„Chci jen domů.“ „Tak pojďme domů.“ Carter mi pomůže do kabátu a vezme mě za ruku, táhne mě barem. Netrvá mi ani dvě vteřiny, abych si všimla té hrubé zrzky, která se, zdá se, baví našimi unavenými výrazy. „Už odcházíte?“ zavrní Courtney. „Škoda.“ Carter se napne, otevírá pusu, nejspíš aby jí řekl, ať jde do prdele. Aspoň já bych to chtěla říct. Tak mu položím ruku na hruď a předběhnu ho. „Jsi mrc