„Na co mi je tvůj bratranec?“ usmála se Serenity. „Má přítelkyni. A teď už je stejně pozdě, papíry jsou podepsané! Nech to mezi námi, ať se to ségra nedozví. Nechci, aby byla smutná.“ Jasmine zůstala v šoku. Její nejlepší kámoška teda provedla husarský kousek. „To je jak z těch dojáků a románů pro ženský, jak se slepě vdáš za multimiliardáře. Možná je to i tvůj případ, Seren.“ Serenity ji plácla do hlavy a ušklíbla se: „Vsadím se, že jsi v krámě přečetla všechny ty romány pro husičky. Sníš si o tom, že si vezmeš miliardáře na první pohled. Myslíš, že se tu miliardáři jen tak hemží?“ Jasmine si promnula bouli a povzdechla si, protože Serenity měla pravdu. Pak se zeptala: „Kde vlastně tvůj manžel bydlí?“ „V Brynfieldu.“ „To není špatný. Je to dobrá čtvrť a je snadno dostupná. Navíc to není daleko od našeho krámu. A kde tvůj manžel pracuje? Musí vydělávat balík, když si koupil barák ve Wiltspoonu a v tak drahý čtvrti jako je Brynfield. Kolik bere? Nepotřebuješ pomoct s hypotékou?“ „Seren, nech si zapsat jméno do katastru, jestli chce, abys na tu hypotéku přispívala. Je to pro tvoji ochranu. Nechci to zakřiknout, ale jinak nic nedostaneš, až se rozejdete a rozvedete, protože je to majetek nabytý před manželstvím.“ Serenity si prohlédla tvář své nejlepší kamarádky a odpověděla: „Mluvíš jako moje ségra. On ten barák koupil a zaplatil celej, takže žádná hypotéka není. Nemyslím si, že je správný nechat se zapsat do katastru, když jsem na to nedala ani korunu.“ Jasmine odvětila: „To je jedno, pokud spolu manžel a manželka vycházejí.“ Serenity napadlo, že její švagr koupil rodinný dům ještě před svatbou. Taky platil měsíční splátky, ale rekonstrukci zaplatila Liberty ze svých peněz. Přesto Liberty nebyla zapsaná v katastru. Vzpomněla si, jak švagr obviňoval Liberty z rozhazování peněz, a začala se o svou sestru bát. Měla by to s ní jednou probrat. Serenity zavřela krám v jedenáct večer. Protože Jasmine bydlela poblíž a rodina jí zrovna chystala večeři, Serenity jí řekla, ať už jde domů. Zavřela hlavní dveře, vytáhla klíče a zamířila ke svému elektrokole. Jela dvacet minut, než dorazila k sestře. Teprve když Serenity zaparkovala kolo, uvědomila si, že už tam nebydlí. Zvedla hlavu a podívala se na okna sestry. Zjistila, že zhasnuto. I když se cítila sklesle, nechala tu tříčlennou rodinu být a vyjela na elektrokole do noci. Když dorazila do Brynfieldu, byla půlnoc. Zatlačila na dveře a vstoupila do domu. Přivítala ji tma. Vypadalo to, jako by tam nikdo nežil. Popadla z kufru pyžamo, dala si horkou sprchu a nechala únavu, aby ji ukolébala ke spánku. Mezitím Zachary, obklopený bodyguardy, vyšel z hotelu Wiltspoon, který patřil jeho rodině. Právě uzavřel velký obchod s významným klientem a zařídil mu pobyt v prezidentském apartmá. Vzpomněl si na svou novou ženu a rozhodl se jet domů. „Pane, pojedeme na panství, nebo do vily na kopci?“ Panství bylo rodinným sídlem Yorků, zatímco vila na kopci patřila Zacharymu. Trvale bydlel ve vile, ale čas od času se stavil na panství, aby se sešel a povečeřel se staršími členy rodiny. „Do Brynfieldu.“