Ticho se protahovalo sekundy a pak minuty. Třešňový pokoj zalitý sluncem působil ponuře a tíživě. Kateřině se potily dlaně a v ústech měla sucho, ale neodvážila se říct nic dalšího. Konečně Madison ticho prolomila: „O čem to mluvíš? Jak jsem tě mohla povzbuzovat k útěku? Jako bych mohla přimět dva lidi, aby se zamilovali a chtěli spolu utéct.“ Kateřina se napřímila a řekla: „Ublížili ti tam venku,