Emilyin pohled Obrovská bílá budova mě přivítala, když jsem vyjela na příjezdovou cestu. Bydlela jsem v té budově – v domě smečky – skoro rok a znala jsem to tam jako svoje boty. Když jsem vystoupila z auta, přiběhl ke mně mladistvý blonďatý strážce. Vypadal tak na devatenáct. "Dobré ráno, Parkerová," uklonil se. "Král Xavier na vás čeká." Přikývla jsem a podala mu klíče od auta. "Parkerová?" zept