Emilyin pohled Cesta k smečce proběhla rychleji, než jsem doufala, a než jsem se nadála, Jax zastavil auto před domem smečky. Jax vystoupil z auta, obešel ho a otevřel Mile dveře. Natáhl ruku a opatrně pomohl své družce z auta. "Milo, má lásko," řekl Jax a políbil ji na hřbet ruky. "Hned jsem zpátky. Počkej na mě!" U srdce mě zabolelo při té něze v jeho hlase. Mluvil k ní s takovou láskou a péčí. Mila přikývla a Jax nasedl zpět do auta a odjel. O dvě minuty později se vedle Mily objevil tmavovlasý vlk. "Připravena?" zeptal se a vzal ji za ruce. Mila se zahihňala jako typická školačka a zčervenala. Odvrátila jsem pohled a dopřála jim soukromí. Někdy si přeji, abych měla to, co mají Mila a Jax. Jejich láska k sobě navzájem byla tak něžná a bezpodmínečná. V koutcích úst se mi objevil malý úsměv, když jsem si vzpomněla na noc, kdy Mila zjistila, že Jax je její druh. Za boží milosti… Byli jsme všichni na mýtině a čekali jsme, až se promění, když jí z úst vyklouzlo jediné slovo 'druh'. Jax přišel dopředu a odpověděl na její volání. Celou dobu věděl, že Mila je jeho druh. Zjistil to už rok předtím a držel to v tajnosti, přičemž na ni bedlivě dohlížel. Můj pohled se přesunul tam, kde stáli ti dva hrdličky. Vysoký, tmavovlasý vlk objímal svou blond a krásnou družku a jeho rty se jí dychtivě zmocňovaly. Jako by je sám Bůh stvořil pro sebe. Mila se odtáhla jako první, otočila pohled ke mně a zčervenala. "Omlouvám se," omluvila se. "Nemůžeme si pomoct!" "Už jsem si na to zvykla," usmála jsem se a ukázala jsem mezi nimi. "Žádný strach." Jaxův pohled se přesunul k obrovským dvoukřídlým dveřím a zpět k nám. "Už to má začít," oznámil. Mila mě vzala za ruku a my tři jsme společně zamířili ke vchodu. Stejný neblahý pocit se mi vkrádal dovnitř a tep mi stoupal, varoval mě, že bych tam neměla být - neměla jsem chodit. Zastavili jsme se pár kroků od dveří a Jax pustil Milinu ruku a otevřel dveře. Zhluboka jsem se nadechla, snažila jsem se dostat svůj rozbušený tep pod kontrolu a potlačit svou úzkost. Jakmile Jax otevřel dvoukřídlé dveře, udeřila mi do nosu vůně tak omamná - jablečný koláč. Byla to nejlahodnější vůně, jakou jsem kdy cítila. Sbíhaly se mi sliny, abych ho ochutnala. Vůně mě najednou začala dusit a zamotala se mi hlava. Neochotně jsem ustoupila o krok zpět, odvrátila jsem obličej od vůně a hledala čerstvý vzduch. "Co to sakra?" zamumlala jsem si pro sebe. Mila se na mě otočila a v očích se jí objevil starostlivý výraz. "Jsi v pořádku?" zeptal se Jax ustaraně. "J-j-já nevím," koktala jsem nervózně. "Odtamtud se line sladká vůně jablečného koláče. Je to ohromující," vysvětlila jsem. Mila zamračila obočí, zmatená, a zvedla nos do vzduchu a nasála vůni. "Nic necítím," řekla o chvíli později. "Cítíš?" zeptala se a otočila pohled na Jaxe. Jax na oplátku zavrtěl hlavou. "Necítím nic neobvyklého," řekl. "Možná v kuchyni pečou nějaké koláče a dezerty," nabídla Mila jako vysvětlení. "Alfa Cole se zmínil, že se snaží Alexandra přivítat zpět." Přikývla jsem a vůně se najednou vytratila a dala mi prostor k dýchání. Následovala jsem Milu a Jaxe do domu smečky a dolů do společenské místnosti. Společenská místnost byla obrovská místnost, kde jsme většinou pořádali akce a sraz smečky; dnes večer vypadala spíš jako taneční sál hodný krále. "Páni!" vydechla Mila, "To je něco!" "To je něco, to jo," řekla jsem a přesunula pohled po stěnách až ke střeše. Alfa Cole to tu krásně vyzdobil. Přišli jsme právě včas, abychom viděli, jak alfa Cole opouští pódium, a o několik sekund později se znovu rozezněla hudba. Přesunula jsem pohled po moři lidí a doufala, že zahlédnu Alexe, ale nikde jsem ho nenašla. Už odešel? "Jdeme tancovat," řekla Mila, vyrušila mě z myšlenek a popadla mě za ruku. Na tanečním parketu jsme byly asi hodinu, když Mila řekla, že si chce odskočit na dámské toalety. "Vypadá to, že sis to nakonec užila," řekla Mila, když jsme mířily k východu. "Víš, že miluju tanec," řekla jsem. Cítila jsem se víc sama sebou a moje úzkost byla dávno pryč. "Jo, já vím," štěbetala Mila vážně. "Víš, že každý nespárovaný vlk tě sledoval!" Její slova mě zaskočila. Ani jsem si nevšimla, že se na mě lidé dívají. "No, pokud ano," řekla jsem kysele. "Jsou posraní, že mě nepožádali o tanec." "Možná je to tak lepší," řekla Mila a otevřela dveře na dámské toalety. "Obě víme, že jsi mnohem lepší než oni." Nemohla jsem se ubránit úsměvu. Mila vždycky věděla, jak mě rozveselit. Ale hluboko uvnitř jsem věděla, že to není pravda. Kamkoli jdu, členové smečky vždycky ignorují mou existenci - ani se na mě nepodívají. Někdy si přeji, aby si mě lidé všimli. Neztratila jsem se. Stále jsem tam byla a byla jsem součástí smečky. Kolem mě prošla skupina deseti mladých dospělých, kteří mířili k východu z budovy. Byli to moji přátelé před mými narozeninami. Bývala jsem součástí té skupiny a moje hodnost Bety mě také zviditelnila. Povzdechla jsem si. Proč jsem byla součástí smečky, která mě nepřijímala takovou, jaká jsem? U srdce mě zabolelo a ruce mi vystřelily k hrudi. Ten bolestivý pocit mě uvnitř umrtvil. "Chceš jít domů?" zeptala se Mila a vzala mě za ruku. Zvedla jsem pohled a Mila se na mě laskavě usmála a utřela mi z tváře teplé slzy, o kterých jsem nevěděla, že mi stekly. Zavrtěla jsem hlavou. Kdybych šla teď domů, rodiče by si mysleli, že se něco stalo, a já jsem nebyla v náladě na to, abych odpovídala na jejich otázky. "Ne," zašeptala jsem. "Dej mi jen minutu." Mila mě jemně poplácala po rameni a dala mi čas, abych se vzpamatovala. "Je ti lépe?" zeptala se a já jsem se na ni slabě usmála a četla jsem v jejích očích lítost. Pomalu jsem ji následovala zpět do společenské místnosti, ale jakmile jsme minuly dvoukřídlé dveře vedoucí do zahrad, zamrzla jsem na místě. Bylo to, jako by všechno uvnitř mě křičelo, abych byla venku. A je tu zase ta sladká vůně jablečného koláče. "Co se děje, Em?" zeptala se Mila a podívala se zpět ke dveřím. "Chováš se divně." Pomalu jsem otočila pohled, abych se setkala s jejím, a ruce jí vystřelily k ústům, když zalapala po dechu a ustoupila o krok zpět. "Jsem v pořádku," řekla jsem a můj hlas zněl v mých uších výš než obvykle. "Jen se musím na něco podívat. Za pár minut se s tebou setkám!" Mila několikrát zamrká, než zareaguje. Pak se otočila na patě a vyrazila směrem ke společenskému centru, jako by ji někdo pronásledoval. Jakmile zmizela z dohledu, otočila jsem se ke dveřím. To, co se stalo dál, způsobilo, že se můj svět vymkl kontrole. ****