MIRABELLA „Dobře vědět, protože jestli ještě jednou vztáhneš ruku na ty děti, ani na vteřinu se nerozmyslím, než tě zaživa pohřbím.“ Ušklíbnu se. „Nebyl bys první.“ V těch nádherných oříškových očích se na okamžik mihne lítost a vina, čelist se mu viditelně napne. „Mirabello… posral jsem to.“ „Kdy jindy ne?“ Zvednu obočí a on sklopí hlavu, pohled se mu přesune ze mě na zem. Pustí mi krk, ale neust