Iris: Seděla jsem u jídelního stolu a čekala, až Dean vyjde ze své pracovny a připojí se k nám k večeři. Vyvolávalo to vzpomínky, které jsem teď, sedíc naproti své dceři, musela potlačovat, musela jsem ignorovat bolest, kterou jsem prožívala a se kterou jsem se vyrovnávala. Nebyla jsem ale hloupá, ten muž s námi vynechal oběd a teď se objevuje až u večeře. Byla to celá ta repetice minulosti, která