MATTEO Byl jsem ostře proti tomuto uspořádání, ale teď vidím, jak zajímavé by se to mohlo stát. Chtějí si hrát? Dopřeju jim dobrou hru. Zkurvení parchanti. Marcelovi. Mám pár slov, která by je dokonale popsala. Lživí. Prohnaní. Podvodní, zasraní hajzlové. A divím se, jak se jim podařilo všechny oklamat a dostat se na vrchol. Naneštěstí pro ně, brzy budu Don a postarám se o to, aby jejich jméno bylo sraženo k zemi. Ale naneštěstí pro mě, stát se Donem má svou cenu. Před dvěma měsíci, když jsem byl na služební cestě ve Španělsku, mi zavolal otec a požádal mě, abych se vrátil domů kvůli nějaké naléhavé záležitosti, a já jsem se vrátil, jenže jsem nikdy nemohl uhodnout, že tou naléhavou záležitostí bude dohodnuté manželství mezi mnou a dcerou toho chamtivého bastarda – Marcela. Poté, co jsem se vrátil ze Španělska, jsem jel rovnou do otcova sídla na Sicílii, kde mě přivítala matka a sestra. Ale i po tolika letech jsem se jim stále nedokázal podívat do očí. Šel jsem nahoru do pracovny, a když jsem otevřel dveře, uviděl jsem otce a jeho consigliere, jak si cinkají sklenicemi na znamení souhlasu s něčím, čemu se chichotali – a tehdy jsem byl informován o svém sňatku s Annabellou Marcelo. Za dva měsíce. Protestoval jsem, jak jsem mohl, ale otec mi pohrozil, že pokud s tímto uspořádáním nebudu souhlasit, mé prvorozené právo mi bude odebráno a předáno mé sestře. Měl mě v hrsti. Nechápejte mě špatně, nejsem sexistický člověk, ale absolutně bych nerad, aby se moje drahá sestra nějak zapletla s tímto krví zbroceným světem, ve kterém žijeme. Odmítám opakovat své chyby, že jsem nebyl schopen ochránit ty své. Poté, co mi otec sdělil informaci o mém sňatku s Annabellou, začal jsem o tom hluboce přemýšlet. Annabella není ten typ ženy, která by se vdávala jen tak, a i kdyby se chtěla vdát, její otec zná mou pověst příliš dobře na to, aby dovolil své drahocenné dceři byť jen kousek se ke mně přiblížit. Vždycky jsem měl podezření, když šlo o Marcela. Možná je consigliere, ale tohle je Cosa Nostra – sicilská mafie – a moje famiglia je jedna, ne-li největší z pěti rodin, které řídí záležitosti Cosa Nostry. Nikomu se nedá věřit. Ani sám sobě. A za svých třicet let života a alespoň dvacet let členství v mafii jsem nikdy nebyl považován za blázna a nehodlám se jím stát, ani nebudu předstírat nevědomost o nekalé hře, která se odehrává přímo před mýma očima. Myšlenka na manželství je mi odporná, ale myšlenka na sňatek s dívkou jako Annabella by mě mohla dohnat na velmi ošklivé místo. Annabella je panovačná, dominantní, hrubá, neuctivá děvka, která se zajímá jen o to, aby hrála podle pravidel svého otce a cucala každý penis, který se jí dostane do rukou. Je zvláštní, že by můj otec chtěl takovou ženu za snachu. Jako velmi zvědavý muž, muž tak zvědavý, že si neodpočine, dokud nezíská všechny odpovědi, které potřebuje, jsem se začal hluboce hrabat a tajně hledat jakékoli informace, které bych mohl získat, dokud jsem konečně něco nenašel. Málokdy se mýlím. Věděl jsem, že se s celým tímhle uspořádáním něco musí stát, a věděl jsem to hluboko v sobě. Naštěstí jsem učinil nový objev. Objev, který se zdál trochu příliš podezřelý. Annabella má dvojče – Mirabellu. Sestru, kterou Bůh ví jak dlouho skrývali. Za boží milosti. Nechal jsem své muže ji vypátrat a vyhrabat o ní veškeré informace, které mohli, a během několika dní jsme se vloupali do její laboratoře v Miláně. Mirabella v laboratoři nebyla, ale získal jsem všechny informace, které jsem potřeboval, od fotografií až po velmi osobní i ne tak osobní věci. Proč bych se měl ženit s Annabellou, a oni se ani jednou nezmínili o její sestře? Je nad čím přemýšlet. Ale když jsem se podíval na Mirabelliny fotografie, okamžitě mě zaujala. Její oči. Kurva, její oči, jsou tak okouzlující, zastrašující, fenomenální. Jedno ledově chladné a druhé smaragdově zelené – dokonalost ani nevysvětluje ty duhovky. Může být identická s Annabellou, ale na téhle něco je, něco, co mě nutilo se s ní setkat, něco, co si se mnou tak pohrávalo, že jsem téměř požádal, aby mi byla dána za manželku místo její sestry, ale zadržel jsem se. Kurva. Uvěznila mě a já jsem viděl jen její fotky. No, to se změnilo. Přesně o měsíc a dva týdny později sedím v restauraci se svou rodinou a chystám se na poslední večeři se svou budoucí manželkou a jejím otcem. Jakmile se dveře do soukromého prostoru odsunou, můj pohled padne na tuto hlubokomyslnou, zářivou mladou ženu, která vypadá přesně jako moje údajná snoubenka, jenže na ní něco je jinak. Jeden pohled na ni a vím, že to není Annabella, ale Mirabella. Způsob, jakým je oblečená, její vlasy, její make-up, její chrup, když se na mou matku upřímně usměje – všechno na ní křičí dívku, kterou jsem viděl na obrázku. Mirabella. Zajímavé. Cukají mi obočí, srdce mi poskočí z její přítomnosti a okamžitě se proklínám. Měl bych se spíš zajímat o to, proč mi byla slíbena jiná sestra a je mi dávána jiná. Vždycky jsem věděl, že Marcelo je prohnaný bastard, ale v téhle jeho hře nemám na vybranou, než hrát dál, dokud si nebudu jistý, proč provádí tak nebezpečný tah. A samozřejmě se ujistit, že se zmocním všeho, co bych mohl potřebovat k tomu, abych toho bastarda srazil k zemi. Vždycky jsem ho z nějakého důvodu nenáviděl. A tohle je moje šance, jak ho zničit mnoha způsoby, které jsem si představoval. "Jdeš pozdě. A člověk by si myslel, že se snažíš vypadat dobře," škádlím ženu přede mnou ve snaze vyvolat z ní reakci, ale ona se jen otočí a přimhouří na mě oči, jako by si mě prohlížela od hlavy až k patě – rysy mé tváře. V jejích očích je zřetelný strach. Když už mluvíme o očích, něco se zdá být v nepořádku. Také mlčím a prohlížím si ji od hlavy až k patě, ale rychle se chytím, než se příliš vzdálím. Místo abych jí dopřál potěšení z toho, že mě očima souloží, škádlím ji dál. "Chceš něco říct? Nebo se na mě budeš celou noc jen tak dívat?" Neřekne mi ani slovo. Odkašle si a vezme do ruky příbor. Vzteky mi zatne čelist, ale je tu i pocit uspokojení – Annabella by mě nikdy neignorovala, ale teď vidím, že její dvojče je divoké a pohrdavé. Možná vypadá naivně, ale rozhodně je divoká. Nemá absolutně tušení, do čeho se zaplétá tím, že souhlasí s tímto zvráceným uspořádáním, ale brzy si to uvědomí. Po svatbě samozřejmě. Během večeře mi sotva něco projde hrdlem, ale jen proto, že jsem tak zaujatý zíráním na svou budoucí manželku. A vím, že ví, že zírám, protože se na svém sedadle kroutí. Část mě z toho cítí extázi a druhá část ji a jejího hloupého otce chce roztrhat za to, že mi lhali. Nesnáším lháře. Image Mirabella se odebere na toaletu poté, co si s mou matkou promluví dlouhý a nepříjemný rozhovor, a já jdu za ní. Cokoli, abych se k ní dostal blíž, cokoli, abych si prohlédl její rysy a ujistil se, že si ji nepletu. "Vypadáš nervózně," zašeptám, zabouchnu dveře toalety a ujistím se, že jsem dvakrát zacvakl zámek, než se k ní připlížím. Jak ji mám teď oslovovat, když vím, kdo ve skutečnosti je? Asi bychom se měli držet Annabelly, když se rozhodla vydávat za svou sestru. Držím její pohled v zrcadle, tázavě zvedám obočí a pobízím ji, aby promluvila, ale také využívám příležitosti, abych se na ni lépe podíval. Rychle si všimne mé hry, když se mi oči zúží do štěrbin, a okamžitě sklopí pohled k zemi, než promluví. "N-není normální, aby nevěsta byla nervózní, když se blíží její velký den?" Suchým hlasem se zasměji a pokynu k ní. Ona odpovídá každému mému kroku vpřed tím, že udělá stejný krok vzad, dokud se její záda neopřou o mramorovou desku. Zamručím, nadechnu se a úplně se ztratím v její vůni. "Až na to, že ta nevěsta chtěla tuhle svatbu tak zoufale." "Nechceš ji ty? Matteo?" Zeptá se. "Nemáš tušení, Annabella. Myšlenka na sňatek je mi odporná. A tebe nenávidím za to, že jsi s tím souhlasila. Ale pokud bys se se mnou mohla dohodnout," přejedu jí prsty po dekoltu a ona se víc opře o pult, aby mezi námi vytvořila určitou vzdálenost. "Jsi jediná osoba, která je schopná ukončit tohle absurdní uspořádání, cokoli chceš, jen to jmenuj a bude to tvoje. Ale potřebuju, abys šla ven a odvolala tyhle kecy." Neodpovídá. Mlčí, jako by přemýšlela o tom, jaké bude její rozhodnutí. "Jsi příliš blízko, Matteo," zašeptá a její pohled se nikdy nezvedne ze země. Je to zoufalá potřeba, aby se na mě podívala. "Minule jsi si nestěžovala, Annabello," zachraptím a jsem okamžitě spokojený, když se jí v obličeji objeví zmatení. Její reakce jasně potvrzuje, že jsme se v minulosti nikdy nepotkali. "Podívej se na mě na chvíli, Annabello," konečně jí netrpělivě poručím a má slova jsou jemná. Poslechne. Kupodivu. Mé klouby spočívají pod její bradou, drží jí hlavu vzhůru, palcem jí hladím čelist, zatímco mé oči nenápadně bloudí po její tváři a všímají si rozdílů v jejích rysech ve srovnání s Annabellou. Kontaktní čočky? Vážně? Uspokojeně se ušklíbnu a pokývám hlavou. V mých žilách koluje vztek při pomyšlení, že mě Marcelo považuje za takového blázna, že se ani nepokusil svou dceru lépe zamaskovat. Ach, ta je tak v prdeli. Jsou tak v prdeli. Na chvíli málem vytáhnu zbraň a vyprázdním na ni celý zásobník, ale jako logicky uvažující člověk se rozhodnu, že to neudělám. Nemá smysl začínat válku kvůli nějaké malé, zoufalé nule. Všechno ostatní z dnešního večera mě najednou rozčiluje, ale zábavným způsobem. Její reakce, když jsem ji škádlil, a ach, musel jsem se zbavit jejího opilého přítele. Proč se obtěžovat alkoholem, když nezvládáte následky? Zkurvená píča. Teď, když vím, koho si ve skutečnosti beru, bude mým dalším úkolem zjistit důvod téhle hry, kterou se Marcelo rozhodl s námi hrát. S Denary. Ale jedno je jisté, bude to velmi smrtící hra. Smrtící, ale zajímavá.