Giano. Co se to děje? Učiním klopýtavý krok zpět. Můj pevný stisk domnělého daru ho proměňuje v kouli zbytečného papíru, ale to nijak neuklidňuje mé napjaté svaly. Na tohle se nemůžu dívat. Pomalu se otočím a vyrazím do svého pokoje. Jediné místo, kam mě moje hloupá mysl vede. Všichni jsou zaujati dokonalým výhledem, takže si nevšimnou mladé dívky v tísni. Nevěřím tomu, co jsem právě viděla. Odmítá mě potichu? Jak si Jace ze všech lidí sežene přítelkyni? Bolest, kterou cítím v hrudi, je nesnesitelná. Mé srdce bolí tak moc, že si ho chci vyrvat. Chci plakat, ale mé slzy se zdráhají poslechnout. Je to šokující a nikdy bych si nepředstavila, že by se to mohlo stát za celý můj život. Zvlášť s Jacem. To nemůže být. Jace by mi nikdy neublížil. Zamknu dveře a sklouznu po nich, dokud se můj zadek nedotkne studené podlahy. Okno na pravé straně mého pokoje se silou otevře a můj pohled okamžitě zamíří tím směrem. Ani jsem ho necítila. Rychle se trochu nervózně postavím, když se podívám do jeho černých očí. Jsou černé jako uhel, což znamená, že jeho vlk má plnou kontrolu. Jak mohl dovolit, aby si náš druh vzal jinou vlčici místo nás? Má nás chránit. "Druhu," zašeptá a spěšně překonává vzdálenost mezi námi. Nehnu se. Jen zírám na chlapce, kterého jsem milovala celý život, v naprostém úžasu. Nechal si narůst vlasy. Můj Jace si nechal propíchnout uši, už to není ten nevinný kluk, kterého jsem znala. Kurva! Nesnášel tetování, ale tenhle Jace má jimi pokryté téměř celé tělo. Bylo to kvůli tlaku vrstevníků? Možná ho už neznám. V momentě, kdy se dotkne mých paží. Je to, jako by mě k němu táhla velká síla a přemohly mě ohromující emoce. V tom okamžiku slabosti převezme kontrolu můj vlk a všechno ostatní se stane rozmazaným. * "Omlouvám se, nemělo se to stát," zašeptá lítostivě, zatímco si obléká šaty. Jak jsem skončila nahá na své zkrvavené posteli, na to může odpovědět jen můj vlk. Podle toho, jak jsou roztříštěné šaty rozházené po pokoji a jak mě bolí tělo, můj vlk zašel daleko. Ale neviním ji, je jí tři dny a já jsem se ještě ani neproměnila, je stále zcela prvotní. "Jace," prosím šeptem, abych získala jeho pozornost. "Nikdo by se o tom neměl dozvědět, to, že jsi můj druh, nic nemění, Giano. Teď mám přítelkyni," nikdy od začátku neřekl celé mé jméno. V momentě, kdy jsem jim řekla své jméno, změnil ho na Anu a to se vžilo. Také Jace na mě nikdy nepoužil tenhle hlas. Ten chladný, velitelský a výhružný tón. "Jsi můj druh," zamumlám poraženě a konečně najdu odvahu plakat. Pomalu vstanu z postele a spadnu mu do náruče. Jace mě nedrží zpátky a mé srdce bolí ještě víc. Děje se to opravdu? Podívá se na mě, jako bych ho otravovala. "Prosím, neopouštěj mě, Jace, chtěli jsme to, že? Čekali jsme na to tak dlouho, Jace. Jsme konečně druzi," zoufale potřásám jeho pažemi, jako by to mělo vrátit rozum zpět do jeho hlavy. Teď musím vypadat uboze. Nikdy nechtěl vidět mé slzy. Teď na ně zírá naprosto netečně. "Nepotřebuju druha, a tohle zůstane mezi námi. Moji rodiče ani nikdo jiný se to nesmí dozvědět, Gio. Neopovaž se otevřít pusu? Nechtěla bys mě testovat," vycedí slova skrz zaťaté zuby. Žíly na jeho čele mu vystupují a ruce má pevně sevřené v pěst na bocích. "Tak proč jsi mi vzal nevinnost?" ptám se rozhořčeně a nepouštím jeho tělo. Mé tělo je obnažené a bolí, ale teď mi to je jedno. "Pokud máš přítelkyni, proč využívat druha, kterého nechceš, jen abys mu vyhrožoval?" Bohyně, ubližuje mi. Nevidí to? "Zeptej se na to mého vlka," hrubě skočí mi do řeči hlasem, který nepoznávám. Dívá se na mě bez jakékoli něhy nebo viny. V tohle se proměnil? V bezohledného parchanta? Jace udělá jednu věc, která mě konečně zlomí víc. Prudce mě odstrčí a já zakopnu na podlaze se syknutím. Ach! Bohyně! Musím mít hrozný sen. "Vypadni," zavrčím a stáhnu si prostěradla, abych zakryla své už tak odhalené tělo. Je tak nestydatý, že zírá na to, co nechce. S jedním bezcitným pohledem. Odejde a je to, jako by si s sebou vzal i mé srdce. Bezstarostně ležím a naříkám silněji než kdy předtím. Nemůže mi to udělat. Mělo to být krásné. Měli jsme být výjimeční, ale on to zničil. Jace si vzal, co chtěl, a odhodil mě, jako bych nic neznamenala. Celou tu dobu jsem žila ve svých fantaziích. Čekala jsem na něj dva roky. Počítala jsem každou vteřinu, dokud jsem neviděla jeho auto. Nemůžeš mi to udělat, bohyně. Nikdy jsem nikomu neublížila. Pláču, dokud nemůžu dál. Můj vlk neustále kňučí, ale nemůžu jí nijak pomoct. Nevím, jak se s tím vyrovnám. Je to čiré utrpení, zvlášť když jde o někoho, komu jsem věřila se vším všudy. Venku je stále hlučno, pravděpodobně smečka už má jídlo. Oslavují návrat svého alfy společně s jeho falešnou družkou. Pomalu vstanu a po zamčení dveří a všech oken si připravím teplou koupel, kde odplavím další ze svého utrpení. * "Jsi v pořádku, zlato, vypadáš bledě," ptá se Luna, otevírá okna a odtahuje závěsy, čímž způsobí, že nesmírné světlo ovládne tmu v pokoji. "Jen unavená," povzdechnu si a unaveně se posadím. Má mysl i tělo jsou zcela vyčerpané. Nemůžu uvěřit, že to udělal. A měl tu drzost mi vyhrožovat. "Vím, že je to těžké, zlato, proto jsem ti včera nechala odpočinout. Někdy nám život nedá vždycky to, co chceme. Máš tam venku úžasného druha, zlato, stejně jako Jace našel svou," hladí mě dlaní po zádech v útěše, ale já se rychle trhnu pryč od jejího doteku, jako by mě právě spálil. Přála bych si, abych jí mohla říct, že je to její syn, ale nemůžu. Místo toho potichu jdu do koupelny. Potřebuju další sprchu. Cokoli, abych zůstala ve svém pokoji. Nemůžu sedět a poslouchat její zbytečné rady a nepotřebnou útěchu. "Až budeš hotová, přijď na snídani, ano?" Odříznu její hlas a místo toho poslouchám zvuk dopadající vody na podlahu v koupelně. Nevím jak, ale bude litovat, že mi ublížil. Hořce si pomyslím a můj tichý vlk prudce trhne. Mé tělo se bolestivě třese a po celé mé kůži se objeví silné černé žíly. V hrůze zalapám po dechu, když se podívám na skleněnou stěnu koupelny a s údivem vidím své oči zcela černé. Bolí to, chci křičet, ale je to, jako by mi hlas uvízl v krku. Pak se po minutě rozlije po celém mém těle chladivý pocit, který všechno nechá zmizet. Bolest a žíly už tam nejsou a já jsem zpět ve své normální podobě. Mé tělo se unaveně zhroutí na podlahu a cítím se tak zahlcená. Nikdy předtím jsem se tak necítila. Tak se cítí, když se chystají proměnit? Co je se mnou špatně?