Emilyin pohled Překvapený hlásek mi unikl z úst, když jsem vstoupila do své ložnice. Obrovská kytice růží stála krásně a hrdě na mé komodě. Bylo tam víceméně padesát bílých růží, s jedinou červenou zapuštěnou uprostřed obrovské kytice. Byly naprosto ohromující a nemohla jsem si pomoct, abych se neusmála z vděčnosti. "Ach," ozval se za mnou Lukův hlas, a polekal mě. Asi mě musel slyšet chichotat a