Mary stála na balkóně pokoje, ve kterém spala poslední tři roky. Nechtěla rozsvítit světla; temnota noci by skryla slzy, které se jí koulely po tvářích. 'To je konec! Nemůžu takhle dál. Už to nevydržím,“ pomyslela si, když zírala přímo před sebe. Najednou ji z myšlenek vytrhlo světlo z auta. Její milovaný manžel se vracel domů a ona přesně věděla, co se stane. Její manžel Maximus Palmer byl prezidentem Palmer Group, jednoho z nejvýznamnějších konglomerátů ve Valerii. Toho rána Maximus zapomněl složku plnou dokumentů. Kdyby ho znal, pravděpodobně by je potřeboval a kdyby ne, měl by potíže. Několikrát se mu pokusila zavolat, aby ho informovala o dokumentech. Přesto, když neodpověděl, opustila sídlo s posláním, aby je sama doručila. Informovala pouze Emmu Rosewoodovou, svou hospodyni. "Emmo, Maximus neodpovídá. Jsi si jistý, že měl dnes ráno v ruce tyto dokumenty?" zeptala se hlasem plným obav. "Ano, madam! Všechno si dával do kufříku v obýváku, ale pak mu zavolali, tak si myslím, že je zapomněl zabalit. Předpokládám, že je bude potřebovat." "Dobře, dobře! Okamžitě odcházím. Možná se tam dostanu včas," řekla Mary. "Řiďte bezpečně, madam!" zavolala Emma, ​​když sledovala, jak Mary spěchá ven. Po rychlé jízdě ulicemi ve svém autě konečně dorazila do kanceláře Palmer Group. Za tři roky manželství tam nikdy nevkročila, ale tentokrát to bylo naléhavé. Vešla do haly a nikoho neviděla. Věděla, že existuje výtah, který vede přímo do prezidentovy kanceláře. Aniž by to věděla jistě, ale jako by štěstí bylo na její straně, vybrala si ten. Po několika patrech zazvonil zvonek a oznámil její příchod. Mary vystoupila z výtahu a naštěstí pro ni byla chodba prázdná a také stůl Maximusovy sekretářky byl neobsazený. "Kde by mohl být Matthew? Kde jsou všichni?" podivila se nahlas, i když nikdo samozřejmě neodpověděl. Šla k velkým, elegantně vyřezávaným dřevěným dveřím. Bez zaklepání vstoupila a to, co uviděla, ji nechalo onět. Maximus měl stažené kalhoty, přirážel a sténal způsobem, který u ní nikdy neměl. Viděla tu blondýnku s ním; nebyl to nikdo jiný než Alexia Levettová, jeho jediná asistentka. Mary upustila složku a Maximus, který slyšel hluk, se omráčen otočil. Upravil si košili, aby zakryl svou erekci, spěšně si vytáhl kalhoty, zatímco Alexia popadla blůzu, aby zakryla své úplně nahé a zpocené tělo. Mariina reakce byla stěží překvapivá. "Ty bastarde! Takže je to ona, se kterou jsi mě celou tu dobu podváděl?" Začala mu nadávat. "Ty zkurvysynu! Ty sráči! Nenávidím tě! A ty, ty kurvo, já tě zabiju!" Mary vykřikla, když se vrhla na Alexii. Už byla skoro u nahé ženy, když ji zasáhla ostrá bolest do břicha. Maximus ji právě praštil pěstí a srazil ji na kolena. V poslední době se tyto hysterické výlevy staly častějšími a když ji viděl přistupovat k jeho milenci s vražedným pohledem, nezbývalo mu nic jiného, ​​než ji udeřit. Maximus využil toho, že je Mary na podlaze, a zavolal Matthewovi na mobil. "Matthew, potřebuji, abys vzal Mary zpět do sídla a nechal ji tam!" Matthewovi netrvalo dlouho a dorazil. Mary stále ležela na podlaze a držela se za břicho. Matthew jí pomohl vstát a snažil se nedívat na Alexii, která byla jen zpola zakrytá špatně zapnutou halenkou. Bylo mu Mary líto. Chytit takhle manžela nemohl být jeden z nejpříjemnějších zážitků. "Paní Palmerová, pojďme domů. Musíte se uklidnit," řekl Matthew a kladl zvláštní důraz na "Palmera", protože věděl, že by si mohl později vysloužit důtku. Ale v tu chvíli se vžil do její kůže. "Matouši?" "Ano, pane! Zůstaňte v sídle a ujistěte se, že tam zůstane," nařídil Maximus chladným a autoritativním hlasem. "Kam mohla ta ubohá žena jít?" pomyslel si Matthew. Byla sama v cizí zemi, s manželem, který jí nedovolil kamarádit se jen tak s někým. "Madam, pojďme. Vezmu vás domů." "Ne! Já nechci domů!" "Prosím, nedělejte věci složité, madam. Víte, jak se šéf dostane, když ztratí trpělivost." "Matthew, já nechci domů! Prosím, já nechci domů! Chci se vrátit do své země! Chci zpátky svůj život!" Když Matthew slyšel tu poslední větu, cítil se nepříjemně. Vzpomněl si na okolnosti, které přivedly Mary do Valentie. Důvody, proč opustila svou zemi, byly vážné a vrátit se zpět by nebylo snadné. Ohrozilo by to ji i její rodinu. "Nemám na výběr, madam. Musím vás vzít zpět do sídla." "Ano, Matthew, já vím! Jen jsem to říkal, představoval jsem si, že bych mohl být volný a vrátit se ke svému starému životu." "Víte, že nemůžete, madam. Pro vašeho dědečka je to příliš nebezpečné." "To je jediný důvod, proč to všechno pořád snáším, a ty to víš. Nebýt mého dědečka, už bych odešel, vdaný nebo ne." Matthew dorazil do Palmerova sídla. Otevřel dveře spolujezdce a viděl, jak vystupují roztříštěné úlomky týrané, ponižované a zapomenuté ženy. Cítil, jak se mu sevřelo srdce, ale nemohl nic dělat. V takových věcech bylo nejlepší se neangažovat. Maximus byl přísný a nedovolil nikomu, aby jeho manželství komentoval. Jediný, kdo mohl něco říct, byla paní Catherine Palmerová, Maximusova babička, ale zrovna tu nebyla. Poté, co se Mary dlouho dívala na měsíc a své okolí a snažila se najít sílu pro to, co ji čekalo, nakonec vstoupila, aniž by rozsvítila světlo. Odešla do koupelny a umyla si obličej, aby setřela stopy slz, které prolila. Ruce se jí třásly. Věděla, že přichází bouře. "Emma?" "Ano, pane?" "Kde je Mary?" "V jejím pokoji. Matthew mě požádal, abych na ni dával pozor, abych se ujistil, že neudělá nic hloupého. Je všechno v pořádku?" "Ano, Emmo. Dnes večer nepotřebuji tvé služby, tak prosím odejdi." "Dobře, vlastně jsem se právě chystal zamířit do svého pokoje." "Ne, chci, abys mě nechal úplně samotného s Mary." "Ale, pane..." "Vypadni!" Emma nemohla dál odolávat. Musela odejít, cítila tlak na hrudi. Nevěděla, proč měl tak špatnou náladu, ale dnes večer byl výraz pana Palmera temnější a děsivější než obvykle. "Marie!" zavolal Maximus, když vstoupil do místnosti. "Ano?" odpověděla a vyšla z koupelny s malým nadšením. "Chci vysvětlení tvého dnešního chování v kanceláři." "Není co vysvětlovat," řekla Mary úsečně. "Marie!" Maximus vyštěkl. "Neboj, už nikdy nevkročím do tvé kanceláře. Pokud najdu něco, co si myslím, že budeš potřebovat, zavolám Matthewovi, aby si to přišel vyzvednout." "V to doufám. Máš úplně zakázáno chodit do kanceláře. Ve skutečnosti jsem nařídil, aby ti nebyl umožněn přístup." "Už jsem ti říkala, ať si neděláš starosti. Už se to nebude opakovat," řekla Mary a zamířila ke své šatně, aby se převlékla do pyžama. "Nyní, pokud mi nemáte co říct, mohl byste prosím opustit můj pokoj?" Maximus, když viděl Maryinu lhostejnost, nemohl dál argumentovat. Frustrovaně zatnul pěsti. Cestou sem nacvičil pro svou ženu dlouhou řeč a očekával, že bude plná urážek a stížností. "Mary, ty moc dobře víš, že tě nemiluji. Vzal jsem si tě kvůli babičce. Ta, kterou opravdu miluji, je Alexia. Ty a já jsme spolu jen díky dlouholetému přátelství mezi tvým dědečkem a mým." "Já vím. Nemusíš mi to připomínat pokaždé, když uděláš něco, co je v rozporu s naším manželstvím," odpověděla Mary, když vešla do šatny a zavřela dveře. Když Maximus viděl smutek v Maryiných očích, nemohl si pomoci, ale ucítil knedlík v krku, tupou bolest, která se začala tvořit. Nevěděl proč, ale bylo lepší z toho pokoje vypadnout. Poté, co opustil manželčin pokoj, zamířil do hlavní ložnice, osprchoval se a rozhodl se vrátit brzy. Když spal, jako by na něj jeho mysl zahrála krutý trik a připomněla mu, jak potkal svou ženu. Tehdy časně ráno byl vyčerpaný, chtěl jen sklenici vody. Místo toho našel dívku v pyžamu, jak pila mléko a nebyla schopná s ním promluvit ani slovo. Její velké a výrazné oči mandlové barvy okamžitě upoutaly jeho pozornost. I když dokázal předstírat lhostejnost, jeho srdce byl tím pohledem uchvácen.