Dean: Srdce mi divoce bušilo proti žebrům, seděl jsem v autě a nebyl schopen dojet domů. Sakra, v tu chvíli jsem sotva viděl na ulici před sebou, abych mohl řídit. Mariánino vyptávání mě nejenom rozčilovalo, ale stačilo k tomu, abych chtěl praštit do zdi. Nicméně jsem byl vděčný Bohu, že jsem se ovládl natolik, abych jí neublížil; jinak jsem věděl, že by se věci ubíraly jiným směrem, se kterým by