Ana. Zasténám, otevřu oči a hned je zase rychle zavřu. Ležím na měkkém a teplém povrchu, což je obrovský rozdíl oproti tomu, na čem jsem se probudila předtím. Pomalu si zvykám na světlo v místnosti a opatrně se posadím, dávám pozor na bolavé tělo. Kde to jsem? Ptám se sama sebe a zírám na dřevěné stěny a podlahy. Proboha! Můj táta. Přinutím se vstát a vyjdu ze dveří, abych zjistila, jestli je táta