"Tak jedem." Zachary se v duchu sice Serenity rozzuřil, ale neměl sebemenší úmysl s tím cokoliv dělat nebo říkat. Serenity byla jeho manželkou jen na papíře, ve skutečnosti si nebyli bližší než cizí lidé. Řidič se bál cokoliv říct, a tak jen nastartoval auto. Serenity vůbec netušila, že málem vrazila do auta svého muže. Vyrazila na elektrokole a do obchodu dorazila mrknutím oka. Jasmine chodila vždycky dřív, bydlela totiž blíž. "Seren!" Jasmine si po otevření obchodu objednala snídani. Zrovna si pochutnávala, když dovnitř vpadla její nejlepší kamarádka. S úsměvem se zeptala: "Už jsi jedla?" "Jo." "Aha." Jasmine se dál věnovala nejdůležitějšímu jídlu dne. "Přinesla jsem ti zákusky. Jsou výborný, ochutnej," řekla Jasmine a položila tašku k pokladně. Serenity položila klíče od kola na pult, sedla si a přitáhla si tašku s dezerty. "Se zákusky se nedá šlápnout vedle. Cestou do práce jsem viděla Rolls-Royce, Jasmine." Jasmine odvětila: "Aha. Ve Wiltspoonu není Rolls-Royce nic divnýho, ale zas tak často je člověk nepotká. Vidělas, kdo v něm seděl? Byl to ten typ, co o něm píšou v knížkách – sexy a svobodnej ředitel?" Serenity na ni mlčky zírala. Jasmine se zasmála. "V knížkách to tak bejvá. Proč se nám ty mladý, žhavý a bohatý ředitelé vyhýbaj?" "To jsou jenom pohádky pro lidi. Kdo by četl o průměrným člověku? Ten hlavní hrdina musí bejt z elity, i kdyby nebyl zrovna ředitel." Jasmine se znovu rozesmála. "Jo, a to mi připomíná. Máš dneska večer čas, Seren?" "Víš, že jsem pořád bud' doma, nebo v krámě, ne? Co se děje?" Serenity vedla jednoduchý život, který se točil kolem obchodu a péče o syna její sestry. "Dneska večer je taková nóbl večeře. Sraz smetánky. Dostala jsem pozvánku. Nechceš jít se mnou a trochu se jim podívat na zoubek?" Serenity to hned zamítla. "Já se v těchhle kruzích nepohybuju. Nezajímá mě to." I když si vydělala slušný peníze, mezi elitu nepatřila. Neměla ambice se mezi ně vetřít, ani na to neměla prostředky. Abych pravdu řekla, Serenity by si tam spíš spletli s obsluhou, kdyby se někdo z jejího postavení na takovéhle snobský večeři objevil. "Mně se tam taky nechce, ale máma tu tetu vyloženě uprosila, aby nás pozvala. Můžu vzít s sebou doprovod, a tak jsem myslela na tebe. Seren, prosím, pojď se mnou, at' vidíme, jak to tam vypadá. Počkej, vlastně tě tam potřebuju jako oporu. Nechci, aby mě máma peskovala." Soxovi byli bohatí a ve Wiltspoonu žili odjakživa. Vlastnili spoustu nemovitostí a půlku ulice obchodů, takže na pronájmu vydělávali desítky milionů. Jenže peníze si společenský postavení nekoupíš. Paní Soxová byla pyšná na hezkou tvář své dcery, protože výhodnej sňatek mohl bejt vstupenkou do vyšší společnosti. Jasmínina teta se náhodou provdala do bohatý a vlivný rodiny. Trvalo to sice pár krušnejch desetiletí, ale nakonec se jí to povedlo a teď se stýkala s elitou. Teta Jasmínu zbožňovala a věřila, že její neteř má všechno, co je potřeba k ulovení bohatýho a vlivnýho mládence. A protože jí Jasmínina máma poprosila, ráda jí vyhověla. "Zase tě máma tlačí do vdávání?" "Všechny mámy jsou stejný. Jakmile je dcerám osmnáct, nejradši by je vykoply z baráku a udělaly z nich problém někoho jinýho. Já si můžu vydělat vlastní peníze a bejt finančně nezávislá. Nepotřebuju chlapa, abych si užívala dobrej život." "Myslím, že by ses neměla vdávat mimo svý sociální vrstvy. Já se taky nechci vdávat nahoru. I když se teta v týhle společnosti už zabydlela, trvalo jí to desítky let. Když se poprvý vdala, měla spoustu problémů. Vždycky, když nás přijela navštívit, brečela mámě. Ví, jaký to je." Jasmine byla pro svobodu a nechtěla se nechat svazovat nepsanýma pravidlama smetánky. "No tak, Seren. Jenom dneska večer. Budeme v tom spolu. Uvidíme, jak žije to jedno procento nejbohatších. Teta říkala, že tam bude spousta mladejch a svobodnejch k mání. Samý smetánka z Wiltspoonu. Můžeme se tam jít jenom podívat, i když nechceme nikoho sbalit. Je to večeře, takže tam bude spousta dobrýho jídla." A Serenity málokdy dokázala odmítnout jídlo. Stejně jako Jasmine. A právě tahle společná vášeň je svedla dohromady. Trvalo celou hodinu přesvědčování, než Serenity nakonec prosbě své nejlepší kamarádky podlehla. Aby se mohly zúčastnit večírku, zavřely obchod dřív. Serenity zavolala Liberty a zeptala se jí na Sonnyho. Byli s ním u doktora a ukázalo se, že má jenom rýmu. Serenity se uklidnila. Pak Liberty řekla, že jde s Jasmine na večeři. "Je to fajn, i kdyby to mělo bejt jenom pro ten zážitek. A samozřejmě si tam můžeš najít nějaký nový přátele." Liberty byla ráda, že Serenity na večírek jde. Ne z jinýho důvodu, než aby viděla i tu druhou stranu mince. Obchod zavřely hned po obědě, aby se stihly připravit. Jasmine odtáhla svou nejlepší kamarádku domů, aby se navlíkla do nějakejch nóbl šatů a trochu se namalovala. Soxovi Serenity zbožňovali, takže jim nevadilo, že si ji Jasmine vzala s sebou. Serenity byla koneckonců vdaná, takže se nemuseli bát, že by Jasmine strhla veškerou pozornost na sebe. Krátce po šestý hodině večer zastavil před domem Soxových sedan, kterej zařídila Jasmínina teta. "Bavte se." Paní Soxová se s dívkama rozloučila ve dveřích a řekla Serenity: "Dávej mi na Jasmínu pozor, Seren. Nenech ji se přežírat. A at' se baví s těma mladejma mládencema." A dceři řekla: "Jasmine, teta pro tebe udělala tolik. Nech ji nezklamat." Serenity se usmála a odvětila: "Nebojte se, paní Soxová. Dám na Jasmínu pozor, aby se nezatoulala k bufetu." Stejně se tam budou poflakovat spolu. "S tebou se mi ulevilo." Paní Soxová měla Serenity ráda, protože byla rozumná a samostatná. Kdyby její syn nebyl o tolik mladší, hned by je dala dohromady. Škoda, že už byla zadaná. V rodině Soxových bylo spousta mladejch kluků. Serenity si mohla vybrat, koho by chtěla. Ale co se dá dělat. Nemělo smysl o tom dál mluvit, protože tím už se nic nezmění. Paní Soxová je popohnala, at' už jdou, a Jasmine, nalíčená, v bílých šatech a špercích, vtáhla svou nejlepší kamarádku do sedanu, kterej zařídila teta. Serenity byla vdaná a šla tam jenom jako doprovod, takže se s tím nijak zvlášt' nepárala. Vzala si na sebe obyčejný šaty a jenom se lehce nalíčila. Ale i tak její přirozená krása zářila, i když na sobě neměla žádný nóbl hadry.