Giana Dnes se Jace vrací z alfa výcviku. Každý člen smečky je v pozoru, aby přivítal svého budoucího alfu, a široký úsměv na Lunině tváři roztančí mé srdce štěstím. Miluji ji. Já, na druhou stranu, mám obavy. Před třemi dny mi bylo sedmnáct a ještě jsem necítila svou spřízněnou duši. To je pro mě úleva, protože chci, aby to byl on. Jace je jediný člověk, se kterým si dokážu představit budoucnost. Prosila jsem měsíční bohyni, aby se stal mou spřízněnou duší, už od mládí. Mezi námi vždycky bylo syrové pouto, díky kterému jeho rodiče a většina lidí ve smečce věří, že skončíme jako spřízněné duše. Mám strach. Pokud ho zahlédnu a ukáže se, že není můj, zemřu. Miluji Jace, co si pamatuji, a jsem si jistá, že to cítil stejně. I když jsme si nikdy nepřiznali své city ani podle nich nejednali, takže v případě, že bychom se nestali spřízněnými dušemi, bolelo by to méně. To bylo před 2 lety, než odešel. Nevím, jak se změnil, ale chci, aby se vrátil jako Jace, kterým byl. Můj Jace. Tak moc mi chybí. "Pospěš si, drahoušku, máme jen hodinu," netrpělivě tvrdí Luna, ale úsměv na její tváři se nemění. "Ano, mami," odpovídám nadšeně a spěchám do svého pokoje, abych se připravila. Ó, Bohyně! Hodina je pro mě tak málo času. Musím vypadat co nejlépe. Luna mi koupila šaty, které bych si měla obléknout, a ujistila jsem se, že jsem vybrala jeho oblíbenou barvu. Vím o Jaceovi všechno a postarám se o to, abych v tom krátkém čase, který mám, dosáhla všeho. Žiji s rodinou alfy od svých pěti let. Nepamatuji si nic o tom, odkud pocházím nebo kdo byli moji rodiče. Za boží milosti, to je dávno. Luna řekla, že mě našli samotnou v lese, jak pláču. Rozhodli se mě vzít domů pro případ, že by se někdo ptal. Nikdo se ale nezeptal. Bohužel. Takže, protože jsou to dobří lidé, souhlasili s tím, že mě vychovají jako vlastní spolu se svým synem Jacem. Který je o dva roky starší než já. Nikdy jsem se nelíčila, ale Luna si včera udělala čas, aby mě naučila, jak na to. Vybrala jsem si modré krátké rozšířené šaty, které ladí s barvou jeho očí a také s jeho oblíbenou. Bohyně! Miluje moje dlouhé tmavé vlasy rozpuštěné. Nechám je vlnit se až k pasu a hloupý úsměv na mé tváři nechce zmizet. "Jsem tak šťastná!" křičím, padám obličejem dolů na postel a zabořím obličej do svých nadýchaných polštářů. Nechal svůj telefon doma. Na výcviku jim nedovolují mít telefony. Kéž bych s ním mohla mluvit. Také se nemůžeme spojit myslí kvůli vzdálenosti. Bylo by to snazší, kdybychom komunikovali. "To vidím, miláčku," rychle se otočím na její hlas a její tvář zrcadlí mou. "Myslíš, že je to on?" Posadím se a zametám strach ze svých očí. Ale můj hlas nese obrovskou naději. "Samozřejmě, že ano, zlato, měsíční bohyně není tak krutá, víš," Jaceova máma jde k posteli a sedne si vedle mě. Je krásná. Jace zdědil po ní modré oči a hnědé vlasy. Chudák Alfa nedostal nic. "Poslouchej, zlato, chci, abys byla optimistická, chci, aby ti tenhle úsměv zůstal bez ohledu na to, jak to dnes dopadne. Jen si pamatuj, že všechno se děje z nějakého důvodu," stiskne mi ruce a já si povzdechnu. Nechci, aby to dopadlo jinak, než se očekávalo. "Jsou tady, máš svůj dárek připravený?" Rychle vstane a mé srdce prudce bije. Jak vypadá? Stále mě miluje? "Ano," nervózně zamířím ke své skříni, abych si vzala červenou krabici, která obsahuje můj dárek s překvapením pro něj. Mé srdce se chystá rozbít z klecí mých žeber. Potím se jako blázen a nervy mám všude. Prosím, buď můj. Stále si opakuji v hlavě. "Pojď," vezme mou zpocenou ruku a cítím, jak se můj vlk hýbe. Je neklidná už od rána. Vsadím se, že je také ráda, že ho potká. Proměním se konečně, až ho potkám? Myslím, že pokud je to má spřízněná duše, možná to vyvolá mého vlka, aby vyšel ven. "Mám strach," šeptám a sleduji své kroky. Matka si myslela, že tyhle podpatky se k šatům budou hodit. Ale já je nenávidím. Co když k němu budu muset utéct a omylem zakopnu? Přední dveře se otevřou a okamžitě mě zasáhne čerstvý vzduch. Zhluboka se nadechnu a to mi pomůže trochu se uvolnit. Každý člen naší smečky je přítomen a věnuje se jedné nebo druhé věci. Zpozorním, když zaslechnu zvuk burácejícího motoru a polknu naprázdno. Cítím své srdce v uších. Uvolním se z Mámina sevření a otřu si neviditelný pot z čela. Dnes je den, který mě zlomí nebo vytvoří. Všechny ty roky, které jsme sdíleli, naše vzpomínky, touha, kterou jsme po sobě měli, ale rozhodli jsme se zachovat si zdravý rozum. Bohyně, prosím. Mé srdce se zastaví, když modré Ferrari projede bránou a následují ho dvě černé SUV. Jeho ochranka. Můj Jace. To je on. Můj vlk okamžitě vystoupí vpřed kvůli přicházející intenzivní vůni. Je silná, návyková a způsobuje mi slabost v kolenou. Silná vůně dřeva smíchaná s mužskou kolínskou. "Bohyně!" vydechnu a málem padám na kolena. Vyslyšela mě. Udělala ho mým. Nemůžu se pohnout. Stojím nehybně a čekám. Je to, jako by se svět kolem mě otáčel. Nervózní úsměv se mi rozzáří na tváři, následuje chichot a najednou se směju jako blázen. V očích se mi lesknou slzy radosti a mám chuť křičet, výt nebo nějak zareagovat. Všichni se dívají a úzkostlivě čekají na ten správný okamžik, kdy vystoupí. Auto konečně zastaví a tak pomalu se otevřou dveře. Mé oči se nikdy nedívaly tak usilovně. První věc, kterou udělá, když vystoupí, je podívat se mi přímo do očí. Je to, jako by věděl, kde budu stát. Jeho oči se rozzáří poznáním a mé to samé. Můj vlk pomalu zašeptá ta čtyři dlouho očekávaná slova a můj úsměv se rozšíří do plné šíře. "Spřízněná duše." Jace je jiný. Je mnohem dospělejší, než byl, když odešel. Pomalu a jistě udělám krok vpřed, pak další. Jeho tvář je klidná, neprojevuje žádné emoce a já se divím, jestli si se mnou moje fantazie nehraje. Jace by tam nestál a tupě se na mě díval, zvlášť když jsme konečně spřízněné duše. Byl to náš velký sen a naše hlavní prosba k bohyni. Něco se změnilo. Je to potvrzeno, když se otočí a otevře druhé dveře svého auta. Tato akce mě přiměje k váhání v pohybu. Lesklý červený podpatek stoupne na zem, následován dlouhýma krémovýma nohama. Pak holá stehna a nakonec ty nejkratší červené šaty, jaké jsem viděla. Nakonec se objeví ženská postava s dlouhými červeně nalakovanými nehty, modře obarvenými vlasy a nakonec červeně rozmazanými rty roztaženými do širokého úsměvu. S hrůzou sleduji, jak má spřízněná duše natáhne ruku dopředu a ona ji s radostí přijme. Co se to děje?