Dean: Zůstal jsem úplně zticha a sledoval Iris, jak vychází z kanceláře, zatínala pěsti, jak se snažila ovládnout, ať už cítila cokoliv. Věděl jsem, že je víc než jen trochu naštvaná, a nemohl jsem jí její hněv vyčítat. Zranilo ji to, co jsem udělal, a to jsem věděl s jistotou. Byla to věc, kterou jsem si sám způsobil, a teď, když jsem se potýkal s následky, nerad jsem to přiznával, ale nemohl jse