Zlaté sluneční světlo se šikmo vléválo do pokoje skrze mezeru v závěsech. Kateřina zasténala a přehodila si ruku přes oči. Teplá paže se jí ovíjela kolem pasu a přitáhla ji k svalnaté hrudi. Ztuhla a otevřela oči. Osoba, která ji držela, se zhluboka nadechla a uvolnila stisk. Kateřina se převalila na bok a ocitla se tváří v tvář spícímu Seanu Blairovi. Hlava se jí zatočila – co tady dělá v její posteli? Spal s ní po tom, co jí přinesl ten čaj? Tiše zasténal a zamrkal. Jeho pleť zářila v ranním slunci a ona natáhla ruku, aby mu pohladila čelist, aniž by přemýšlela. Rychle zareagoval a přivlastnil si její ústa polibkem. Kateřina mu polibek oplatila a poddala se jeho síle. Zatlačil ji na záda a přitiskl se k ní. Ovinula kolem něj ruce a cítila napětí ve svalech na jeho zádech. Jeho svaly se pod jejíma rukama pohnuly a on navedl její ruku pod peřinu a do horní části jeho boxerek. Byl tvrdý a jeho kůže pálila. Stáhla ruku a cítila, jak jí tváře zrudly rozpaky. "Počkej," vydechla. "Pořád mám své dny." Sean zasténal a tvrdě ji kousl do krku. Kroutila se směsí bolesti a touhy. "Nehýbej se," zašeptal. "Nebo nemůžu zaručit, co se stane." Kateřina ztuhla a zavřela oči. Část z ní se o tu krev nestarala, ale rozpaky by ji zabily. Co když se jí zhnusí a už se na ni nikdy nebude chtít podívat? Co když to bude smrdět? "Do prdele," zasténal. "Jak mi tohle můžeš udělat a pak říct ne?" Popadl ji za zápěstí a přitáhl jí ruku zpět k jeho orgánu, přitiskl jí dlaň na jeho délku. Poskočil při jejím doteku a on jí ruku obtočil kolem něj. "Tohle mi děláš," zašeptal. Kateřina zavřela oči a zhluboka se nadechla. Nechtěla ho rozzlobit tím, že to odmítne, ale nechtěla ho ani povzbuzovat. Teplá váha nad ní se zvedla a uslyšela ho vzdychat. Pootevřela oči. Seděl na kraji postele zády k ní a nemohla si pomoct, aby si nevšimla silných linií jeho ramen a paží. Chtěla se natáhnout a pohladit je, políbit podél napjatých svalů, ale donutila se zůstat v klidu. "Spal jsi tady přes noc?" zeptala se nakonec. "Nevšimla sis?" odpověděl. "Byla jsem vyčerpaná," řekla. "Moje dny mě obvykle vyčerpávají. Pokud mě ta bolest nenechá vzhůru, spím velmi hluboce." "No, pořád to byla naše svatební noc," řekl Sean. "I když jsme se nemohli milovat, měli bychom spolu spát." Kateřina cítila, jak jí tváře zrudly. Přitáhla si k sobě prostěradla a snažila se skrýt co nejvíce ze sebe. "Musím jít," řekl. "Už je pozdě." Kateřina slyšela zacinkání jeho pásku, když si oblékal kalhoty, a pak tiché našlapování jeho kroků, když přešel po koberci v pokoji. Dveře se pootevřely a zaklaply a ona vydechla, uvědomila si, že zadržovala dech. Vylezla z postele a spěchala ke skříni, vybrala si světle modré džíny a tenký tmavě modrý svetr. Vklouzla do pantoflí a otestovala dveře do chodby – byly odemčené. Proplížila se chodbou a špičkami sešla dolů po schodech. Sbor služebníků zavolal: "Dobré ráno, paní Blairová. Jste připravena na snídani?" Řada služebníků stála před jídelnou a čekala na Kateřinu. Někteří se na ni vřele usmívali a jiní se mračili – Kateřina se divila, kolik toho vědí o svatbě. Kateřina narovnala ramena a vpochodovala do jídelny. Sean už seděl u stolu, usrkával šálek kávy a listoval v telefonu. "Dobré ráno, paní Blairová," řekl služebník. "Co byste si dala k snídani?" "Dám si to, co má můj manžel," řekla. Sedla si vedle Seana a usmála se na něj. Bez žádosti o svolení se Kateřina natáhla a popadla jeho hrnek ze stolu. Dlouze se napila a málem se tou hořkou tekutinou pozvracela. "Pro boha," vyprskla. "Nedáváš do toho žádný cukr ani mléko." Sean se pobaveně usmál a vzal si hrnek zpět: "Nepij to, když ti to nechutná." Služebník přispěchal s tácem s několika sklenicemi džusu a mléka. Kateřina si vybrala úzkou křišťálovou sklenici naplněnou čerstvým pomerančovým džusem a velice se napila. Další služebník vyrazil vpřed a nesl parnící hrnek černé kávy. "Tady to máte, pane Blaire," řekl služebník a nabídl mu kávu. "Co s tím chci?" zeptal se Sean chladně. "Myslel jsem, že když ona – a bakterie –" služebník zakoktal a zmlkl pod Seanovým ledovým pohledem. Kateřina se dívala mezi služebníka a Seana a snažila se pochopit, co se právě stalo. Jen si lokla z manželovy kávy – proč z toho všichni dělají takovou vědu? "Víš, neměl bys pít tolik černé kávy," řekla Seanovi. "Je to špatné na žaludek." Sean sklonil šálek a zvedl obočí. Cítila, jak jí tvář zrudla, a podívala se dolů na prskající omeletu, kterou jí služebník posunul před ni. "Omlouvám se," řekla. "Vím, že nemám právo ti říkat, co máš dělat. Někdy mluvím bez přemýšlení." Vzhlédla skrz páru své omelety a viděla, že se na ni Sean dívá stejným ustáleným pohledem. "Dobře," řekl. "Pokusím se omezit." "Jasně," řekla. "Určitě." Zaměstnala se krájením špenátové a sýrové omelety na kousky. I když neměla moc chuť k jídlu, donutila se každý kousek žvýkat a polykat, dokud nebyla pryč více než polovina omelety. Kateřina se obrátila na jednoho ze služebníků: "Mohu mluvit s kuchařem?" Služebník se podíval na Seana a Sean pokrčil rameny, aniž by něco řekl. Poté se prohnal otočnými dveřmi a dolů do kuchyně. O chvíli později se vrátil, následován červeným kuchařem v čisté bílé zástěře. "Děkuji za ten čaj včera večer," řekla Kateřina. "Měla jsem takové bolesti a díky němu mi bylo skoro okamžitě lépe." Kuchař vypadal zmateně: "Ale paní Blairová, já jsem nedělal—" "Ano," řekl Sean a přerušil kuchaře chladným pohledem. "Děkuji ti za přípravu čaje." Kuchařova tvář zčervenala, když se dívala mezi Seana a Kateřinu. Nakonec přikývla a zamumlala: "Je mi potěšením," než se odplížila zpět do kuchyně. "Takže se teď cítíš lépe?" zeptal se Sean Kateřiny. Přikývla: "Mnohem lépe." "Dobře," řekl. "Určitě vypadáš lépe." Levi si odkašlal z rohu: "Pane Blaire, Madison Stewartová se s vámi chce setkat." Seanova tvář ztmavla: "Nechci ji vidět." Kateřina si kroutila ubrousek na klíně a dívala se mezi Seana a Leviho. Nakonec si odkašlala a řekla: "Vlastně, můžu s ní mluvit já?"