Po chaotickém zmatku se Jasonovi konečně podařilo Stellu odtáhnout. Lillian měla takovou bolest, že se jí zkroutila tvář, v očích se jí leskly slzy, když se žalostně podívala na Ethana. "Ethane, já…" Ethanův obličej se mračil hněvem. Otočil se k Jasonovi a zaštěkal: "Dostaň ji odsud. Hned!" Stella se snažila vymanit Jasonovi, ale neměl šanci ji pustit. Ježíši Kriste, jak může být tak silná? "Slečno Dawsonová, pojďme," naléhal Jason. Stella si odfrkla. "Moje kabelka." Právě ji použila k tomu, aby s ní praštila Ethana, takže teď ležela přímo u jeho nohou. Zuřivý Ethan ji popadl a hodil po ní. Jason ji chytil ve vzduchu a vrazil jí ji do náruče. "Dobře, dobře, dostala jsi kabelku zpátky." Celá situace byla jeden velký zmatek. Nakonec Jason Stellu odvlekl do auta. Jason ji chtěl poslat domů, ale neměla šanci, že by ji nechala řídit Ethanovy lidi. Sedla si za volant a sama odjela pryč. Ethan, stále omámený z úderu, si chvíli uvědomoval, co se stalo. Než se vzpamatoval, Lillian seděla vedle něj s rozcuchanými vlasy a oteklou nohou. Jeho hněv vůči Stelle jen rostl. Vzal Lillian do náruče. "Vezmu tě do nemocnice." Lillian přikývla, oči se jí leskly slzami. Vypadala naprosto žalostně. Ethan se otočil k Jasonovi. "Jdi pro auto." Jason se podíval směrem k parkovacímu místu z dřívějška. Prázdné. "Ehm… Slečna Dawsonová ho vzala." Během celého chaosu měl Jason v úmyslu odvézt Stellu sám, ale ona místo toho odjela. Ethanův obličej ještě více ztmavl. Jason polkl. "Já-já půjdu do podzemní garáže a vezmu jiné." Klíče byly stále v kanceláři. Musel pro ně nejdřív dojít. Když Stella čekala na červenou, zavibroval jí telefon. Podívala se na ID volajícího. Její biologická matka, Susan Carterová. "Přijeď dnes večer domů. Mám s tebou o něčem promluvit." Stella odšroubovala láhev s vodou a napila se. "Jsem zaneprázdněná. Nemám čas." Už věděla, o čem chtějí mluvit, a bylo jí to srdečně jedno. Susan si zamlaskala. "Zaneprázdněná čím? Zrovna se nepředřeš pro Ethana." Susan měla vždycky ke své biologické dceři komplikovanou směsici emocí. Stella se ušklíbla. "Takže jsi místo toho nechala vrátit Lillian?" Na druhé straně se na chvíli rozhostilo ticho. Stella nebyla hloupá. Věděla přesně, proč Susan volá. Před dvěma lety se její hádka s Lillian ošklivě vyhrotila. Kdyby Lillian tehdy neodešla, pravděpodobně by teď hnila ve vězení. Teď, když byla zpátky, se Ethan i rodina Reedových museli bát, že Stella bude dělat potíže. Protože už to věděla, Susan se už ani nesnažila nic skrývat. Její tón se mírně zjemnil. "To bylo před lety. Nemůžeš to nechat plavat?" Vítr z napůl otevřeného okna přinesl chlad, který se otřel o Stellin krk a vnikl jí do hrudi. Na okamžik jí byla zima. Ale jen na okamžik. "Paní Susan," řekla chladně. "Skoro jsem zemřela při té autonehodě. Jsou to jen tři roky. Už jsi zapomněla, jak jsem vypadala, když jsem se poprvé vrátila?" Když ji konečně našli, strávila dva celé měsíce v nemocnici. Lillian to celé zorganizovala. Byla vyděšená, že se Stella vrátí do rodiny Reedových a vezme jí to, co jí patřilo. Ta nehoda ji měla zabít. Zabránit jí, aby se kdy vrátila domů. A teď Susan chce, aby to prostě nechala plavat? Susan si povzdychla. "Opravdu to nebyla ona. Nemůžeš si o ní pořád myslet to nejhorší." Stella ledabyle hodila prázdnou láhev s vodou do pouličního koše. Protočila očima. "Lillian říká, že se k ní chovám nespravedlivě, a ty jí prostě věříš? Jestli jí tolik věříš, proč jsi se tehdy vůbec obtěžovala mě hledat? Tolik ji miluješ – měla jsi zůstat s ní." "Stello!" vyštěkla Susan. "Můžeš být jednou rozumná? Musíš pokaždé, když o tom mluvíme, vyvádět? Kdy to skončí?" Pokaždé, když se zmínila Lillian, se to zvrhlo v hádku. Susan už toho měla dost. Těžce si povzdychla, očividně se snažila potlačit své podráždění. Pak přešla k věci. "Dobře, nemusíš jí odpouštět. Ale tentokrát je to jiné. Je nemocná. Velmi nemocná." Stella se chladně zasmála. "Je nemocná, takže se moje svatba s Ethanem musí odložit? Takže Ethan musí zůstat po jejím boku?" Na Ethana jí nezáleželo, ale způsob, jakým tito lidé uvažovali, byl tak zvrácený, že si nemohla pomoct a nevrazila jim pár ran. Susan zněla ještě podrážděněji. "Ona a Ethan spolu vyrůstali. Vždycky se na něj spoléhala. Neboj se – Ethan si tě nakonec stejně vezme. Ale prozatím, můžeme se všichni soustředit na Lillianino zdraví?" Jasně. Mohli si Lillian hýčkat, jak chtěli, ale očekávali, že ona ustoupí stranou? Jaká to byla logika? Susan si všimla jejího mlčení. "Posloucháš?" Poslouchat co? Tenhle směšný pokus o vymývání mozků? Stella si ostře odfrkla. "Soustřeďte se na to, co chcete. Jen mě do toho netahejte." Pak, bez jediného slova, zavěsila a zablokovala Susan.