Den, kdy se Stella Dawsonová narodila, ji rodinná služebná odhodila – jen aby její vlastní dcera, narozená téhož dne, mohla mít lepší život. O osmnáct let později ji její rodina konečně našla. Ale místo viny a kompenzace na ni čekalo něco úplně jiného. "Jste nádherná!" Stella stála před zrcadlem, oblečená ve svatebních šatech. Vypasovaný živůtek obepínal její štíhlý pas a objemná sukně způsobila, že vypadala jako pohádková princezna. I bez make-upu byly její jemné rysy obličeje nápadné. Manažerka butiku, která jí pomáhala upravit šaty, si nemohla pomoct a pochválila ji. "Pan Keene s vámi nepřišel? Muži a ženy mají na tyto věci odlišný vkus." Stella se zdvořile usmála. "Je zaneprázdněný prací. Nemohl se uvolnit." Jakmile to dořekla, v telefonu jí zabzučelo. Podívala se na ID volajícího, než to zvedla. "Tess?" "Stello, právě jsem viděla Lillian s Ethanem!" Stelle zamrzl výraz. Spokojenost v její tváři mizela kousek po kousku, pohřbená pod tíhou slov Tessy Millerové. Její pohled zchladl. Ethan Keene byl její snoubenec. Jejich svatba měla být za týden. A už jen slyšet jméno Lillian Reedové jí v očích přeběhl záblesk odporu. Lillian – dcera služebné. Dívka, která jí ukradla rodiče při narození a teď má tu drzost jít po jejím snoubenci. Stella se podívala na manažerku butiku, která to okamžitě pochopila a přikývla. Jednoduchým gestem ruky od manažerky ostatní zaměstnanci rychle opustili místnost. Jakmile byly pryč, Stella se podívala na své upravené nehty a ležérně se zeptala: "Kde jsi je viděla?" Tessa zaváhala. "V nemocnici. Gynekologicko-porodnické oddělení." Stella zvedla obočí a ušklíbla se. "No, to je zajímavé místo." Muž a žena se společně objeví na gynekologicko-porodnickém oddělení – co tam mohli dělat? Tessa se ušklíbla. "Lillian není nic jiného než falešná manipulátorka a Ethan je bastard. Měla bys tu svatbu odvolat!" Stella se ještě ani nestačila rozzlobit, ale Tessa už zuřila. Pomalu se napila vody ze sklenice před sebou a ušklíbla se. Pokaždé, když předvede jeden ze svých kousků, já za to platím. Co tě rozčiluje? Za boží milosti… Před dvěma lety Lillian sama odjela ze země a tvrdila, že když je pravá dcera rodiny Reedových zpět, nemá právo zůstat. A přesto je tu zase – mazlí se s Ethanem. Byla Stella v posledních dvou letech příliš laskavá? Nebo jen příliš shovívavá? Tessa si odfrkla. "Vrátila se těsně před tvou svatbou. Co si o tom myslíš? Chystá něco špatného." Stelle ztmavnul pohled. "Zavolám ti později." Tessa zněla poplašeně. "Co budeš dělat?" Stella se usmála. "Když někdo prodává lež, jak bych se na to nemohla nechat nachytat?" S tím hovor ukončila. Otočila se k zrcadlu a prohlédla si v panensky bílých šatech. Její prsty přejížděly po živůtku. Ostrým trhnutím se látka v jejích rukou roztrhla. Roztrhané šaty hodila na zem. Zaměstnanci butiku, kteří se dívali z dálky, šokovaně zalapali po dechu, ale když viděli Stellin výraz, nikdo z nich se neodvážil říct ani slovo. Zrovna když se doobléknula do vlastního oblečení, v telefonu jí znovu zabzučelo. Podívala se na obrazovku. Ethan. V momentě, kdy to zvedla, se ozval jeho chladný hlas. "Až si vyzkoušíš šaty, přijď do kanceláře." Dva roky. Dva roky k ní byl Ethan jen jemný a ohleduplný. A teď? Tato změna v chování… byla to proto, že se Lillian vrátila? Stelle se na rtech objevil posměšný úsměv. Ani se neobtěžovala odpovídat – jen to zavěsila. O půl hodiny později Stella vstoupila do Ethanovy kanceláře. Stál u oken od podlahy ke stropu a telefonoval. Koupající se ve slunečním světle byly jeho rysy ostré, ale rafinované. Už jen jeho profil stačil k tomu, aby se každý zastavil a zíral. Bůh mu přál a obdařil ho tváří, která neměla v celém Rivermountu konkurenci. V momentě, kdy si Stella všiml, spěšně řekl do telefonu: "Oběd si dej sám. Zavěšuju." Přešel k pohovce a posadil se. Teplo v jeho hlase z hovoru zmizelo. Jeho výraz zchladl, když se na ni podíval. "Pojď sem." Stella se setkala s jeho ledovým pohledem. Přešla, ale neposadila se vedle něj jako dřív. Místo toho se posadila naproti němu. Ethan si všiml vzdálenosti, kterou mezi nimi vytvořila, a jeho výraz ještě více zchladl. Kliknutím otevřel zapalovač. Vzduchem se roznesla ostrá vůně benzínu. Stella neměla tu vůni ráda a mávnutím ruky se ji snažila rozptýlit. Ethanovi to bylo zřejmě jedno. Zapálil si cigaretu a potáhl. "Lillian je zpět." V jeho očích problikl záblesk viny, ale nestačilo to na to, aby ho to zastavilo v tom, co řekl dál. "Naše svatba… se musí odložit." V momentě, kdy Stella zvedla Tessin hovor, už to čekala. "Co tím myslíš?" Lillian se vrátila, takže se svatba odloží? Ethan vydechl pomalý proud kouře. "Je nemocná. Je to vážné." Jak to říkal, vytáhl dokument a podal jí ho. "Přijímací dopis z Bradford University. Měla bys jet studovat do zahraničí." Způsob, jakým to řekl – jako by to byla laskavost. Jako by to byl rozkaz. Stella se podívala na obálku v jeho ruce. Nevzala si ji. Místo toho se tiše, posměšně zasmála. "Chceš, abych odešla? Abych jí udělala místo?" Ethanovi ztmavnul výraz. "Není to škola, kam jsi vždycky chtěla jít? Teď—" "Ethane." Než to stačil doříct, Stella ho přerušila, její hlas byl ledově chladný. Natáhla se, vytrhla mu obálku z ruky a roztrhala ji na kousky přímo před ním. Kousky se snesly na zem jako sněhové vločky. Jeden zatoulaný kousek se jí přilepil na dlaň. Švihla s ním přímo Ethanovi do obličeje. Jakékoli teplo, které zbylo v jeho očích, úplně zmizelo. Stella se neobtěžovala zmírnit tón. "Není třeba svatbu odkládat. Jen ji zruš." Proč to odkládat? Zrušení bylo mnohem jednodušší.