CARTER "Kurva." Převalím se na záda, ostře vdechnu a hodím ruku přes hlavu. Jsem úplně vyřízenej, takže si chvíli dávám, abych popadl dech, než přehodím nohy přes okraj postele a posadím se, stahujíc kondom z mého rychle ochabujícího ptáka. Jazykem setřu kapičku potu, která mi ulpěla na horním rtu, a projedu si prsty vlasy. "Ne," kňourá Laura a vystrkuje spodní ret. Téměř se vrhne přes postel a natahuje se po mně, když vstanu. "Ještě nevstávej, Cartere." Zvednu kondom. To by mělo být vysvětlení samo o sobě, ne? "Jen vyhazuju kondom, Lauro." Její světlé obočí se svraští. "Lacey." Potlačím smích. Ups. "Jasně. Promiň. Lacey." "Můžeme si to zopakovat," volá Lacey, zatímco házím kondom do koše v koupelně. Opřu se předloktím o zeď, zatímco se vymočím na záchodě. Můžeme si to zopakovat. Mám rád sex. Miluju sex. A ještě lepší je to s holkama jako Laura. Kurva. Lacey. Lacey, ta blondýna bomba z obálky Maximu v srpnu loňského roku. Pamatuju si to proto, že mi to dnes večer v baru řekla třináctkrát. Začal jsem počítat, když to slovo na M opustilo její ústa potřetí. Absolutně si to můžeme zopakovat, ale mám chuť sledovat, jak odchází. Chuť na zasloužené soukromí. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení si vlastně cením svého času o samotě, i když by se dal lépe strávit s částmi těla pohřbenými v dívkách, které byly kdysi většinou nahé na obálce časopisu. Nechápejte mě špatně; Lacey je ten typ holky, se kterou se bez váhání vyspíte, když se chcete jen pobavit. Proto jsme se posledních třicet minut bez přestávky šukali jako králíci, poté, co jsem ji udělal ve výtahu cestou sem nahoru. Možná jsem se cítil velkoryse, nebo jsem měl náladu, ale pravda je, že jsem ji chtěl jen umlčet. Chci říct, pochopil jsem to už po dvanácté – byla na obálce časopisu. Myslel jsem, že třináctka má být šťastné číslo, ne špatné znamení. "Nemůžu," odpovím nakonec, myju si ruce a kontroluju se v zrcadle. Mám ošklivou prasklinu uprostřed svého oteklého spodního rtu. Dnes večer jsem to odnesl lehce; ten druhý chlap ne. "Mám brzký let." Náš let je až v poledne; prostě nechci, aby zůstala. Založím si ruce na holé hrudi, opřu se o rám dveří a sleduju, jak se uvelebila pod peřinou. Jo, to se rozhodně nestane. "Asi bys měla vyrazit." Seberu její šaty z podlahy a držím je před sebou, aby neviděla ten obličej, co dělám. Mám tílka větší než tohle. Nechápejte mě špatně – vypadalo to na ní skvěle. Měl jsem plné oči prsou a zadku, jakmile prošla kolem našeho stolu a věnovala mi ty "ošukej mě" oči. Hodím je po ní. To je všechno, co má. Žádná podprsenka, žádné kalhotky. Sakra, to mělo být moje varování, nemělo? Vytáhnu si zpátky trenýrky a položím ruce na boky, sleduju ji. Čekám. Nedělá nic zatraceného, jen na mě zírá s velkýma, modrýma očima. Zdá se, že je přesvědčená, že čím větší ty věci udělá, tím snadněji se nechám ovlivnit. Ani jí nemůžu začít říkat, jak moc se mýlí. Poškrábu se na hlavě. Zakloním se na patách, párkrát si bouchnu pěstí do dlaně, vyťukám jazykem rytmus a čekám, až kurva něco udělá. Tohle je tak strašně trapný. "Můžu tady dneska spát?" její tichý hlas konečně zaskřípe. Tahle otázka zase. Dostávám ji pokaždé. Nevím proč. Je to proto, že opravdu chtějí zůstat, nebo proto, že každá žena, se kterou se zapletu, tajně doufá, že bude ta, která změní Carterovy Beckettovy zvyky, aby se chtěl usadit? Někdy si myslím, že se sází o cenu pro tu vítěznou dívku. Počkej; ona je. Cena je osmimístný plat kapitána Vancouver Vipers. Moje odpověď je pokaždé stejná. "Já nepřespávám." "Ale já…" Její brada se chvěje, uplakaný pohled se třese. Proboha. Nemůžu s těmi slzami. Potkali jsme se před dvěma hodinami; proč brečí? "Myslela jsem, že jsme si dobře rozuměli. Myslela jsem, že možná… Myslela jsem, že se ti líbím." "Líbilo se mi s tebou dnes večer," zvládnu a přejedu si rukou po zátylku. Sex byl solidních sedm z deseti. "Byla s tebou spousta zábavy." Minulý čas má zdůraznit, že tohle skončilo, tady se naše cesty rozdělují a pravděpodobně se už nikdy neuvidíme, ale místo toho to má opačný efekt. Široký, jasný úsměv se jí rozlije po tváři. "Možná bychom mohli jít na rande." Ó, pro lásku – Odolávám nutkání plácnout si dlaní do obličeje. Vlastně ne, dělám to. Pomalu si to přejedu po obličeji, než si to zase setřu, a to všechno, zatímco potlačuju sténání. Body za to. "Žijeme v různých zemích." Sakra, nejsme ani na stejném pobřeží. Doslova nemůžeme být dál od sebe. Ona je na Floridě, já ve Vancouveru. "No, možná bych mohla… přijet do Van –" "Ne." Podráždění mě píchá v zátylku, čelist se mi napíná, když se otočím a najdu kalhoty, které jsem odhodil u dveří hotelového pokoje ve chvíli, kdy jsme se sem vřítili. Vytáhnu telefon a otevřu aplikaci Uber. "Já nerandím. Promiň. Teď nehledám nic vážného."