"Sám jsi to říkala, Liberty. Je to jeho předmanželský majetek. Nemá smysl, abych se nechala zapsat do katastru, když jsem na ten dům nevydala ani korunu. Nech to plavat." Zachary jí prokázal obrovskou službu, když jí hned po svatbě předal klíče. Mohla se okamžitě nastěhovat a vyřešit tak svoje bydlení. Sama by ho o to nikdy nežádala. Samozřejmě, kdyby se rozhodl ji tam dopsat sám od sebe, nebránila by se. Teď, když byli manželé, se Serenity rozhodla s ním strávit zbytek života. Liberty to zmínila jen tak mimochodem, ale protože svoji sestru znala jako samostatnou ženu, kterou nežene žádná touha po majetku, víc se tím nezabývala. Po nekonečném balení a loučení se Serenity konečně odstěhovala od sestry. Liberty ji chtěla odvézt až do Brynfield, ale zrovna se probudil Sonny. Sotva otevřel oči, už natahoval ruce a volal mámu. "Radši se věnuj jemu. Nemám toho zas tolik, zvládnu to sama." Liberty potřebovala nakrmit syna a začít chystat oběd. Její muž by jí jinak vyčinil, že doma nic nedělá, kdyby se vrátil a na stole nic nebylo. "Tak dobře," řekla Liberty, protože jí nic jiného nezbývalo. "Dávej na sebe pozor. Stavíš se na oběd? Vem i Zacharyho." "Odpoledne musím do obchodu, takže oběd nestíhám. A manžel má v práci frmol. Odpoledne odjíždí na služebku, takže nevím, kdy se k vám dostaneme." Serenity lhala. O Zacharym skoro nic nevěděla, jen babička May říkala, že se jeho život točí kolem práce. Občas odjíždí na služební cesty, klidně i na několik dní. Protože neměla tušení, kdy by se Zachary uvolnil, radši nic neslibovala, aby to pak nemusela rušit. "Na služebku jede hned v den svatby." Liberty se zdálo, že je Zachary na Serenity dost necitlivý. "Máme zatím jen oddací list, svatba nebyla. Podle mě by měl jezdit a vydělávat co nejvíc, protože teď budeme mít spoustu výdajů. Ale už musím jít, Liberty. Běž nakrmit Sonnyho." Serenity zamávala sestře a synovci na rozloučenou a dotáhla kufr ze schodů. O Brynfield už slyšela, ale nikdy tam nebyla. Vzala si taxík a jela rovnou tam. Až na místě jí došlo, že se vlastně zapomněla zeptat Zacharyho, v jakém patře bydlí. Vytáhla mobil a chtěla mu zavolat, ale bylo jí jasné, že v práci telefon nezvedne. Nakonec se rozhodla zkusit mu aspoň napsat přes WhatsApp. Zachary byl zrovna na poradě. Všichni v zasedací místnosti měli telefony v tichém režimu a soukromé hovory se tam zásadně nevyřizovaly. On sám měl navíc mobil ztlumený. Když ho položil na stůl, hned si všiml příchozího hovoru od Serenity. Její číslo si neuložil, když si je vyměňovali. A když mu na displeji naskočilo jméno "Mořská panna v hlubokém modrém moři", bez váhání ten neznámý hovor odmítl. A rovnou si Serenityino číslo zablokoval. Serenity, která o ničem nevěděla, mu chtěla aspoň napsat zprávu, když jí hovor nevzal. Serenity: [Pane Yorku, jsem teď v Brynfield, ale nevím, v jakém patře máte byt.] Napsala zprávu a odeslala ji, ale zpráva se nedoručila. Zmateně zírala na displej. "Proč se mu nemůžu dovolat? Vždyť jsme si vyměnili čísla na úřadě. Že bych se spletla?" Horečně přemýšlela, jestli si to špatně zapamatovala. Nakonec usoudila, že číslo má správně, a napadla ji jediná věc – Zachary si ji zablokoval. Že by zapomněl, že se právě vzali? Aby pravdu řekla, kdyby dál bydlela u sestry, asi by na manžela taky zapomněla. Nakonec zavolala babičce May. "Babi, už jsem se odstěhovala od sestry a jsem v Brynfield, ale nevím, kde pan York bydlí... Ehm... Nevíš, v jakém patře má Zachary byt?" Babička Yorková na to chvíli nemohla nic říct. "Počkej, Serenity, hned Zackovi zavolám." Ani stará paní o ničem nevěděla. Dům a auto koupil nedávno, aby si Serenity otestoval. Až teď se babička May dozvěděla, že si její nejstarší vnuk pořídil byt v Brynfield hned poté, co si s tou dívkou zařídil oddací list. Hned zavěsila a vytočila Zacharyho číslo. Ten po zablokování čísla svojí nevěsty položil mobil zpátky na stůl a pokračoval v poradě. Sotva uběhly tři minuty, displej se mu znovu rozsvítil. Když viděl, že mu volá babička, hovor přijal. "Mám poradu, babi," ozval se Zacharyho chraplavý hlas. "Všechno počká, až se vrátím domů." "Zacku, jaké má číslo ten byt, co jsi koupil v Brynfield? Serenity už tam je, ale neví, kam přesně má jít. Nemáš její číslo? Tak jí to řekni." Zachary se zamračil. Aha, už si vzpomněl. Dneska se oženil s nějakou ženskou, kterou nikdy neviděl, ale babička si ji moc oblíbila. Tuším, že se jmenovala Serenity. A před chvílí si její číslo zablokoval. "Babi, řekni jí, že je to byt číslo 808 v osmém patře, blok B." "Dobře, hned jí to vyřídím. Pokračuj v poradě." Stará dáma jednala rychle, zavěsila a předala Serenity zprávu. Zachary chvíli mlčky zíral na svůj mobil, pak Serenity odblokoval. Uložil si její číslo a poslal jí omluvnou zprávu. Zachary: [Promiň, zapomněl jsem, kdo jsi.] Serenity si z toho nic nedělala. Synové a snachy babičky May jí osobně děkovali, když jí Serenity zachránila život. Než se vnoučata dostala do nemocnice na návštěvu, Serenity už byla dávno pryč. Proto pro Zacharyho bylo těžké zapamatovat si nějakou cizí ženskou. I když se o Serenity babička zmínila už mockrát, on tomu nevěnoval žádnou pozornost a nepřikládal tomu žádnou váhu. Sotva si pamatoval její jméno. Serenity: [V pohodě, dělej si svoje. Už si to vynáším nahoru.] Zachary: [Nepotřebuješ pomoct?] Serenity: [Mám jen kufr, to zvládnu. A stejně by ses nevrátil, i kdybych pomoc potřebovala, že ne?] Zachary: [Ne.] Měl toho moc. Jak by si mohl najít čas, aby jí pomohl se stěhováním? Serenity mu na to poslala smějícího se smajlíka a pak už se neozvala. Nechtěla ho zdržovat od práce. Zachary už taky nic nepsal. Neměli si co říct, protože se skoro neznali. Doufal jen, že bude mít doma tichou ženušku, která ho nebude otravovat s maličkostmi. Neměl čas se jí vůbec věnovat. Položil mobil zpátky na stůl, zvedl hlavu a všiml si, že se na něj všichni dívají.