[ Rain Anderson Blackwoodová ] "S nikým se nebav." To je jediná zpráva, kterou jsem pochopila z toho, jak mi občas posílal varovné pohledy, zatímco jeho dva nejlepší kamarádi nepropásli jedinou šanci, aby vyprávěli hloupé vtipy nebo se mě ptali na můj názor na náhodná témata. Většinou jim odpovídám krátce, protože jsem příliš nervózní a zároveň se bojím, když vidím jeho kamenný výraz. Je jasné, že se snaží potlačit svůj hněv, a to pro mě není dobré. "Tohle čokoládové fudge udělala Mila?" Mason si bere další lžíci té čokoládové dobroty a já jen tiše přikývnu na potvrzení. Z informací, které mi Elle odpoledne poskytla o personálu domu, jsem se dozvěděla, že Mila vždycky dělá sladká jídla. "Vaříš ty, Rain?" zeptá se mě Xavier z ničeho nic. "Jo, ráda vařím, když se nudím nebo když chce táta indické jídlo. Většinou vařím asijské jídlo a čínská a indická kuchyně jsou moje nejoblíbenější." Odpovídám s radostí, když mluvím o jednom ze svých mála koníčků. "Vážně?" zvolají Mason i Xavier překvapeně. Znovu přikývnu a cítím na sobě horké, pálivé pohledy. "Výborně! Uvaříš i pro nás?" zeptá se Xavier s jiskrou v zelených očích. Jeho žádost mě nechala viset v dilematu. Nemůžu ho odmítnout, ale nemám právo zvát přátele svého manžela na jídlo. Bojím se jeho reakce. Bůh ví, jaké tituly by mi dal. Možná by mě nazval děvkou. "Rain, uvaříš nám domácí asijské jídlo? Vlastně mi asijské jídlo, které tady v restauracích podávají, nechutná. Jednou jsem byl ve Vietnamu a Indii na služební cestě a pomáhal jsem tamním nevládním organizacím s šířením technického vzdělávání, když jsem měl možnost ochutnat autentické jídlo v místních restauracích. Vsadím se, že už nikdy nebudu mít stejnou chuť." Mason se podělí o svou zkušenost a podle toho, jak zní jeho hlas, nemám odvahu ho odmítnout. Odvážím se podívat na Nicholase, který prakticky vraždí ten ubohý dort lžící. "Nedívej se na něj, jestli smíš. Nevlastní tě. Tenhle dům je taky tvůj a my se zveme sami na kdykoliv se ti bude líbit." Mason si zřejmě všiml mého nepohodlí a rozhodl se na mě hodit další jadernou bombu. Jsem doslova mrtvá. Tlukot mého srdce se znovu zrychluje, když zvedne svou bezcitnou tvář, aby se na nás podíval, jeho výraz se zostří, když se zaměří na mě. Vím, že bych se měla cítit nesmírně vystrašeně, ale musím se chovat normálně před jeho přáteli. Zvládnu to. Zvládnu to. Pořád si v duchu opakuji tuto mantru a odvažuji se zamknout svůj pohled s jeho, abych svýma očima vyjádřila svou nevyslovenou otázku. Musím ho požádat o svolení, protože je to jeho dům a já nemám žádné právo ani na smítko prachu ležící na jeho pozemku. "Myslím, že jste si všichni užili jídlo, takže byste měli jít. Jsem unavený a mám velmi důležitou schůzku brzy ráno." Nicholas vstane ze židle. Jasný vzkaz pro jeho přátele, aby se rozloučili. Je mi jich líto, protože se v jejich tvářích objevují stopy rozpaků, ale setřásají je s upřímným úsměvem. Má štěstí, že je má jako přátele, kromě té dotěrné mrchy, která s ním neustále flirtuje a jemu to zjevně vyhovuje. "Ach, říkala jsem jim to samé, když se sem sami pozvali. Vím, že je pro tebe velmi těžké soustředit se na svůj rostoucí podnik a na ten rozruch v tvém soukromém životě." Charmaine mu tře záda s výrazem přehnaného zájmu. Zabodávám si nehty do dlaní, abych si zabránila v tom, abych jí strhla ty špinavé ruce z něj, ale jak jsem řekla, nemám na něj žádná manželská práva. "No tak, Charmaine. Byl to původně tvůj nápad sem přijít a poznat jeho novou manželku, protože jsi se nemohla zúčastnit jeho svatby, tak s tím přestaň a radši taky odejdi." říká Xavier hořce, což ji donutí s tím přestat. "Starej se o svůj zasranej byznys, Xaviere Stone." Ukazuje na něj prstem vyzývavým způsobem. Vzduch je velmi napjatý tím, jak po sobě Xavier a Charmaine střílejí dýky. Neměla bych stát a sledovat jejich soukromou záležitost. Ten kruh vypadá úzce spletený a já nechci být nechtěným divákem. "Nehádejte se jako děti, vy dva." promluví Nicholas poprvé během jejich tiché studené války. Zamračí se na své přátele: "Řekl jsem, že už je velmi pozdě a chci si odpočinout. Myslím to vážně, lidi." Jeho hlas je velmi hluboký a nebezpečný. Posílá mi mráz po zádech. "Ale Nick, on začal-" Snaží se hrát nevinnou, ale Nicholas jí ukáže dlaň, což je znamení, aby držela pusu. "Charmaine, když jsem řekl, že chci být sám, znamená to, že chci, abyste všichni tři odešli a prosím, přestaň ho napadat kvůli maličkostem. Vím, že to byl tvůj nápad. Elle mi to řekla, když jsi jí volala, aby připravila všechna naše oblíbená jídla." Říká pomalým, ale rozzlobeným tónem. Cítím pocit radosti, když vidím její červenou tvář, i když to udělal pro svého přítele, ale ta mrcha dostala svou lekci. Snažila se mě ponížit před mým manželem a jejich přáteli, teď okusila svou vlastní medicínu. Ticho naplňuje vzduch. Rozhodnu se utéct nepozorovaně, ale štěstí není na mé straně, protože jsem řekla ano této svatbě. "Takže Rain, pátek by ti vyhovoval, pokud nemáš plány?" Masonova otázka mě zastavila v pohybu. Jsme zase na stejné koleji. "Umm..." Přemýšlím několik sekund a pak s úsměvem pozitivně přikývnu: "Ano, budu se těšit, až všichni přijdete a povečeříte s námi, pokud bude mít Nicholas volno?" Hodím míč na Nicholasův kurt. Vím, že za tenhle odvážný kousek zaplatím, ale musela jsem to udělat. "Bingo, takže pátek to jistí." Usmívá se jako pětileté dítě, které dostalo svou oblíbenou sladkost. Xavier se jen usměje, protože ho stále trápí ta předchozí scéna mezi ním a Charmaine. Nemůžu se mýlit, možná mají nějakou historii, protože jsem v jeho očích pozorovala bolest ze zlomeného srdce a zrady. "Dobrou noc, Rain. Je mi moc líto, že jsme se seznámili." Rozloučí se se mnou a stejně tak i Mason s rychlým poděkováním předem. "Dobrou noc, Charmaine. Bylo mi potěšením tě poznat." Přikrývám svá slova sladkostí, k jejímu velkému rozhořčení. "Nepřekračuj své meze, Andersonová. Vím, jaké jsou holky jako ty. Takže na mě už nikdy nezkoušej svoje laciné triky. Zničím tě." Zavrčí na mě svými jedovatými slovy. "Charmaine, pojďme." Mason ji osvobodí od jejího atentátu na mě skrze její pálivé pohledy. Nicholas je následuje ven, aby se s nimi rozloučil, zatímco já si s úlevou i znechucením povzdechnu, než odtáhnu své vyčerpané tělo do svého pokoje. "Zastav se, kde jsi, Andersonová." Tiše stoupám po schodech, když se jeho řev ozve v obrovské hale, což mě donutí trhnout se a ztratit rovnováhu, ale nějak se chytím zábradlí. Dělá predátorské kroky směrem ke mně, zatímco já chci, aby mě země spolkla, než on sám vykope můj hrob na opuštěném místě, kde se to nikdo nikdy nedozví. "Následuj mě." Rozkazuje mi skrz zaťaté zuby. Chci protestovat, ale nemůžu si dovolit jít proti němu, když prakticky připomíná zuřícího Hulka, takže ho tiše následuji do jeho pracovny. Jakmile vstoupíme dovnitř, zabouchne dveře s takovou silou, že se strachem trhnu, protože to vydalo hlasitý zvuk. Třese se hněvem, jeho oči jsou krví podlité, žíly na rukou a krku mu vystupují, zatímco pevně zatíná čelisti. Ó, Bože! Chce mě uhodit? Strachem polknu slinu a dívám se všude kolem, jen ne na něj. Proč jsem ho neposlechla, když mě jasně varoval, abych se mu vyhýbala? Teď nevím, jak vydržím jeho hněv? Mé srdce divoce bije, když vidím, jak mu klouby zbělely, když je zatíná v pěst. Sako od obleku odhodil a rukávy košile má vyhrnuté až k loktům. Vlasy má rozcuchané neustálým taháním. Je to pohled pro oči, vypadá ďábelsky hezky, dokonce ještě víc sexy ve svém rozzlobeném módu. Hloupé, že? Měla bych se bát, ale nakonec mi v břiše vybuchnou motýlci, když ke mně dělá pomalé kroky, já udělám krok zpět, dokud nenarazím na pohovku za mnou. Nemůžu už dál ustoupit, což znamená, že budu muset čelit jeho hněvu, možná i fyzicky. "Proč jsi se ukázala před mými přáteli, když jsem Elle jasně řekl, aby tě varovala, ale ty ses rozhodla před nimi předstírat. Teď si myslí, že jsem k tobě nepřiměřeně krutý a nespravedlivý." Popadne mě za ramena a prudce mnou zatřese. Jeho horký dech mi ovívá obličej. "Mluv, ty idiote." Zařve mi do obličeje, když stojím tiše a tiše pláču. Jeho nehty se mi zarývají do jemné kůže. Bolí mě to, ale neodvažuji se mu říct, aby dal ruce pryč. "Myslela...jsem...že...je...nevhodné...abych...zůstala...ve svém pokoji...zdálo by se...že...je...neuctívám." Koktám strašně, ale říkám jen částečnou pravdu. Nemůžu mu říct, že mě Elle přesvědčila, abych se k nim přidala, protože je to jediná osoba v tomto domě, které na mně skutečně záleží, a nechci, aby ji potrestal za mé chyby, nebo spíš za jeho vlastní egoistické činy. "Neodvažuj se chovat jako moje manželka..." Popadne mě za ramena a nebezpečně mi zašeptá do ucha. Otřesu se v naší blízkosti. Studený mráz mi projede žilami, když zavřu oči, aby se formující slzy spustily po mých očích. "Ale...já jsem tvoje manželka." Zašeptám. "Jo, manželka, která zaujala místo své sestry, aby se hrabala v mých penězích, Rain Andersonová." Zatrhl jí takovou silou, že zakopla a spadla na pohovku za sebou. Pevně zavřela oči a nechala zbývající vlhkost uvolnit oční důlky.