Ana.
Zasténám, otevřu oči a hned je zase rychle zavřu. Ležím na měkkém a teplém povrchu, což je obrovský rozdíl oproti tomu, na čem jsem se probudila předtím.
Pomalu si zvykám na světlo v místnosti a opatrně se posadím, dávám pozor na bolavé tělo. Kde to jsem? Ptám se sama sebe a zírám na dřevěné stěny a podlahy.
Proboha! Můj táta.
Přinutím se vstát a vyjdu ze dveří, abych zjistila, jestli je táta
















