Iris: Držela jsem dceru za ruku, jako by na tom závisel můj život, a vedla ji k taxíku. Nechtěla jsem s nikým mluvit ani nikoho vidět. V tu chvíli jsem byla slepá ke svým vlastním emocím, a to bylo špatné. Věděla jsem to o sobě, ale věděla jsem, že musím své emoce potlačit, abych před svým dítětem nevybuchla. Jinak jsem si byla dobře vědoma, že by se věci mohly velmi špatně vyvinout. Věděla jsem,