( Rain Anderson Blackwoodová ) Večer se rozvinul. Většinu dne jsem strávila bezcílným potulováním se po obrovském sídle. Proč lidé staví tak grandiózní domy, aby v nich žili jen dva nebo tři lidé? Tenhle dům miluji, ale pro mě je zbytečné utrácet obrovské množství peněz jen pro okázalost a parádu. Domov je postaven na základech lásky, péče a vzájemné úcty. Napsala jsem Candance, aby mi poradila ohledně šatů, které si chci vzít na večeři, i když mě nepožádal, abych byla přítomna, ale jako jeho manželka a paní domu je mou povinností hosty obsloužit, ale část, vlastně každá aktivní buňka v mém mozku říká, že je to hrozný nápad. Popírám ta neustálá varování a rozhodnu se jít za svým srdcem. Nikdy se ho nevzdávej. Vzpomínám si na Elleina slova. O dvě hodiny později jsem konečně připravená v slušných tmavě modrých šatech ke kolenům, které mi vyhovují, i když Candy na mě naštvaně odfrkla, že jsem si na první večeři jako paní Blackwoodová vybrala "babičkovské šaty", ale rozhodla jsem se řídit svým svědomím. Nerada odhaluji své tělo, které moje máma a Roselie považují za podivně tlusté. Přiznávám, že nejsem hubená jako Roselie a většina dívek, které věří, že chodit jako kostra obalená tenkou vrstvou kůže je moderní a sexy. Mám maso na křivkách a nemám ploché břicho. Kritizovaly mě za to, že se nestarám o svou ženskou krásu, ale táta a Rainard mě vždy podporovali a říkali, že milují mou zdravou postavu. Na koncích jsem si natočila své dlouhé hnědé vlasy a nechala je rozpuštěné a udělala jsem si minimální make-up. Je to jen večeře. Silně pochybuji, že by mi můj manžel vůbec dovolil vstoupit do jídelny. K šatům jsem si vzala soupravu z růžového zlata a malé diamantové pecky. Patří mé zesnulé babičce, kterou dostala od mého dědečka. Řekla mi, že to byl jeho první dárek, který jí dal, když jí vyznal lásku po šesti měsících domluveného manželství. Šťastně spolu prožili šedesát let manželství, dokud můj dědeček před sedmi lety nezemřel, ona ho následovala do roka a půl. Byli dokonalým ztělesněním pravé lásky. Vyprávěla mi o prvních dnech svého manželství. Měli těžký začátek, protože si ji vzal pod tlakem rodiny, protože chodil s jinou dívkou, ale brzy v sobě našli spřízněnou duši. Srovnávám své manželství s jejich. Dostanu někdy Nicholasovu lásku, nebo zahynu se svou neopětovanou láskou k němu? "Rain, potřebuji tvou pomoc v kuchyni, pokud ti to nevadí." Elle zaklepe na dveře. Zhluboka se nadechnu, než vyjdu z pokoje. Elle, která stála ve dveřích, zalapá po dechu, jakmile na mě upře zrak. "Vypadáš moc hezky, Rose." Pochválí mě se zdviženým palcem. "Díky, Elle, ale přeháníš." Červenám se nad její chválou. "Nepřeháním. Opravdu vypadáš moc krásně. Jsem si jistá, že Nicholas se bude těžko ovládat." Mrkne na mě, když jdeme do kuchyně. "Proč mě potřebuješ v kuchyni?" Zeptám se zmateně, protože Nicholas má armádu kuchařů a služebných, kteří dělají všechny práce. Nemusím ani zvednout lžíci. Její žádost o mou přítomnost v kuchyni mě uvrhne do zmatku. "Ach, jen jsem chtěla, abys zkontrolovala přípravy, to je vše." Mávne rukou ve vzduchu s tichým smíchem. "Nejsem odborník na kulinářské umění, Elle, a rozhodně nejsem někdo, kdo zná stravovací preference Nicholase a jeho přátel." Věnuji jí výmluvný pohled. "To je naprosto absurdní. Možná nejsi mistr v kuchařském umění, ale můžeš se alespoň naučit jeho oblíbené věci, abys v budoucnu, až mu budeš chtít připravit jídlo, věděla, co má rád. Prozradím ti malé tajemství," Nakloní se mi k rameni, přiblíží rty k uchu a zašeptá: "Cesta k srdci většiny mužů vede přes žaludek. Milují jídlo připravené svými milovanými manželkami. Nicholas není výjimkou, má drahá." Nakonec mrkne. "To je příliš mnoho na očekávání, Elle. Prakticky nenávidí mou přítomnost ve stejném domě, natož aby jedl jídlo, které jsem uvařila. Vyjel na mě ráno, když jsem mu přinesla kávu do pokoje." Hlas se mi zlomí, když si vzpomenu na jeho drsná slova, než ode mě odešel. "Jak jsem řekla, dej mu čas. Brzy pochopí, kdo je pro něj nejlepší." Lehce mě poplácá po předloktí a vstoupí do kuchyně, kde několik kuchařů připravuje lahodné pochoutky. Pokloní se mým směrem, jakmile ji následuji dovnitř. Můj pohled se zatoulá po kuchyňském ostrově, kde jsou umístěna všechna jídla. "Co si myslíš?" Elle si nadšeně mne ruce. "Nemám slov. Vypadá to, jako by na večeři přicházel sám prezident země." Usmívám se, což ji rozesměje. "Nicholasovi přátelé jedí jako hladoví bafoni. Věř mi, Rain, všechny tyhle misky budou za chvíli vylízané dočista. Damien je prakticky černá díra, pokud jde o jídlo." Elle mi vypráví o jeho přátelích a část mě je opravdu nadšená, že se s nimi setkám, pokud mnou neopovrhují jako on. "Elle..." "Elle, miláčku, kde jsi?" "Elle, cítím z kuchyně něco lahodného." Slyším mužské hlasy ozývat se halou, což způsobí, že Elle upustí stříbro. "Jsou tady, Rain." Vydechne nadšeně a vyběhne z kuchyně a nechá mě, abych se dala dohromady. Jsem oficiálně nervózní jako blázen právě v tuto chvíli. Pokud to dnes večer pokazím, pak jsem v pěkné kaši. Určitě si tím vysloužím dobré pokárání a urážky od Nicholase. Být jeho nucenou manželkou mi nenechává moc prostoru pro chyby. "Všechno bude v pořádku." Nadechnu se a několikrát vydechnu, než vejdu do obývacího pokoje. Celou cestu tam, kde slyším smích několika mužů a ženský hlas, si otírám zpocené ruce o stehna. Nemůžu ze sebe udělat blázna. Vždycky jsem byla člověk s nízkým sebevědomím, na rozdíl od mé sestry, které se vždy daří upoutat veškerou pozornost na sebe, zatímco já se rozhodnu zůstat v ústraní. Bojím se kritiky. Konečně jsem překročila neviditelnou značku "vstup zakázán", když vstoupím do obývacího pokoje, kde spatřím Elle obklopenou vysokým mužem, kterého si pamatuji jako Masona, který byl nejlepším mužem Nicholase, a dvě další známé tváře. Nevím přesně jejich jména, ale co upoutá mé oči a mé citlivé tlukot srdce, je dívka, která se strašně lepí na Nicholasovu stranu. Říct, že je ztělesněním krásy a dokonalosti, je slabé slovo. Je jednou z top modelek ve městě. Byla pozvána na Roseliinu narozeninovou oslavu loni. Navštěvovaly stejný módní institut. Její oči nestydatě znásilňují mého manžela, ale Nicholas je vůči jejím pokusům dostat se mu do kalhot nechutný. Cítím zvláštní bolest vystřelující skrz mé srdce, ale slibuji si, že neukážu žádné stopy slz, i když mé oči svádějí divokou bitvu s mou myslí. Zdá se, že mé kroky upoutají jejich pozornost na mě, včetně Nicholase a ženského bafona. Možná zním jako totálně slepý člověk, když ji nazývám zvířetem, i když si totálně zaslouží titul královny krásy, ale přirozená žárlivost manželky se vynořila odnikud. "Rain... konečně jsme měli možnost se s tebou setkat." Mason opustí Elle a jde ke mně, zatímco se snažím ze všech sil vyhnout se pálivému pohledu na mě od jisté osoby. "Ahoj, Masone." Pozdravím ho zdvořilým tónem a přátelským úsměvem. Zdá se, že je s mou osobou v pohodě, jako s kamarádovou náhradní nevěstou, ale nemůžu riskovat s ostatními. "Pojď si k nám sednout. Pozvali jsme se na tuhle večeři ze dvou důvodů, chceme se s tebou pořádně seznámit a za druhé," Mrkne na Elle, "Toužili jsme po Elleině jídle. Každopádně pojď se seznámit se zbytkem naší party." Položí mi ruku na bedra. Cuknu sebou jeho nečekanou akcí, ale nevšiml si mého nepohodlí, i když neměl žádné zlé úmysly, tak to nechám být. Ostatní dva muži mi věnují jasný vřelý úsměv. Jsou upřímně rádi, že mě vidí jako Nicholasovu nevěstu na poslední chvíli, nebo předstírají zdvořilosti, aby se předvedli před personálem domu, zvláště před Elle, se kterou se nechovají jako se služebnou. "Ahoj, já jsem Xavier." Druhý chlap mi natáhne ruku. "Ahoj.." Jemně mu potřesu rukou a cítím na nás horký pálivý pohled, přesněji na naše ruce. Okamžitě stáhnu ruku od něj a věnuji formální úsměv směrem k panence Barbie, která je stále nalepená na Nicholasových bocích. "Takže ona je tvoje žena?" Její hlas kape kyselinou, když se ho na mě ptá. "Je jídlo hotové, Elle?" Ignoruje její otázku a soustředí svou znuděnou pozornost na Elle. "Ano, pane, prosím, posaďte se. Řeknu služebným, aby jídlo položily na jídelní stůl." Věnuje všem úsměv a nechá mě úplně samotnou plout v nepříjemné vodě. "Tak jaký je život jako paní Blackwoodová?" Masonova otázka mě doslova dostane do pozice ryby na suchu. "Asi v pohodě." Snažím se mu nedat nahlédnout do našeho manželského života, i když silně pochybuji, že nevědí o našem uspořádání. "Rád to slyším, jinak Nicholas není liga pro každou dívku. Vsadíme se, že by si mohl najít vhodnou partnerku pro život, která by odpovídala jeho kritériím, která si stanovil pro svou budoucí partnerku, ale nemyslím si, že se k němu hodíš, spíš..." Nakloní se ke mně blíž, "Myslím si, že jsi lepší." Srdce se mi sevře v hrudi. Kdyby mi Nicholas někdy dal šanci, abych se mu prokázala jako hodná partnerka pro život. "Nepřeháněj, Masone. Všichni víme, jak Nicholase lapila do pasti." Barbie, jejíž jméno ještě neznám, si odfrkne. Její slova mě nebolí, ale jeho chladnost, protože se ji nesnažil namítnout. "Charmaine, chovej se slušně." Xavier na ni zamračí, na což ona v reakci protočí zakouřenýma očima. "Omlouvám se za ni. Je to jen návnada, kterou její rodiče používají, aby Nicholase lapili do svých intrik. Celé město ví o její sestře. Vždycky jsem Nicholase varoval před tou mrchou, ale nikdy neposlouchal, ale myslím, že... měl něco jedinečného ve svém osudu." Nemůžu si nevšimnout oxymora v jejích slovech. "Char, dost." Mason do ní šťouchne loktem, aby ukončila přímou urážku, kterou mi chtěla vrazit. "Cokoliv..." Pohoupe boky a jde za Nicholasem do jídelny. Hrozí mi, že mi z očí vypadnou slzy kvůli jejím drsným urážkám, ale nejsem ze slámy, jak si všichni myslí, protože jsem zticha a dávám jim šanci se mnou a s mou hrdostí zacházet. "Prostě ji ignoruj." Ti dva kamarádi mi věnují omluvný pohled, který kráčí přede mnou. Zůstanu pozadu a přemýšlím, jestli je mám následovat k jídelnímu stolu, protože mě Nicholas zjevně nepozval a nezasloužila jsem si titul paní domu, abych hostila večeři bez manželova svolení. Opět se ocitám na křižovatce, kde se musím správně rozhodnout. A následuji svou silnou mysl před svým bázlivým srdcem. Vejdu do jídelny a zamířím na Nicholasovu levou stranu, kde se chystala sednout bafoonka Charmaine. "Děkuji, Charmaine. Prosím, posaď se." Věnuji jí falešný sladký úsměv a naznačím jí, aby se posadila vedle Masona, protože Xavier už obsadil židli po Nicholasově pravici. "Ty mr-" Zaťne zuby, zatímco její oči na mě střílejí dýky. "Charmaine, má drahá, proč ještě stojíš. Prosím, posaď se a zhltni jídlo, než vystydne." Elle ji přeruší, když nařídí služebným, aby nám jídlo naservírovaly. Periferním viděním pozoruji, jak Nicholas sedí nehybně s velmi klidným a kamenným výrazem, ale vím, že v něm vře a lávová exploze mě jistě spolkne ve svých plamenech, jakmile tahle večeře skončí.