Iris: „Tati,“ řekla jsem s úsměvem, když jsem vešla do nemocničního pokoje, kde ležel. Bylo to jen párkrát, co jsem ho mohla vidět nemocného. Můj hrdina, a věděla jsem, že jím je navzdory všem konfliktům, mi jen zřídka dovolil vidět ho ve slabém stavu. Ležel na posteli s kyslíkovou maskou na obličeji. Ach, jak moc jsem nenáviděla vidět ho v tomto stavu, ani se to nedalo popsat, ale věděla jsem, že