POSTEL > SEX CARTER Pád do mezinárodního zimního cestování je stoprocentně brutální šok pro tvůj systém, když se v polovině prosince vrátíš domů do Britské Kolumbie poté, co ses pár dní poflakoval po Floridě a Severní Karolíně. Pohybujeme se na hraně hlubokého mrazu, balancujeme na té nule stupňů Fahrenheita. Navzdory tomu, že je to pro západní pobřeží vysoce neobvyklé, technicky vzato ještě ani není zima. Bydlím v Severním Vancouveru, kde to má tendenci být jen o něco víc připomínající typickou kanadskou zimu, ale nic takového. Připadá mi to tak trochu jako špatné znamení, ale obvykle se rozhodnu ignorovat zjevné signály. Stejně je mi kurva zima, zotavuji se z kocoviny, strávil jsem dnes pět a půl hodiny v letadle hraním euchre se svými spoluhráči a prohrál jsem každou zatracenou hru kromě jedné. Dnes je jedna z těch vzácných sobot, kdy pro náš tým hokej neexistuje, a místo abych ji strávil doma v teplákách, zatímco se ponořím do Disney maratonu a XL pizzy, kráčím bouřlivou nocí a mířím na zasranou narozeninovou oslavu s překvapením. "Jsem kurva hotovej, kámo." Sténám a strkám si ruce trochu hlouběji do kapes vlněného kabátu, když se procházím po chodníku a zuby si vytahuji šálu až k bradě. "Kurva stejný," protahuje Garrett Andersen, můj pravý křídelník, a východní přízvuk mu sklouzává do řeči, jako se to stává, když je unavený nebo opilý. Teď je to to první. "Málem jsem se na to vysral, ale rozmyslel jsem si to." Chytá se za rozkrok. "Mám rád svý koule tam, kde jsou, děkuju pěkně." Jeho obavy mi nejsou cizí. Narozeninová oslavenkyně nám při několika příležitostech vyhrožovala kastrací za mnohem mírnější prohřešky. Být na její špatné straně je to poslední místo, kde chci být na Cařiny pětadvacáté narozeniny. Je dost děsivá už tak, a teď jsme promeškali tu část, kde vyskočíte a zakřičíte "Překvapení!" Spoléhám na to, že už bude mít tři drinky v sobě a bude dost spokojená s tou třpytivou růžovou dárkovou taškou visící z mého předloktí, aby zapomněla, že se na nás zlobí. "A všichni víme, že si nenecháš ujít šanci namočit si hokejku," dodává Garrett a naklání hlavu přes silnici směrem k baru, kam míříme. Normálně ne, ale jsem kurva unavenej jako prase. Už jsem se rozhodl, že to zabalím dřív a půjdu domů spát do postele, kterou jsem posledních čtyři noci postrádal, bez teplého místa, kam bych mohl zahrabat svýho ptáka. Představa spaní ve vlastní posteli je příliš dobrá na to, abych ji propásl. Říkejte mi blázen, ale žádnej sex nestojí za dobrej noční spánek, když ho opravdu potřebuješ. "Možná budu dneska hodnej kluk," odpovídám Garrettovi a koutek úst se mi zvedá, když protočí očima. "Můžu si ho na jednu noc udržet v kalhotách." Popoběhne přede mnou a přejde ulici, když se v provozu objeví mezera. "Tomu nevěřím!" "Ups," zamumlám, když omylem vrazím loktem do jeho boku, když se kolem něj protlačím a sáhnu po dveřích. S úsměvem je držím otevřené a naznačuji mu, aby šel přede mnou. Bar vypadá tak, jak jsem očekával: kurva tuna růžové a hromada lidí. Obvykle se mi daří v chaosu, což je možná důvod, proč se mi narovná páteř při bouřlivém smíchu a hlasité hudbě, ale chci se jen postavit do rohu baru se svými spoluhráči a usrkávat studené pivo nebo dvě. Kromě růžové je tu spousta zlata a květin. Díky bohu za Cařinu nejlepší kamarádku, protože jsme málem měli službu na výzdobu, dokud nám Emmett neřekl, že se o to postarala. Ještě jsem ji nepotkal, ale musí být docela statečná, když se dobrovolně ujme výzdoby večírku, když má narozeninová oslavenkyně vlastní firmu na plánování akcí. Zklamat Cařu nikdy nechci být zodpovědný; viz výše zmíněná kastrace. "Gare-Medvěde! Cartere!" Okamžitě po skřípání se tělo vrhne do mé náruče a vyrazí mi vzduch z plic, když se kolem mě ovinou dlouhé končetiny. "Všechno nejlepší, Care," zpívám, když narozeninová oslavenkyně klouže dolů po mém těle, než rozdrtí Garretta v objetí. Cara si prohlíží tu malou růžovou tašku v mých rukou a poskakuje na špičkách ve svých nebesky vysokých podpatcích. "Óóó, dej mi-dej mi!" "Ale-ale," napomínám ji a držím tašku od ní. "Kde máš svoje způsoby?" Její modré oči se protočí, když vystrčí bok. "Dej mi můj zasranej dárek, prosím." Uchechtnu se a strčím jí ho do chamtivých rukou. "Od Gare-Medvěda a ode mě." Mrknu na Garretta, protože ten jeho neimponovaný výraz, stažené obočí a hluboké zamračení mi říkají to, co už vím: jediní lidé, kterým to oslovení projde, jsou jeho malé sestry a Cara. Cara neztrácí čas trháním tašky, vyhazuje hedvábný papír přes rameno. Otevírá malou sametovou krabičku uvnitř a piští. Vytahuje platinový řetízek, písmeno C posetý diamanty visící z něj, a třepe mi s ním před obličejem. "Dej mi ho, dej mi ho!" Sleduji ji, jak se točí a přehazuje si hedvábné zlaté vlasy až po pas přes rameno. Obočí mi leze nahoru na čele, když mé oči sledují křivku její páteře dolů k jejímu kulatému zadku. Šaty bez zad. Pěkný. Podívejte, je to jedna z holek mých nejlepších kamarádů. Nikdy, nikdy bych se jí nedotkl, ale jsem muž se dvěma očima v obličeji. Umím ocenit dobře vypadající ženu, aniž bych měl touhu podle toho jednat. Za boží milosti. Garrett mi vrazí loket do žeber, až se ohnu s oof. Popadne Caře náramek z natažené ruky a zapne jí ho kolem krku. Stále piští, ruce sepjaté, když poskakuje dopředu a dává nám oběma pusu na tvář. Provlékne si ruce našimi a vede nás do baru. "Vy dva se budete skvěle bavit, já to vím. Moji přátelé jsou úžasný, hlavně moje nejlepší kamarádka. Už se nemůžu dočkat, až ji poznáte!" Věnuje mi pohled, který mi říká, abych přestal blbnout, než jsem vůbec začal. "Potřebuju, abys ses dneska choval co nejlíp." Rozhazuji rukama do vzduchu. "Co to kurva znamená?" "Víš, co to znamená. Nezkoušej žádný kulišárny s Liv."