„Nebojím se—“ „Ale ano. Jsi průhlednej jako sklo, Ollie. Protože bych se tě asi pokusil políbit, a ty bys mi to asi dovolil.“ Opře se a hluboce vydechne. „A bůhví, co by se dělo potom.“ Jemný, nenucený úsměv. „Tak prosím zůstaň. Žádný hlouposti, slibuju.“ Rychle zjišťuju, že jediný, čemu dokážu říct ne, je jeho žádost, abych se svlíkla a vlezla k němu do postele. Je neuvěřitelně přesvědčivý, zvláš