„Kdo je Liv?“ Odfrkne si. „Olivia! Moje nejlepší kamarádka!“ „Aha, jasně, jasně. Ona.“ Nějak se mi podařilo se s ní rok nesetkat, což je asi nejlepší a rozhodně díky Emmettovi. Zmínil něco v tom smyslu, že jsem ji jednou ošukal a zlomil jí srdce, což nakonec skončilo tím, že se s ním Cara rozešla a byla to celá moje vina. Takže se jí asi nesmím dotknout, nebo co. Mně to nevadí, alespoň pro dnešek. V Instagramové schránce mám spoustu žádostí o zprávu od Lacey, které mi přesně připomínají, proč bych si měl dát od žen týden nebo dva pauzu. Těžko zapomenout její jméno, když mi pošle třináct zasraných zpráv za jedinou hodinu, přesně tolikrát zmínila, že je na obálce Maxima. Náhoda? Myslím, že kurva ne. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc jsem vyčerpaný z myšlenky bavit dneska někoho jiného. Jen to upevňuje myšlenku jít do prdele domů a zkolabovat obličejem do balíčku Oreo sušenek. Cara nás opouští se slibem, že se později uvidíme, protančí parketem směrem ke skupině dívek a Garrett a já najdeme zbytek našeho neukázněného týmu naskládaného v rohu. Podle všeho už jsou alespoň v půlce pytle, nápoje se rozlévají po podlaze, jak bouchají sklenicemi a vyjí smíchy. Není nic lepšího než sobota volna pro moje kluky. „Jak se vám dvěma podařilo zmeškat překvapení?“ Adam Lockwood, náš brankář, mi plácne po ruce, než si přiloží pivo k rtům. „Šťastní bastardi.“ Zachytím pohled barmana a zamumlám Mill Street. S kývnutím začne plnit půllitr. „Zasekl jsem se u mámy,“ vysvětlím a svlékám si kabát. „Nejsem si jistý, jestli je to lepší.“ Udělal jsem tu chybu, že jsem se hned po přistání zastavil u mámy. Je to jeden z těch lidí, kteří si najednou vzpomenou na všechno, co mi zapomněli říct, když mám odejít, a nikdy to nemůže počkat do telefonátu další den. Nikdy nepřestane mluvit. Bylo sedm, když jsem konečně odešel, a ještě jsem se musel jít domů osprchovat. „Eh, Woody.“ Šťouchnu Adama do paže. „Kde máš holku?“ Seberu si pivo z baru a všimnu si, že mu chybí zrzka, která mu normálně visí na ruce. Až na to, že to v poslední době moc nedělá. Nemůžu si vzpomenout, kdy jsem ji naposledy viděl, když se nad tím zamyslím. Projede si rukou tmavé kadeře a odkašle si. „Ah, Court měla jiné plány. Cara je dobrá sportovkyně, ale poznám, že z toho není moc šťastná.“ Nemám čas komentovat, že se jeho přítelkyně zase neukázala, a to na akci, která se chystala minimálně dva měsíce, protože mi na rameno dopadne těžká ruka a pivo se mi rozlije přes okraj sklenice. Vím, že je to Emmett, v momentě, kdy mě obalí jedním ze svých dusivých medvědích objetí. A vím, že je opilý, v momentě, kdy se mi po tváři rozprostřou jeho mazlavá slova, horká a silně vonící bourbonem. „Jdeš pozdě.“ „Promiň, kámo.“ Rychle mu rozcuchám vlasy, hlavně proto, že je zábavné provokovat takového velkého, statného chlapa. „Trochu jsi pil, velkej kluku?“ Odpálkuje mou ruku a obrátí svou pozornost k večírku. „Už ti Cara řekla, že nesmíš spát s žádnou z jejích kamarádek?“ V hrudi mi zaburácí sténání, jak se mi hlava zakloní dozadu. „Ano,“ zasténám. Můj pohled bloudí po rozlehlém baru, mořem lidí pohybujících se společně na tanečním parketu. „Je to bezpředmětné. Necítím to… uh, nejsem…“ Slova mi umírají na špičce jazyka, když mi v břiše klesne vlna touhy, když se můj pohled zastaví na ní. „Uh, ne, ehm… dneska.“ Polštářky mých prstů se zvednou ze sklenice, když s ní bezcílně gestikuluji. „Ta věc.“ „Prosím?“ Podívám se na Emmetta, pak zpět na ni. Zapomínám, o čem se bavíme, ale nic nemůže být tak důležité jako ta drobná, smrtelně nádherná brunetka tančící s Carou. Když mám být upřímný, tanec je příliš volná definice pro popis toho, jak se ti dva pohybují společně. Nevím, jak to nazvat, ale kurva se mnou. Cara omotá jednu ochranitelskou ruku kolem své drobné kamarádky, přitáhne si ji blíž a moje čelist se kurva uvolní, když sleduji, jak se ti dva pohybují společně. Můj pohled sleduje každou linii jejího těla, každý jednotlivý pohyb, jak si ta úžasná maličkost přehodí tmavé vlasy přes rameno a přejede jazykem po horním rtu. Vyhodí ruce do vzduchu, hlavu nakloní na stranu, aby slyšela, co jí Cara šeptá do ucha. S napjatou pozorností sleduji, jak se jí hlava zakloní dozadu a její tvář vybuchne smíchem. Jsem okouzlený, upřený, posedlý. Nemůžu se odtrhnout, a když Cariny ruce uchopí pas její kamarádky, pomalu sklouzávají dolů k jejím bokům, bojuji se sténáním, protože si myslím, že bych to chtěl dělat. „Ani na to nemysli, Cartere.“ Podaří se mi odtrhnout pohled a podívat se na Emmetta. „Cože?“ „Řekl jsem, ani na to kurva nemysli.“ Zavrtí hlavou. „Ne. Ne ji.“ Ne ji? Koho ji? Kdo je to? Můj pohled ji znovu najde, když ji muž, kterého nepoznávám, vtáhne do své hrudi. Přítel? Kurva. V zadní části mého hrdla se rozezní vítězoslavný zvuk, když ji vidím, jak se na něj ovčí úsměvem, zavrtí hlavou a ústy mu říká Ne děkuji, než pustí jeho ruku, otočí se k němu zády a ke mně. A sladké, svaté peklo, ta zadní část. Krémová ramena vedou cestu dolů po mléčné páteři pod stroboskopem světel nahoře. Prohlubeň jejího pasu se zjemňuje do sladké křivky jejích širokých boků. Její černá kožená sukně je namalovaná tak těsně, že objímá každý její okraj, že se musím ptát, jak si ji kurva oblékla a jak ji z ní kurva svléknu později. Nůžky, rozhodnu se. Ustřihnu ji z ní a pak jí pošlu účet za novou. Garrett se natáhne dopředu, dotkne se prsty mé brady a zavře mi ústa. „Kriste, Beckette. Jsi v pohodě?“ Rozhazuji rukou jejím směrem, celý rozjívený. „Kámo.“ To je všechno, co mám. Nevidí to snad? Garrett sleduje můj pohled a oceněním zabručí, ale Emmett to zkazí protočením očí, které je nějakým způsobem slyšitelné. „Myslím to vážně, Cartere. Cara ti nakrmí tvými koulemi, pokud se jí dotkneš.“ „Zvládnu Caru.“ Emmett si odfrkne, Garrett se ušklíbne a Adam si vrazí pěst do hrudi, když se dusivě zakašle. Nikdo nezvládne Caru. Ani Emmett. Cara nezvládne ani samu sebe polovinu času. Odkašlu si a přiložím okraj sklenice k rtům. „Jak se jmenuje?“ Emmett stále vrtí hlavou jako osina v zadku. „Ne. Nepovím ti to.“ Sleduji, jak si shrnuje vlasy z vlhkého čela a přehazuje si volné, tmavé kadeře přes rameno. Tahá Caru za rameno a postaví se na špičky, aby jí zašeptala do ucha, než se otočí, prochází se po parketu, boky se jí pohupují sem a tam, než se s velkou námahou vyšplhá na barovou stoličku a ušklíbne se na barmana. Když jí podá pivo s mrknutím, zčervená a odvrátí zrak. Roztomilé. Jsem zvláštně uchvácen tím, jak si přehodí jednu nohu přes druhou a přiloží sklenici k ústům, vypije téměř polovinu jedním dlouhým tahem, jako by to byla její denní práce, a trochu se napřímím, když začne skenovat místnost. Přelétne po mně, pak kolem mě. Pak se ke mně vrátí. Šarlatové horko se jí vkrádá po krku a maluje jí tváře, když si uvědomí, že ji sleduji, tak jí věnuji svůj typický křivý úsměv, vtáhnu důlky naplno a směju se, když se jí hlava otočí. Přilepí svůj pohled na televizní obrazovku nahoře a okamžitě začne předstírat, že mě neviděla. „Zjistím si to sám.“ Poplácám kamaráda po zádech a mrknu na své spoluhráče. „Promiňte, kluci.“ „Jasně. Hodně štěstí, Beckette.“ Emmett utopí svůj podrážděný smích v nápoji. „Garantuji ti, že nekoupí to, co prodáváš. Nikdy ji nesbalíš.“ Nikdy ji nesbalím? Nepravděpodobné. Jsem kapitán našeho hokejového týmu a jeden z nejlépe placených hráčů v celé historii NHL. Nemůžu jít do obchodu s potravinami, aniž bych dostal telefonní číslo nebo návrh, a proto teď používám službu rozvozu potravin. Položím si dlaň na hruď a kráčím pozpátku s úsměvem. „Víš, co si myslím o výzvách.“ Nerozeznám jeho větu, když se k němu otočím zády, jen slova pohřeb a koule v polévce, což je rozhodně děsivé. Ale ne dost děsivé, aby mě to odradilo.