Večeře se konala v hotelu Wiltspoon, což bylo místo, kam Serenity nikdy neměla tu čest vkročit. Wiltspoon Hotel byl jedním z nejluxusnějších hotelů ve městě. Někteří tvrdili, že je sedmihvězdičkový, ale Serenity neměla tušení, jestli je to pravda, protože takové drby nesledovala. Jasmínina teta dorazila do hotelu s předstihem a vyměnila si zdvořilosti s přáteli. Poté dětem poručila, ať jdou dovnitř, zatímco ona zůstala u vchodu, aby počkala na Jasmine a Serenity. Když se auto, které zařídila, sunulo v závěsu za ostatními vozy, teta se škodolibě usmála. O pár minut později se k ní Jasmine přitočila se Serenity v závěsu. "Teto Rachel." "Paní Loweová." Serenity a její nejlepší kamarádka pozdravily Rachel. Rachel nebyla zrovna nadšená, že Jasmine vzala Serenity s sebou, protože už ji dřív potkala. Musela uznat, že ta dívka, která v mládí přišla o rodiče, vypadala lépe než její neteř. Přestože Serenity pocházela z průměrné rodiny, vyzařovala přirozenou grácii a noblesu. Teta se zpočátku bála, že by Serenity mohla její neteř zastínit, ale když se Jasmínina matka zmínila, že je Serenity vdaná, Rachel se ulevilo. Když Rachel viděla, že Serenity vyměnila večerní róbu za obyčejné šaty, zvolila decentní make-up a vynechala šperky, byla ráda, že její okouzlující neteř přirozenou krásu Serenity předčila. Alespoň Serenity byla rozumná a znala své místo. "Pojďte se mnou. Zavedu vás dovnitř. Jasmine, připrav si pozvánku. Ochranka ji bude kontrolovat." Jasmine okamžitě vytáhla pozvánku. "Až vejdete dovnitř, dávejte pozor. Snažte se míň mluvit a víc se dívat. Až přijde správný čas, představím vás. Seren, tobě věřím víc než Jasmine. Hlídej ji, ať se nedostane do problémů. Hotel Wiltspoon patří nejbohatší rodině ve městě. Dnes večer tu můžou být i jejich dědicové." Rachel pak neteři pošeptala do ucha: "Jasmine, bylo by to pro naši rodinu obrovské štěstí, kdybys okouzlila některého z dědiců. Ta rodina se drží v ústraní a ctí tradiční hodnoty. O žádných mocenských bojích se tam moc neslyší. A co je nejdůležitější, ti chlapi jsou natolik slušní, že nemají milenky." "Moje dcera ještě není vdaná. Jinak bych tu šanci nechala jí." Rachel měla ke své dceři přirozeně bližší vztah než ke své neteři. Její dceři bylo pouhých sedmnáct a na svatbu byla příliš mladá. Jasmine odvětila: "... teto Rachel, ani ve snu by mě nenapadlo šplhat po společenském žebříčku sňatkem s nejbohatší rodinou ve Wiltspoonu." Přišla se najíst. Serenity stála vedle nich a mlčky poslouchala. Stejně tu byla jen jako doprovod. Upírala zrak na jídlo, protože se říkalo, že Wiltspoon Hotel má skvělé kuchaře. "Jak se ta nejbohatší rodina jmenuje?" I když Jasmine nebyla naivní snílek, nedalo jí to a musela se zeptat. "York." "York? To je ale náhoda, že?" Jasmine šťouchla do nejlepší kamarádky, protože Serenityin nový manžel měl stejné příjmení. Serenity věděla, kam tím míří, ale jen se beze slova usmála. I když se její manžel jmenoval York, Zachary neměl s nejbohatší rodinou nic společného, kromě jména. Bylo běžné mít stejné jméno, natož příjmení. "Yorkové sice mají peněz jako želez, ale nejsou to žádní snobi. Přijmou každou ženu, kterou si jejich synové vyberou, pokud bude mít dobrý charakter. Jsou dost tolerantní." Rachel neměla žádné zábrany v tom, aby svou neteř tlačila do náruče Yorků. Její neteř byla hezká a milá. Jasmínina rodina byla také dobře situovaná, i když se nemohla s Yorkovými srovnávat, patřila k těm nejbohatším. Jasmínina lhostejnost Rachel doháněla k šílenství. Nakonec bezmocně vydechla: "Radši už běžte dovnitř. Viděla jsem tu jednu známou. Jdu ji pozdravit." "Dobře, teto Rachel, tak my půjdeme." Jasmine popadla Serenity a rychle ji odtáhla pryč od tety Rachel a jejích kázání. Teta Rachel byla úplně stejná jako její máma. Není divu, že si tak dobře rozuměly. Byly jako jedna. Serenity byla v hotelu Wiltspoon poprvé, zatímco Jasmine už tu párkrát byla. Vzala svou nejlepší kamarádku za ruku, obratně se zmocnila dvou talířů s jídlem a zalezla s nimi do rohu. "Tyhle dámy neznáme. Nebudou se s námi bavit, když se jim půjdeme představit. Tak se do toho pusťme, Seren. Jsme tu, abychom se rozhlédly a zjistily, jak vypadá večírek smetánky." Serenity se usmála: "Paní Soxová tě zabije, až zjistí, že jsi tu jen kvůli jídlu." Nicméně Serenity přišla z toho samého důvodu. Jasmine nonšalantně prohlásila: "Podívej se na mě. Co bych tu dělala, abych sbalila jednoho z těch místních playboyů? Moje teta si myslí, že se jim budu líbit." "Seren, vypadám snad jako Miss Universe nebo Miss World? Myslíš, že si dědicové budou myslet, že jsem nějaká výhra? Cha. To si myslí jen moje teta. Neobtěžujme se s tím. Pojď. Jdeme na to. Hotel Wiltspoon je vyhlášený svou gurmánskou kuchyní. Už jsem tu jednou byla v restauraci, ale nemohla jsem si dovolit si některá jídla objednat. Byly moc drahé." "Díky tobě to můžu taky ochutnat." Stejně jako Jasmine, i Serenity byla k celé věci lhostejná. Serenity byla stejně vdaná. Dvojice se schovala v koutě a užívala si hostinu. Náhle se pohledy všech upřely ke vchodu do hotelu. V místnosti zavládlo ticho a dvojice, která si s chutí pochutnávala, si uvědomila, že se něco děje. Serenity loktem šťouchla do své nejlepší kamarádky a zeptala se: "Jasmine, proč přestali mluvit? Všichni se dívají ke dveřím. Kdo tam je?" "Nemám tušení." Jasmine vstala a Serenity ji následovala. Obě se postavily na špičky a snažily se zahlédnout vchod do hotelu, ale mezi nimi bylo příliš mnoho lidí, než aby viděly ten velký příchod. Byl to rozruch, který upoutal pozornost všech. Zachary, oblečený v elegantním obleku, vstoupil do svého rodinného hotelu obklopený bodyguardy. Organizátorem dnešní akce byl významný podnikatel, který se přátelil s Yorkovými. Vzhledem k tomu, že Zachary byl hlavou rodiny Yorků a večírek se konal v jeho hotelu, bylo nejmenší, co mohl udělat, ukázat se. Po vyřešení neodkladných záležitostí se Zachary na akci objevil. Jeho impozantní postava a atraktivní vzhled, navzdory napjatým rysům a odměřenému chování, působily jako magnet a přitahovaly pozornost, kamkoli se pohnul. "Pane Yorku." "Pane Yorku." Zacharyho zasypaly uctivé pozdravy, když si razil cestu davem. Vlivní generální ředitelé se s Zacharym zdravili tváří v tvář. Zachary zdvořile přikývl na pozdravy.