Ana. Liam a já jsme tiše leželi na posteli tváří v tvář. Můj syn nemluví, jen se na mě dívá. Já dělám to samé. Ty jasně modré oči mi tolik připomínají někoho, koho jsem neviděla od doby, co nás opustil na oddělení. "Jsi v pořádku?" Ťuknu ho na nos a on se jemně usměje. Zajímalo by mě, co se mu teď honí v té malé hlavičce. "Přijde tatínek?" Zašeptá a obtočí mi své malé ručičky kolem krku. Mé srdce