Dean: "Zdáš se roztržitá, má lásko," řekla má žena Mariana a přerušila proud mých myšlenek. Množství práce, které jsem měl, bylo ohromující, a navzdory tomu, že o tom věděla, se zdálo, že jí to ve skutečnosti nezajímá. V podstatě jí záleželo jen na tom, co získá a co jí to přinese, což mi připadalo sobecké a otravné, ale teď nebyl čas se o tom hádat. Přes rameno jsem se na ni podíval a rozhodl jsem se nereagovat. Musel jsem pracovat a poslední, co jsem potřeboval, bylo, abychom se hádali. A vzhledem k tomu, že jsem věděl, že naše konverzace nakonec skončí hádkou, vypovídalo to hodně o tom, jak naše manželství v posledních několika letech probíhalo. Od naší svatby uplynulo pět let a v tomto manželství jsem dospěl k přesvědčení, že se k sobě opravdu nehodíme. Zlost, kterou jsem cítil sám na sebe za to, že jsem nechal odejít osobu, o které jsem věděl, že je pro mě dokonalá, jsem nemohl popřít; nicméně, také jsem to nemohl přiznat. Učinil jsem své rozhodnutí navzdory varování a možnosti to nedělat, byl jsem to já, kdo bojoval proti všem protivenstvím, abych byl jednoduše s ženou, která mě viděla jen jako bankovní účet, který může používat. Za boží milosti! Vypovídalo více než málo o tom, že jsme se oba, navzdory tomu, že jsme byli dlouho svoji a byli jsme spolu i předtím, neobtěžovali založit rodinu. Jednou se o tom zmínila, chtěla se se mnou jako manželkou stabilizovat, když se k ní všichni otočili zády nebo jí nakonec ukázali, že se nehodí. Nicméně, musel jsem přiznat, že jsem to byl já, kdo se tomu bránil a nechtěl to s ní. "Deane, už měsíce jsi mimo a tohle se opravdu vymyká kontrole," řekla Mariana a přerušila proud mých myšlenek. Zhluboka jsem se nadechl a ovládl svůj hněv, než jsem se otočil, abych se jí postavil. Nemělo smysl ji teď rozčilovat, žena, ke které jsem se chtěl vrátit, má květinka, nebyla nikde k vidění. Léta jsem bojoval za to, abych ji našel, ale nebyl jsem hloupý, nebyla ve městě a nechtěla být nalezena; jinak bych našel její stopu. Její otec a já jsme stále pracovali společně, a i když jsem věděl, že je zklamaný a na mě naštvaný za to, že jsem zlomil srdce jeho dcery, rozhodl se zachovat profesionální odstup. Nemluvili jsme o starých problémech a ani se na mě jednou neobul; nicméně, nedovolil mi vyslovit jméno jeho dcery. Nemohl jsem mu to mít za zlé. Ta žena za mě bojovala, to jsem nemohl popřít. Byl jsem to já, kdo se rozhodl bránit a vykopnout ji. Nebyla to vůbec její vina. "Mariano, mám toho hodně na práci," řekl jsem a chytil jsem ji za tváře a jemně jsem po nich přejel prstem. Věděl jsem, že nakonec způsobí problém, a dokonce s tím problémem přijde do společnosti, a to jsem nechtěl. Nepotřeboval jsem ji dnes v budově vidět, věděl jsem, že bych se nakonec choval špatně, a to jsem nechtěl. "Víš, že stres z práce mě občas dostane, a s tím množstvím věcí, které musím teď řešit, opravdu potřebuji pauzu. Prosím, neptej se mě na příliš mnoho otázek, na které nechci odpovídat. Vím, že chceš pomoct, ale, Mariano, má lásko, musím být schopen je vyřešit sám." "Jsem tu, abych tě podpořila, má lásko, ale pokud se mi neotevřeš, abys mi to umožnil..." "Mariano, oba jsme si vědomi toho, že máme každý svůj vlastní svět. A já osobně nerad sdílím svůj pracovní svět a ani ho nerad míchám s domovem," řekl jsem a zastavil jsem ji. Skutečnost, že byla zpočátku mou sekretářkou, znamenala, že se rozšířilo mnoho fám, když jsem se rozvedl a o měsíc později si ji vzal. Stálo mě to hodně, pokud jde o zaměstnance, kteří byli propuštěni za nerespektování její osoby, a investory, kteří se rozhodli stáhnout své akcie, protože se báli, že o ně přijdou vzhledem k tomu, že otec Iris je můj partner. Naštěstí byl ten muž natolik laskavý, že mi nezruinoval podnikání, protože pokračoval v partnerství, a i když se o tom nezmínil, věděl jsem, že to byla Iris, kdo s ním o tom možná mluvil. Někteří, ne-li většina, říkali, že byla důvodem našeho rozvodu. Iris na ně nikdy neodpověděla, a to bylo překvapivé. Ta žena jednoduše tvrdila, že to byla vzájemná dohoda o rozvodu, a i když tomu tak nebylo, rozhodla se mi nezkazit jméno. Věděl jsem, že Mariana by to neudělala. Mariana by se snažila mě zničit, mou pověst a rodinu. Ale Iris mi dokázala, že by mi neublížila, i kdyby ji to mělo stát všechno, a věděl jsem, že ji náš rozvod stál hodně. V podstatě ji to zpočátku stálo bolest, kterou mi způsobila. Nenáviděl jsem to na sobě, ale nikdy jsem se to nesnažil změnit. "Zdá se mi, že jsi zapomněl, že jsem byla zpočátku tvou sekretářkou. Pokud by někdo věděl, jak tvoje práce probíhá, Deane, tak jsem to já," řekla a zkřížila ruce na prsou. Protočil jsem očima a odešel do koupelny, ignoroval jsem její postoj. Poslední, co jsem potřeboval, bylo se s ní teď hádat. Bylo dost špatné, že se mě začala ptát na to, jestli spolu počneme. Zpočátku jsem to chtěl já. Chtěl jsem, abychom si založili rodinu a chtěl jsem mít dědice. Ale čím víc jsme spolu, tím víc se mi hnusí myšlenka založit rodinu. A nemohl jsem pochopit důvod. Možná mě na ní přitahovalo jen to, že to bylo zakázané. Ale když jsme to uskutečnili, věci se zbláznily. Prostě jsme ztratili tu jiskru mezi námi, a to jsem nemohl jen tak přiznat. "To bylo v minulosti, Mariano. To oba víme," řekl jsem a neobtěžoval jsem se na ni podívat. Poznal jsem, že za mnou kroutí hlavou, ale to mě nezajímalo. Měl jsem práci, a to jsem věděl; proto jsem se o tohle manželské drama nezajímal. Zamračil jsem se, když mi zazvonil telefon, a pozvedl jsem obočí nad tím, že mi volá moje sekretářka. Ta žena se nikdy neodvážila mi zavolat, když jsem byl doma. Bylo to proto, že ji Mariana vystrašila, aby to nedělala. Hrozby, které ta žena dostala, jí zabránily v tom, aby se na mě dívala jinak než na to, jak s ní mluvím. V podstatě se ta žena neodvážila se mnou mluvit, pokud to nebylo výhradně pracovní chování, a nemohl jsem Marianu vinit. Ta žena se bála, že zopakuje stejnou minulost, kterou nechala prožít Iris, a to jsem velmi dobře věděl. Rozhodl jsem se jí to omluvit, a proto jsem odešel z ložnice, abych hovor přijal. "Řekni mi, Sienno?" zeptal jsem se a neobtěžoval jsem se tu ženu pozdravit. Stejně jsem ji nikdy nepozdravil, takže ji moje reakce nepřekvapila. "Šéfe, ti muži ji našli," řekla a já jsem se zmateně zamračil. Její další slova mě zaskočila, srdce mi kleslo do žaludku a pak jsem cítil, jak se mi dech zadrhl v krku. "Našli vaši bývalou, slečnu Iris..."