„Můžeš jít, Karo. Já se o všechno s mým druhem postarám,“ řekla Ralphine válečnici, která na ni ustaraně zírala. Věděla, jaký král je, když je zuřivý, a teď si Kara nebyla jistá, jestli pouto druha bude stačit na to, aby král nepraskl – na nastávající královnu, kterou ani netrápilo, že by ji mohli vidět živou naposledy. Byla to hektická doba, ale pak musela královnu respektovat a poslouchat. „Děku