Serenity zamířila k Liberty. Otevřela dveře a vešla dovnitř, kde ji sestra už čekala. Liberty se činila v kuchyni. „Liberty.“ „Seren, ty už jsi tady.“ Liberty vykoukla z kuchyně a rozzářila se, když spatřila svou mladší sestru. „Už jsi jedla? Chystám těstoviny. Dáš si?“ „Ne, díky. Už jsem snídala. Už jsi začala vařit? Pokud ne, nemusíš, přinesla jsem ti a Sonnymu snídani.“ „Ještě ne. Sonny měl v noci horečku. Moc jsem toho nenaspala, takže jsem vstávala pozdě. Tvůj švagr si musel jít koupit snídani do obchodu. Moc se mu to nelíbilo. Vyčetl mi, že celý den nic nedělám, a přitom jsem mu mohla připravit snídani, když se jen starám o dítě.“ Liberty to zabolelo. Serenity se pro ni rozzuřila. „Proč měl Sonny horečku? Měla bys ho vzít k doktorovi, i kdyby mu to přešlo, pro jistotu. Fakt. Nemůžu uvěřit, že Hank ani nepomohl a ještě na tebe křičel, když byl Sonny nemocný.“ „Trvá Hank pořád na tom, že si budete platit všechno napůl, i když už nebydlím s vámi, Liberty?“ Liberty se posadila na pohovku a rozbalila jídlo. S chutí se do něj pustila a řekla: „Vezmu Sonnyho později. Pořád trvá na tom, že si budeme dělit výdaje. Prý jen utrácím peníze a nevydělávám si na živobytí. Řekl, že vůbec netuším, jaký je pod tlakem. Že bych měla jako člen rodiny přispívat do rozpočtu.“ „Vsadím se, že ho to naučila jeho sestra. Ta moje švagrová se nám pořád plete do života, od té doby, co jsme se vzali. Hank na mě dřív byl hodný, ale jeho sestra to zničila.“ Než Liberty podala výpověď, vypracovala se na pozici finanční ředitelky. Byla královsky placená. Kvůli lásce a manželství se Liberty hodně vzdala, ale od příbuzných manžela se jí dostalo jen nenávisti. Liberty utrácela peníze jen za dům. Oblečení, které si kupovala, bylo ze Serenityiných peněz. A i ty nákupy nebyly nijak časté, a kosmetika ještě méně. Přesto její tchánové kvůli Libertyiným výdajům dělali scény, kdykoliv si koupila nové oblečení nebo kosmetiku. I když jim Liberty vysvětlovala, že je to ze Serenityiných peněz, tvrdili, že ty peníze jsou společný majetek s jejím manželem, takže nemá právo je utrácet pro sebe. „Liberty, proč nedáš Sonnyho do školky? Mohla by ses vrátit do práce a vydělávat stejně, ne-li víc, než tvůj manžel.“ Serenity sestru litovala. Když Serenity bydlela se sestrou a její rodinou, starala se o všechny domácí práce, aby sestře ulehčila. Teď, když se odstěhovala, toho měla Liberty mnohem víc. „Hank říkal, že počkáme, až budou Sonnymu tři nebo čtyři roky, než ho dáme do školky.“ Liberty by se ráda vrátila do práce. Už jen proto, že splácení auta, hypotéka a péče o rodiče rodinu finančně vyčerpávaly.“ Serenity se zamračila. Měla pocit, že se Hank k Liberty chová hrozně, a čím dál hůř. Musela se zeptat: „Nemá můj švagr někoho jiného?“ Liberty překvapeně vyhrkla: „To si nemyslím. Vím, kolik vydělává. Nemá peníze navíc, aby si mohl držet milenku.“ „Ale chová se k tobě čím dál hůř. Musíš myslet na svou budoucnost. Nebuď nepochopená matka v domácnosti bez příjmu.“ Liberty se na chvíli odmlčela a pak řekla: „Uvidíme. Neboj se o mě, Seren. Budu v pohodě. Jak se máš ty? Kdy se tvůj manžel vrací z cesty?“ „To bude ještě trvat. Má hodně práce, když pracuje v tak velké firmě.“ Liberty se podrobně vyptávala na Serenityin život v novém domě. Uklidnila se, když se ujistila, že se její mladší sestře daří dobře. Když Serenity strávila nějaký čas se synovcem, Liberty ji pobídla, aby se vrátila do obchodu. Cestou na elektrokole do knihkupectví Serenity přemítala o životě své sestry plném neustálých hádek. Byla tak zabraná do myšlenek, že nedávala pozor na cestu a málem narazila do auta. V pudu sebezáchovy strhla řídítka a těsně se autu vyhnula. Zároveň prudce zabrzdila. I auto zastavilo s kvílením brzd. Serenity se na auto podívala. Byl to Rolls Royce, luxusní limuzína! Za tímto Rolls Roycem stála řada stejných vozidel. Lidé v nich museli být bodyguardi osoby v luxusní limuzíně. Wiltspoon byl sice velké město, ale luxusní limuzíny nebyly žádnou vzácností. Serenity se řidiči omluvila, nasedla na elektrokolo a rychle odjela. Neměla v úmyslu čekat, až na ni začne někdo křičet. Řidič se otočil k muži v černém na zadním sedadle. „Pane Zachary, to je paní.“ Zacharyho tvář potemněla. Viděl, jak Serenity málem narazila do jeho auta. Byla očividně roztržitá. Jak mohla jet tak bezmyšlenkovitě po rušné silnici? Chtěla se snad zabít?