Říjnové vedro ve Wiltspoonu bylo vražedné. Přesto rána a večery zjemňoval pozdně podzimní vánek. Serenity Huntová vstala brzy ráno, aby připravila snídani pro tříčlennou rodinu své sestry. Potom popadla svůj rodný list a tiše se vytratila. "Odteď platíme napůl všechno – náklady na bydlení, hypotéku i půjčky na auto! Tvoje sestra by se měla podílet, když u nás bydlí. Jasně, dává dva tisíce měsíčně, ale to se brzy rozplyne. V podstatě nás jenom vysává." Serenity zaslechla švagrovu poznámku během včerejší hádky. Musela se odstěhovat od sestry. Ale byl jen jeden způsob, jak sestru uklidnit – vdát se. Protože se Serenity chtěla vdát hned a nikdy neměla přítele, rozhodla se přijmout nabídku babičky May. Serenity starou dámu náhodou zachránila a zjistila, že babička May se snaží oženit svého vnuka Zacharyho Yorka, který se nemohl usadit. O dvacet minut později Serenity zastavila před radnicí. "Serenity!" Známý hlas ji oslovil, jakmile vystoupila z auta. Byla to babička May. "Babičko May!" Když Serenity spěchala k ní, všimla si vysoké, odměřené postavy stojící vedle babičky May. To musí být Zachary, její budoucí manžel. Zblízka Serenity oněměla, když si Zacharyho prohlédla. Podle babičky May neměl její nejstarší vnuk Zachary ve třiceti letech štěstí na ženy. Netřeba říkat, že babička May se o něj bála k smrti. Serenity si vždycky myslela, že musí být ošklivý. Přece jen slyšela, že Zachary má dobře placenou práci na vysoké pozici v korporaci. Když se teď setkali tváří v tvář, Serenity si uvědomila, že se mýlila. Zachary byl atraktivní a nesl se s jistou rezervovaností. Stál vedle babičky May s kamennou tváří, vypadal odtažitě a vysílal signály, aby se od něj drželi dál. Serenityin pohled sklouzl k černému MPV zaparkovanému poblíž. Podle loga to bylo spíš národní auto než nějaký multimilionový vůz. Serenity usoudila, že ekonomický rozdíl mezi ní a Zacharym není tak propastný. Ona a stará kamarádka ze školy si otevřely knihkupectví u vchodu do Wiltspoon School. Ve volném čase Serenity také pletla drobné věci, které prodávala online. Prodej nebyl špatný. Za měsíc si mohla domů přinést stabilní příjem dvacet tisíc dolarů. Za stejnou sumu by se ve Wiltspoonu zařadila mezi bílé límečky. Proto si mohla dovolit dát sestře pět tisíc na živobytí. Její švagr o jejích příjmech neměl ani tušení. Serenity řekla sestře, aby si tři tisíce nechala pro sebe a manželovi přiznala jen zbývající dva tisíce. "Serenity, tohle je můj nejstarší vnuk, Zachary. Je mu třicet a nemůže se s nikým seznámit. I když není nejvřelejší, je pozorný a ohleduplný. Zachránila jsi mi život a známe se tři měsíce. Věř mi, že bych ti nedoporučila špatného muže." Zachary se na babiččina slova podíval na Serenity skrz prsty, ledově a hluboce, aniž by řekl jediné slovo. Možná už byl vůči jejím řečem imunní. Serenity věděla, že babička May má tři syny a každý jí dal tři vnuky, takže měla celkem devět vnuků. Protože v životě babičky May chyběla vnučka, snažila se toto pouto nahradit Serenity. Serenity se sice červenala, ale otevřeně natáhla pravici k Zacharymu a s úsměvem se představila: "Dobrý den, pane Yorku. Jsem Serenity Huntová." Zacharyho pronikavý pohled si Serenity přeměřil od hlavy k patě a zpět. Když si Nana odkašlala, natáhl pravou ruku, aby si s ní potřásl, i když jeho hlas zněl ledově. "Zachary." Po podání ruky Zachary zvedl levou ruku, aby se podíval na hodinky, a potom Serenity informoval: "Jsem zaneprázdněný. Pojďme to odbýt." Serenity zamručela na souhlas. Babička May se vmísila: "Běžte si vyřídit papíry. Já tu na vás počkám." "Nano, sedni si do auta. Venku je horko." řekl Zachary, když pomáhal Naně do auta. Podle jeho chování Serenity souhlasila s babičkou May, že Zachary může být navenek drsný, ale má srdce na správném místě. I když to byli cizinci, babička May se zmínila, že Serenity se může po svatbě odstěhovat od sestry do bytu, který Zachary vlastní a který celý zaplatil. To by mohlo sestru ujistit, že je Serenity v dobrých rukou, a ukončit hádky v bytě kvůli ní. Byl to jen sňatek z rozumu. Zachary se brzy vrátil k Serenity a řekl: "Jdeme." "Jasně." Serenity ho tiše následovala do radnice. V matriční kanceláři Zachary na Serenity naléhal: "Slečno Huntová, ještě si to můžete rozmyslet, pokud to nechcete podstoupit. Nezáleží na tom, co říká moje Nana. Manželství je obrovský závazek, který by se neměl brát na lehkou váhu." Doufal, že si to Serenity rozmyslí, protože neměl v úmyslu oženit se s ženou, kterou právě potkal.