Upřímně nechápu, proč o tom ještě musím vést debatu. Nejsem stydlivý, co se týče mého osobního života. Ne, to je kec. Nikdo o mém osobním životě neví hovno, kromě mých spoluhráčů a rodiny. Ale ty hodiny mezi zápasy a usínání o samotě v mé posteli? Za ty hodiny se nestydím. Každý víkend mě fotí s jinou ženskou. Holky vědí, do čeho se se mnou pouštějí. Existujou dokonce i fóra. Fóra, kde si stěžujou, že se k nim chovám jako k úletu na jednu noc, a přitom doufají v druhou jízdu na mým ptáku. Ale tím ony všechny jsou. Úlety na jednu noc. Vědí to, než do toho jdou, a přesto jsou pak pokaždý zklamaný, když to takhle dopadne. Strčím telefon do kapsy a soustředím se zpátky na ženskou na mý dočasný posteli. Hraje si s tou hedvábnou červenou látkou v ruce a kouká na mě. „Objednal jsem ti Uber,“ řeknu jí. „Za pět minut bude dole.“ Spadne jí čelist, překvapením nebo touhou se hádat, to nevím. Vím jen, že potřebuju, aby se oblíkla, abych ji mohl dostat sakra pryč a mít trochu klidu, než mi bouchne hlava. „Poslouchej, Lauren—“ „Lacey.“ „Lacey, jasně, promiň. Poslouchej, Lacey, užil jsem si s tebou dneska večer, ale teď už je konec. Moc cestuju na to, abych měl něco vážnýho.“ „Takže to je jedinej důvod?“ Vloží mi ruku do tý mojí a nechá se ode mě vytáhnout z postele. Pohled mi sklouzne po jejím těle, protože nejsem slepej – je to zatracená raketa, dlouhý opálený nohy, vražedný kozy a pevný bříško. „Protože nemáš čas kvůli svýmu hokejovýmu rozvrhu?“ „Jo,“ zalžu. „Nemám čas.“ Asi bych si ho udělat mohl. Kdybych měl zájem. Ale nemám. Nikdy nemám zájem. „Aha.“ Alespoň se zdá, že ji to uklidňuje. Možná se pak necítí tak nesvá. Já nevím a ani mě to nějak zvlášť nezajímá. Jediný ženský, na kterých mi záleží, jsou moje máma a sestra. A asi i Cara. „No, můžu dostat tvoje číslo?“ Do prdele ne. „Svoje číslo nedávám.“ Než stačí odpovědět, dveře do mýho apartmá dvakrát pípnou a otevřou se. „Ještě vzhůru, Beckette? Dáme si rychlou hru, než—do prdele.“ Můj spoluhráč a nejlepší kámoš Emmett Brodie se zastaví na okraji ložnice a pohledem přelítává mezi mnou a Laaa…Lacey. Zvedne ruku a chrání se před ní. Asi si myslí, že by ho Cara mohla vykastrovat, kdyby se jen podíval na jinou ženskou. Abych byl spravedlivej, mohla by. Je to divoká holka. „Proto bydlím s Lockwoodem.“ Jo, dělá to už asi rok. Emmett a já jsme spolu dřív bydleli pořád, než potkal Caru. Občas ho přesvědčím, aby to udělal znova. Ale on a Lockwood jsou oba ve vážným vztahu, takže asi neradi riskujou, že budou mít v pokoji náhodný nahý holky, když jsme na cestách. Chápu to. Myslím. Teda, já o vztazích nevím nic, ať už vážnejch nebo jinejch. „Odchází,“ řeknu Emmettovi a vykouknu kolem jeho ruky na Lacey. Je pořád nahá. Taky se zdá, že jí je úplně jedno, že tady Emmett stojí. Vlastně se jejím pohledem svléká pohledem od hlavy k patě. To je ono. Holkám – obyčejným holkám i holkám, co byly na obálce Maximu – je úplně jedno, s kým spí, pokud je v soupisce a vydělává miliony. Proto se jim říká pukové zajíčice; skáčou od jednoho hráče k druhýmu. „Už je tady tvůj odvoz,“ řeknu Lacey. „Možná by ses měla oblíknout, miláčku.“ „No, já—“ „Má přítelkyni a já nemám zájem.“ V mým hlase je slyšet podráždění a zacuká mi v čelisti. Chci si zahrát COD s kámošem a usnout obličejem v polštáři. Musí jít. Lacey zamrká a podívá se na mě. Konečně si přetáhne šaty přes hlavu, červený hedvábí jí perfektně splývá po úzkých bocích. Kurva, je sexy. Možná si nebudu pamatovat její jméno, až vyjde z těhle dveří, ale tohle si pamatovat budu. „Můžu ti dát svoje číslo? Třeba mi zavoláš, až budeš příště ve městě, nebo jestli si to rozmyslíš a budeš chtít, abych přiletěla—“ „Jasně,“ vyštěknu a skočím jí do řeči, protože prosím, ať tu větu nedokončuje. Ukážu na blok hotelovýho papíru a pero, který leží na nočním stolku, protože jí sakra nenechám sahat na můj telefon. To poslední, co potřebuju, je nějaká ženská, co se mě bude držet zuby nehty, a bude mi psát, nebo aby se moje číslo válelo po internetu. Svoje číslo holkám nikdy nedávám. „Napiš si ho.“ Emmettovi se rozšíří oči a koutek úst se mu zkřiví v úsměvu, když mě míjí a míří do koupelny. Lacey mě následuje ke dveřím a já je prudce otevřu. Zastaví se tam a podívá se na mě jako ztracený štěně. Může se tvářit, jak chce; sakra si ji s sebou domů nevezmu. „No, díky… za dnešek. Snad se ještě uvidíme.“ „Snad.“ Nepravděpodobný. Její úsměv je tak zářivý, že mi jí skoro přijde líto. Ale pak se nakloní, aby mě políbila na rty, a já na poslední chvíli otočím hlavu. Trefí mě na čelist. „Čau, Lauren.“ Přepnu zámek, když se dveře zabouchnou. „Lacey!“ vykřikne z chodby. Emmett vejde dovnitř a směje se, až se otřásá. „Seš pěknej hajzl, Cartere.“ Následuju ho na gauč, zatímco spouští Xbox, a svalím se na opačný konec a upravím si koule. „Ony to nechápou. Já nehledám vztah.“ Seberu z konferenčního stolku napůl prázdnou krabici Oreo a roztočím jeden, olíznu krém. „Proč si každá holka myslí, že si najde kluka na jednu noc?“ „Takže sereš na jejich naděje a sny o šťastným životě s mužem, kterej je bude milovat?“ Naděje a sny? Co to kurva je? „Cara z tebe dělá máslo. Můžou si doufat a snít, jak chtějí, ale ne se mnou.“ „Protože se nikdy neusadíš?“ Zvednu rameno a nechám ho spadnout. „Já nevím. Možná jo, možná ne. Určitě ne v dohledný době.“ Uchechtne se a zavrtí hlavou, když mi hodí ovladač do klína. „Jednoho dne ti do života vstoupí nějaká holka a obrátí ti celej svět vzhůru nohama a ty nebudeš vědět, co si máš se sebou počít, než padnout na kolena a prosit ji, aby nikdy neodešla.“ Kývnu hlavou a hodím si do pusy další sušenku. „A to bude den, kdy se usadím.“