Zachary si hlídal postavu, proto dbal na to, co jí. Serenity se usmála. „Jste v perfektní formě, pane Yorku.“ „Takže… mám se vrátit do postele?“ „Jasně,“ odvětil Zachary. „Dobrou noc.“ Serenity mu popřála dobrou noc a už se otáčela k odchodu. „Počkej, Se… Serenity.“ Zachary ji zastavil. Serenity se otočila a tázavě nadzdvihla obočí: „Ano?“ Zachary se na ni zahleděl a řekl: „Prosím tě, příště už v tom pyžamu nechoď.“ Pod pyžamem neměla podprsenku. Bohužel, jeho sokolí zrak to postřehl. Stejně jsou manželé, ale co kdyby ji takhle viděl někdo jiný? Nechtěl, aby se na tělo jeho ženy dívali cizí muži. Serenity zrudla jako rak, v mžiku se otočila a práskla za sebou dveřmi. Zachary zůstal stát s otevřenou pusou. Styděla se dřív, než se on vůbec stačil cítit trapně. Zachary se na chvíli posadil, než se vydal do hlavní ložnice. Tenhle zařízený dům koupil na poslední chvíli. Byl rovnou k nastěhování. Nicméně, jeho ložnice ještě nebyla kvůli tomu shonu vybalená. Byl docela překvapený, že Serenity pochopila narážku a nedožadovala se spát s ním v pokoji. Díky bohu, že po něm nikdo nechtěl plnění manželských povinností. Brzké ranní hodiny uběhly pro novomanžele bez jakýchkoliv událostí. Následujícího dne se Serenity probudila jako obvykle v šest hodin ráno. Dřív vstávala, dělala snídani a uklízela. Pokud jí zbyl čas, pomáhala sestře věšet prádlo. V těch letech, co bydlela u Liberty, se Serenity starala o domácnost a děti, hlavně proto, aby sestře ulehčila. Její švagr to ale bral jako samozřejmost a choval se k ní jako ke služce. Dnes se probudila a zírala na cizí ložnici, ve které strávila noc. Vzpomínky jí zaplavily mysl a Serenity si pomyslela: „Musím být ještě napůl ve snu, když si myslím, že jsem pořád u Liberty. Tohle je můj domov. Nemusím hned vstávat.“ Serenity si zase lehla a chtěla se vrátit do říše snů. Bohužel, její tělo si nedalo říct. I kdyby se Serenity snažila sebevíc, už neusnula. Takže stejně vstane, když jí kručí v břiše. Převlékla se, umyla a vyšla ze svého pokoje. Pohlédla na dveře Zacharyho ložnice. Podle zavřených dveří ještě spal. No jo, těžko se vstává takhle brzy, když se včera vrátil domů tak pozdě. Serenity zamířila do kuchyně a rozhlédla se po prázdné místnosti. Chvíli tam jen tak stála, pak se otočila a odešla. Včera si objednala kuchyňské nádobí, ale ještě nedorazilo. Kdyby to věděla, radši by to koupila v obchodě než online. Když se včera stěhovala, všimla si v sousedství jedné snídaňové restaurace. Serenity se rozhodla, že si tam zajde pro snídani s sebou. Přemýšlela, co by si Zachary dal. Nemůže ho přece budit a ptát se, takže koupila od všeho něco. Serenity vzala snídaňovou omeletu, slaninu, klobásky, palačinky a tousty – prostě to, co má ve Wiltspoonu rád každý. Zachary vstával brzy, i když šel včera spát pozdě. Sotva Serenity odešla pro snídani, už byl vzhůru. Protože nebyl zvyklý na manželku, zase zapomněl, že Serenity existuje, a vyšel ven s nahou hrudí pro sklenici vody. V tu chvíli Serenity otevřela dveře a vešla do domu. Jejich pohledy se střetly. Než se nadála, Zachary si zkřížil ruce na hrudi a utíkal zpátky do pokoje, stejně jako včera Serenity. Serenity nejdřív oněměla, ale pak se rozesmála. Pomyslela si: „Na mužské horní polovině těla není nic zajímavého. Jenom břišáky. Nemůžu uvěřit, že si zakrýval hruď rukama. Cha cha cha. To bylo tak směšný!“ O chvíli později se Zachary objevil znovu, oblečený v obleku. Nevypadal moc nadšeně, ale kdo mu co mohl říct? Byla to jeho chyba, že zapomněl, že teď v jeho obytném prostoru bydlí cizí ženská. Ta cizí ženská je na papíře taky jeho manželka. Zachary normálně bydlel ve své vile a probouzel se do prázdného druhého patra. Dokud zůstal nahoře, služebné k němu nechodily. Někdy si prostě svlékl košili, když se cítil vtipně. Tak tomu bylo i dnes, a ta intrikánka viděla jeho nahou hruď. „Pane Yorku, přinesla jsem snídani. Pojďte si ji dát.“ I když se Serenity smála, nezapomněla na svůj plán. Položila snídani na jídelní stůl a zavolala muže, který se cítil zneužitý. Zachary chvíli mlčel, než se k ní vydal. Pohlédl na snídani a chladně se zeptal: „Ty neumíš vařit?“ „Umím. Jsem dobrá kuchařka.“ „Kupovaná snídaně, zvlášť ta z pouličních stánků, není moc hygienická. Měl by ses toho vyvarovat. Měl by sis vařit sám, když to umíš. Je to hygienický a bezpečný.“ Jako hlava rodu Yorků Zachary nikdy nejedl oblíbené snídaně obyvatel Wiltspoonu. Serenity odpověděla otázkou: „Viděl jste vaši kuchyň? Je čistší než váš obličej. Nic v ní není. I kdybych byla šéfkuchařka pětihvězdičkového hotelu, neuvařím hostinu bez náčiní a surovin.“ Zachary ztratil řeč. „Dáte si?“ zeptala se Serenity. Zachary měl hlad, ale snažil se hrát si na nedobytného. Sedl si ke stolu a slabě řekl: „Byla by škoda to vyhodit, když už jsi to koupila. Asi mi jednou nebo dvakrát nic neudělá.“ To je způsob, jak se vyhnout trapné situaci. Serenity mu rozdělila půlku od každého jídla. Sedla si, snědla svou porci a řekla: „Když jsem se včera nastěhovala, rozhlédla jsem se. Objednala jsem si online spoustu kuchyňského náčiní. Až to dorazí, nakoupím potraviny a uvařím, abys nemusel jíst pouliční jídlo.“ Zastává vysokou pozici ve velké korporaci. Hádala, že lidi na vedoucích pozicích jsou vybíraví na jídlo. Serenity měla ve zvyku vařit doma a objednávala si jídlo s sebou jenom, když byla v obchodě. Byla ochotná vyhovět jeho vybíravosti ohledně jídla. „V našem domě chybí spousta věcí. Můžu si ho vyzdobit podle svého vkusu?“ Zachary zvedl hlavu a pohlédl na svou ženu, která seděla naproti němu, a pak se pustil do snídaně. Ta obyčejná snídaně mu chutnala. „Jsme manželé s oddacím listem. Tohle je tvůj domov. Můžeš si ho vyzdobit, jak chceš, ale na můj pokoj nesahej.“ Mohla si ostatní pokoje klidně obrátit vzhůru nohama. „Dobře.“ Serenity získala jeho svolení a rozhodla se, že to udělá podle svého. S květinami a houpačkou na balkóně si bude moct ve volném čase číst knihu a obdivovat květiny, zatímco bude sedět na houpačce. „Jo, a Nana mi včera říkala, abych s tebou o víkendu přijela na večeři a seznámila se s rodinou.“ Zachary slabě odpověděl: „Dám ti vědět. Musím se podívat do diáře. Pokud nebudu mít čas, požádám Nanu, ať přivede moje rodiče. Můžete se sejít a najíst se.“ Serenity neměla žádné námitky.