Líta s námahou otevřela své bolavé a opuchlé oči. Cítila se, jako by ji přejel parní válec. Mlčky zírala na známou kresbu dřeva na trámech stropu a pomalu se probírala k vědomí. Ležela rozvalená na podlaze obývacího pokoje, obklopená zaschlou krví a rozbitým nábytkem. A na kratičký okamžik nevěděla, jak se tam dostala. Vzpomínky se vrátily v návalu. V tom blaženém okamžiku bdělosti se ani nepohnul