Strhávám ze sebe oblečení a vlezu do postele za ni. Vsunu ruku pod její tričko, přejedu jí po teplém břiše a vdechuju její vůni. Voní mi nejvíc ze všeho, jako nedělní rána, kdy maminka pekla muffiny na svačinu do školy. Voní jako ta nejopojnější verze domova a já jsem závislý na tom pocitu, který s tím přichází. „Musíš vědět, že ten klíč už nikdy nedostaneš zpátky. Je můj. Už je na mém kroužku.“ „