Ve sklepě, kde byla Ralphine Belyaevová uvězněna, slyšela křik z Koslova, a to hodně křiku. Nebyly to normální výkřiky radosti nebo vzrušení, místo toho zněly tak, jak se cítilo její srdce, když byli její rodiče upáleni na koslovském hranici za zločin, který nespáchali. Tu bolest znala tak dobře a věděla, že jsou tam výkřiky o milost, prosby o odpuštění a žádosti směřující k uším někoho, kdo nebyl