Ethan vpadl do auta jako bouře, tvář zkřivená hněvem. Jason na něj z místa řidiče pohlédl ve zpětném zrcátku. „Tak co? Uklidnila se konečně ta slečna Dawsonová?“ Pro všechny ostatní Stella jen dělala scény a snažila se Ethana donutit, aby Lillian znovu poslal pryč. Ethan si frustrovaně promnul kořen nosu. „Jako by se uklidnila, krucinál.“ Jason mlčel. To stačí. Lillian se najednou vrátila a nikdo o tom Stellu ani neinformoval. „Takže to s tím zrušením svatby myslí vážně?“ Ethan neodpověděl. Myslí to vážně? Vzpomněl si na uplynulé dva roky a chladně se ušklíbl. „Co myslíš ty?“ Vážně? Mohla by jen tak odejít? Jason se zamyslel. Asi ne. Rodina Reedových Stellu nesnášela. Pokud by si nevzala Ethana, neměla by jinou možnost. Nemluvě o tom, že do Ethana investovala uplynulé dva roky. Jason byl ještě víc přesvědčený – jen dělá scény. Jasně, zašla příliš daleko, ale nebylo to nic víc… … Zpátky v Kingston Heights Stella zírala na hromadu nákupních tašek před sebou a povzdechla si. Když si vzpomněla na kartu, kterou předtím omylem použila, cítila, jak se blíží bouře. Nechtěla na to už myslet. Byl to dlouhý den – zkoušení svatebních šatů, nakupování s Tessou – nohy ji bolely únavou. Rozhodla se dopřát si odměnu a napustila si horkou vanu. Právě když vylezla z koupelny a cítila se svěží, naléhavě zazvonil zvonek. „Kdo je to?“ Neotevřela dveře, jen se zeptala skrz ně. Ozval se Susanin hlas. „To jsem já. Otevři dveře.“ Stella otevřela dveře a uviděla Susan, jak tam stojí v elegantních dlouhých šatech a perlový náhrdelník jí spočíval na klíční kosti. Její make-up byl bezchybný, ale výraz v obličeji měla tvrdý. Susan vpochodovala dovnitř, aniž by čekala na pozvání, a s autoritativním výrazem se posadila na pohovku. Stella za sebou zavřela dveře a osušovala si vlasy ručníkem. Susan už byla rozzuřená, ale když viděla, jak ledabyle se Stella chová, rozzuřilo ji to ještě víc. „Řekni mi, co to kruciš zkoušíš?“ „Už jsem ti řekla, Lillian s tím nemá nic společného! Právě se vrátila a ty ji už biješ? A pak jdeš a zrušíš svatbu tím nejveřejnějším způsobem – chceš, aby si celé město myslelo, že dcera, kterou jsem vychovala dvacet let, je nestydatý rozvraceč manželství, který ti ukradl snoubence?“ Čím víc mluvila, tím víc se rozpalovala a chrlila obvinění jako kulomet. Stella odhodila ručník stranou a setkala se se Susaniným pohledem, chladným a neústupným. Susanina zlost ještě víc vzplanula. „Musíš zatáhnout celou rodinu Reedových do skandálu, než budeš spokojená? Ach jo, nikdy jsem tě neměla přivést zpátky.“ V duchu si myslela, že to všechno je proto, že našla Stellu. Nebylo to jako přivést domů ztracenou dceru – bylo to jako pozvat do jejich domu prokletí, za boží milosti. Když Stella slyšela Susanina slova lítosti, posměšně se zasmála. „Souhlasím. Neměla jsi mě najít. Kdyby sis mě nenašla, nebyla bych ani v té autonehodě.“ Susanina tvář ztuhla. Nezničila jen jejich životy; oni zničili i ten její. Susan zaťala pěsti. „Ty –“ Stella ji přerušila. „Neříkala jsem už? Chovejte se, jako byste mě nikdy nenašly. Odteď spolu nemáme nic společného. Jo, a uvědomuješ si, že ta dcera, kterou jsi vychovala dvacet let, je opravdu nestydatná, že? Alespoň jsi dost chytrá na to, abys měla strach, že na to lidé přijdou.“ Stella, která s rodinou Reedových strávila jen málo času, k nim necítila žádné pouto. Její ostrá slova Susan jen rozzuřila. „Ty –! Ty mě jednou zabiješ!“ V tu chvíli už nebylo co říct. Susan se prudce postavila. „Rozmysli si to. V momentě, kdy přestaneš útočit na Lillian, ti kartu obnovím.“ Protože neměla lepší způsob, jak Stellu potrestat, uchýlila se k finanční kontrole. Nechala za sebou tato slova a vyběhla ven, přesvědčená, že Stella nakonec povolí, jakmile jí dojdou peníze. Až ten čas přijde, chtěla vidět, kolik síly Stelle ještě zbývá. … Poté, co Susan odešla, šla Stella do kuchyně, umyla jablko a zakousla se do něj. Neměla v úmyslu si to „rozmyslet“. Zazvonil jí telefon. Zvedla ho. „Haló?“ „Slečno Dawsonová, máme pro vás obrovskou práci. Opravdu velkou.“ „Jak velkou?“ zeptala se Stella. „Trojnásobek obvyklé sazby.“ Když to Stella uslyšela, najednou jí jablko připadalo ještě sladší. Zakousla se do něj znovu a postavila se. „Hned tam budu.“ Rychle se převlékla a vyběhla ze dveří. O půl hodiny později dorazila do studia. Její asistentka Kimmy Yorková ji pozdravila s sotva potlačovaným nadšením. „Slečno Dawsonová, získali jsme obrovský projekt!“ Kimmy se usmívala od ucha k uchu a podala jí návrh. Stella si ho prolistovala a zeptala se: „Zase Sterling Global?“ Turistický byznys Sterling Global byl obrovský. Byl to už její druhý velký projekt od nich v tomto roce. A platili dobře. Každý projekt měl hodnotu přes dvě stě tisíc dolarů. Tentokrát byla nabídka ještě vyšší… Kimmy přikývla. „Jo! Jejich zástupce řekl, že se jim naše práce moc líbí. Odteď nám chtějí dávat všechny své designové projekty.“ Když Stella uslyšela líbí se jim naše práce, konečně se poprvé ten den doopravdy usmála. „Svolejte všechny designéry na schůzku.“ „Už se na tom pracuje!“ … Poté, co Susan opustila Kingston Heights, zamířila rovnou do nemocnice. Ethan už tam byl, spolu se Susaniným synem Jonathanem Reedem. Než Susan dorazila, Jonathan Lillian utěšoval. Protože s ní vyrůstal, Jonathan vždy stál na straně Lillian proti Stelle. Teď, když Lillian Stella zbila, jeho hněv jen víc vzplanul. Když Susan vešla dovnitř, Lillian zvedla hlavu, tvář plná viny a smutku. „Mami, promiň. Zase jsem Stellu rozčílila…“ Susan se sevřelo srdce. Přistoupila k ní a vzala Lillian za ruku. „Hloupá holka, to není tvoje vina. Vím, jakou má povahu.“ Při zmínce o Stelleině povaze všem zhořkl výraz. Susan si povzdechla. „Kdo ví, jaká rodina ji vychovala, že je taková…“ Věděli jen, že ji adoptovala rodina Dawsonových. Kromě toho neměli tušení, jestli její adoptivní rodina pochází z venkova nebo z města. Už se ptali dřív, ale Stella nikdy neodpověděla. Jonathan se ušklíbl. „Jaká rodina? S takovou povahou ji asi vychovali v nějaké zapadlé vesnici.“ Pro něj nebyla Stella ničím jiným než hlasitou, drzou a necivilizovanou ženou. Susan si znovu povzdechla. Jonathan dodal: „Zmrazila jsi jí kartu. Tentokrát ji neobnovuj.“ Ať se chvíli trápí bez peněz. Ať trpí. Pak se uvidí, jak dlouho si dokáže udržet svou aroganci.