Pohled Emily Když jsme s Milou dorazily, v domě smečky byl docela klid. Moji rodiče, beta pár smečky, mě požádali, abych přišla pomoct uklidit společenské centrum. Nebylo obvyklé, aby se beta rodina zapojovala do úklidu po akci smečky. Hádám, že je alfa Cole musel požádat o pomoc poté, co dal všem den volna. "Kde jsou všichni?" zeptala se Mila překvapeně, když u hlavních dveří domu smečky nestáli žádní strážci. "Myslím, že všichni šli na palouk užít si sněhový den," řekla jsem a ukázala na tu studenou, mokrou, nadýchanou věc, která ležela všude kolem. Mila si povzdychla. "Proč jsi mě přemluvila, abych pomohla?" zeptala se a otřásla se zimou. "Mohla jsem ležet pod peřinou s hrnkem horké čokolády v ruce a sledovat film." "Protože jsem potřebovala pomoc," řekla jsem a pokrčila rameny. "A ty jsi moje jediná kamarádka." Mila protočila očima, když vstoupila do domu smečky. Hlavní důvod, proč se Mila durdila, byl ten, že byla trochu zklamaná, že Jax šel toho rána se svými přáteli na snowboard. Takže skončila u mě v pokoji. Jax nebyl členem naší smečky; byl z jedné z našich sousedních smeček, Smečky Temné řeky. Alfa Colt a Jaxův otec, beta David, spolu vyrůstali a byli kdysi nejlepšími přáteli. Když zjistil, že Mila je Jaxova družka, dal mu svolení, aby chodil, kam se mu zlíbí. za boží milosti. Jednoho dne Mila s největší pravděpodobností požádá o přesun do Jaxovy smečky a stane se tam členkou. Povzdychla jsem si, když jsem vešla do společenského centra – byl to nepořádek a uklidit to nám zabere nejméně tři hodiny. Milin pohled se obrátil ke mně a zavrtěla hlavou. "Měla jsem zůstat v posteli," zasténala si pro sebe. Obě jsme popadly mop a vědro a začaly s velkým úklidem. "Em," spojila se se mnou moje matka po hodině. "Už máte uklizenou společenskou místnost?" "Už skoro, mami," odpověděla jsem. Šlo to rychleji, než jsem si myslela. "Dobře," řekla. "Požádala jsem Omegu Julii, aby vám dvěma připravila něco k jídlu. Až budete hotové, přijďte na oběd." Juliino jídlo bylo vždy přímočaré a chutné. Nepřidávaly se do něj žádné podivné věci, takže bylo vždy ideální pro nás vybíravé jedlíky. Brzy poté jsem spojení přerušila, otřela si pot z čela a dala mop do vědra. "Máma říká, že máme jídlo hotové," řekla jsem Mile. "A udělala ho Julie." "Dobře, mám hlad," odpověděla Mila a podala mi mop a vědro. Za necelých dvacet minut jsme ve společenské místnosti skončily a zamířily jsme do kuchyně. Julie nás zahlédla, jakmile jsme vešly, a zvedla pohled, přivítala nás širokým úsměvem. Nemohla jsem si nevšimnout, že její blond vlasy má úhledně svázané do drdolu na temeni hlavy a oči jí zářily radostí. Dnes vypadala šťastně. Julie nedávno ztratila svého druha při útoku zloduchů. Snažila se chovat statečně, ale všichni jsme viděli, že ji to uvnitř bolí. Bylo to poprvé, co se ta pětačtyřicetiletá Omega usmívala. "Odpoledne, holky," pozdravila nás a mávla na nás, abychom šly blíž. "Ahoj, Omego Julie," pozdravily jsme ji. Všichni ji milovali, zvlášť děti. "Váš oběd je připravený," řekla a ukázala na ohřívač, ke kterému jsme se s Milou vrhly. "Už jste si umyly ruce?" zeptala se Julie ve chvíli, kdy jsme se pokusily vzít si talíře. Mila a já jsme se na sebe podívaly a pak na Julii. "Ne," zašeptaly jsme obě. "Tak běžte," řekla a vyhnala nás z kuchyně. Mila a já jsme vyšly z kuchyně se staženými ocasy mezi nohama. Měly jsme hlad, a teď jsme si musely nejprve umýt ruce, než jsme si mohly dát talíř jídla. Julie nám udělala svůj slavný makarónový sýr a už jsem si představovala, jak ho cítím na jazyku. Mila se kysele zatvářila, zdánlivě otrávená – zavřené dámské toalety byly na konci dlouhé chodby. Já jsem se na ni na oplátku šibalsky usmála a mrkla na ni. "Ale ne, to neuděláš," varovala Mila. "Ale ano, udělám," řekla jsem a připravila se sprintovat po chodbě. "Dostaneme se do problémů," stěžovala si Mila. "Jen když nás chytí," řekla jsem. Mila protočila očima a povzdechla si, a než se na mě stačila přestat dívat, už jsem sprintovala po chodbě. "To je podvod!" křičela za mnou Mila. Mila mě dohnala o několik sekund později a obě jsme se při každém kroku chichotaly. Nikdo tam nebyl, aby nás viděl, a nikdo by na nás nekřičel za to, že děláme rámus, nebo nenaříkal, že nás vidí běhat. Mila vyhrála závod jen o pár sekund. "Podváděla jsi," řekla jsem udýchaně. "Proč to říkáš?" řekla a dívala se na střechu a ignorovala můj pohled. "Protože jsi využila rychlost svého vlka," řekla jsem otráveně. "Nenastavila jsi žádná pravidla," namítla Mila. "Ale víš, že nemám vlka," bránila jsem se. "Nehraješ fér!" Mila zmlkla, sklonila pohled k nohám, a já jsem se najednou zamyslela nad tím, co si myslí. Řekla jsem něco špatného? "Co se děje?" zeptala jsem se a přistoupila blíž. "Em," řekla váhavě. Otevřela ústa, aniž by vydala hlásku, ale viděla jsem, že mi toho má hodně co říct. "Milo, co se děje?" zeptala jsem se. Její pohled se na mě upřel a odrážel se v něm strach a zmatení. "Můžeš mi to říct," řekla jsem. "Víš, že můžeš." Mila se zhluboka nadechla. "Včera v noci," řekla Mila, sklonila pohled k rukám a hrála si s lemem své košile. "Viděla jsem, že se ti něco děje." Mé srdce vynechalo úder. Viděla mě s Alexem? "Co jsi viděla?" zeptala jsem se a těžce polkla knedlík, který se mi tvořil v krku. Mila pomalu zvedla pohled. "Když jsme se vrátily z toalety, všimla jsem si, že se chováš divně," řekla. Mé myšlenky se vrátily k včerejší noci. Vzpomněla jsem si, že tah k východu byl neodvratný – každá živá buňka v mém těle tam chtěla jít. "A?" zeptala jsem se a vzpomněla si, jak zalapala po dechu a ustoupila ode mě o krok. Vypadala trochu vyděšeně. "Nebyla jsi to ty," řekla. Zmlkla jsem a snažila se zpracovat, co se mi Mila snaží říct. Co Mila viděla? "Jak to myslíš, že jsem nebyla já?" zeptala jsem se. "Emily, zčervenaly ti oči," zašeptala Mila. "A tvoje aura vypadala jako červené plameny, které se kolem tebe pohybovaly." To mě ještě víc zmátlo. "Myslíš, že by to mohl být můj vlk?" zeptala jsem se nadějně. "Ať to bylo cokoliv," řekla Mila. "Vyděsilo mě to k smrti." Možná přece jen mám vlka? ****