Mary byla vyčerpaná od pláče. Při oblékání pyžama si všimla rozsáhlé modřiny na břiše, pozůstatku rány, kterou jí manžel uštědřil toho dne. Po tváři jí skanula slza, ale rozhodla se s tím dál nezabývat. Nebylo to poprvé, co se to stalo, pohled na její takto zraněnou kůži už nebyl ničím novým. Připomněla si, že to všechno dělá pro svého dědečka, a nesmí ho zklamat. Když konečně usnula, propadla se do temného snu, který se náhle rozzářil světlem. Začaly se jí míhat útržky toho, jaký by mohl být její život. Krátké, ale každý z nich zanechal v jejím srdci prázdnotu. Její život se k lepšímu neobrátí. Naopak, navzdory vší snaze skončí sama, bez rodiny. Její dědeček zemře ve vězení a Maximus s Alexií si budou spokojeně žít poté, co její rodinu vydají ambasádě. Skončí na ulici, bude hladovět a nebude mít čím nakrmit své dítě. "Ááách!" vykřikla a probudila se. Ten děsivý sen ji probudil v pět ráno. Ve snu její maličké zemřelo v pět odpoledne hlady a zimou. Ať už prosila o pomoc sebevíc, nikdo jí nepřišel na pomoc – alespoň tak si to pamatovala. Pohlédla na své ruce a přemýšlela, kdo to dítě bylo a jak se dostala do tak strašné situace. Chvíli o tom přemítala. Dítě nemohlo být Maximovo. Nikdy se k ní nechoval jako k manželce, nikdy se jí nedotkl. Naopak, otevřeně jí řekl, že se jí štítí. On otcem být nemohl. "Ach, Mary, blázníš, zdají se ti věci, které se nikdy nestanou. Pravděpodobně zemřeš stará a zapomenutá v tomhle obrovském sídle," řekla si pro sebe, zatímco se umývala. Když opustila ložnici, bylo skoro sedm. Zamířila do kuchyně. Dnes měla obzvlášť chuť na kávu, takovou, jakou dělali doma, takže postavila konvici a přidala špetku skořice. Zatímco čekala, až se voda ohřeje, vešla Emma. "Paní, jste v pořádku? Včera mě pan poslal pryč, nemohla jsem s vámi zůstat." "Ano, Emmo, všechno je v pořádku! Dnes chci snídat jako u nás doma. Udělala jsem kávu. Nechceš se ke mně přidat, až Maximus odejde?" "Ano, paní!" odpověděla Emma, i když se stále trochu bála. Mary se usmála, cítila, že Emma její odpověď úplně neuklidnila. Vůně kávy, kterou uvařila, prostoupila celé přízemí domu. Nalila si šálek a vyšla na zahradu, aby si sedla ke stolu. Chtěla jen obdivovat zahradu a ztratit se v myšlenkách. Dnes se jí obzvlášť nechtělo snídat s manželem, takže plánovala počkat venku, dokud nedojí a neodejde – alespoň si to tak představovala. Maximus právě vešel do domu jedním z vchodů poté, co si zaběhal. Včerejší sen ho trochu znepokojil, a tak se rozhodl vstát brzy, aby se rozptýlil. Když přišel, ucítil lahodnou vůni kávy a ještě něčeho. Než se šel umýt, zamířil do kuchyně a našel Emmu. "To nádherně voní, Emmo! Jakou kávu jsi koupila?" "Ale pane! To je káva paní. Vstala brzy a udělala ji." "Mary je vzhůru?" "Ano, je na zahradě. Nalila si kávu a řekla mi, že ji bude pít venku," řekla Emma a ukázala na zahradní stůl. Maximus se nemohl ubránit pohledu ven a uviděl drobnou postavu své ženy schoulenou v zahradním křesle. Seděla zády k oknu, takže Mary neviděla, kdo ji pozoruje. "No, myslím, že dnes budeme snídat na zahradě." "Mám vám tam tedy snídani odnést?" "Ano, prosím." "Dobře, pane!" "Za chvíli přijdu. Mám schůzku v devět, takže dnes můžu odejít o něco později." "Jak si přejete, pane, přinesu vám snídani." Bez dalších myšlenek se šel osprchovat a vyšel z koupelny jako ten dobře známý byznysmen. Mary poslouchala hudbu a ztrácela se ve vzpomínkách na noční sen. Její myšlenky přerušila povědomá vůně máty a citrusů. Otevřela oči a uviděla Maxima, jak čte zprávy na tabletu a upíjí kávu. Před pár hodinami by se jí to gesto zdálo okouzlující, ale teď bylo všechno příliš pokažené. Když ho uviděla, cítila jen nutkání plakat, ale tu radost mu nemohla dopřát. Takže jen zavřela oči, zesílila hudbu v telefonu a předstírala, že tam nikdo není. Maximus cítil jen frustraci z její snahy ho ignorovat, ale chápal, že to mohl čekat. Včera večer nedělala scény, ale věděl, že je naštvaná. Koneckonců, musel ji znovu uklidňovat silou. "Pane, tady je vaše káva!" "On už kávu má, Emmo. Právě mi ji ukradl. Můžeš mi dát ten šálek?" Emma nevěděla, co má říct, dokud jí Maximus nepokynul, aby jí šálek podala. "Přinesu vám snídani." "Emmo, já chci zatím jen kávu," řekla Mary. "Rozumím, paní." Klid, se kterým s ní Mary předtím mluvila, byl pryč s příchodem jejího manžela. Emma se tedy omezila na tuto odpověď a vrátila se s talířem ovoce a francouzským toastem pro Maxima. Mary dál poslouchala hudbu a pila kávu, Maximovi neřekla ani slovo. Maximus byl čím dál zoufalejší z její lhostejnosti, vytáhl z peněženky černou platební kartu, ukázal na ni a řekl: "Vím, že to, co jsi včera viděla, nebylo správné, ale víš taky, že tě nemiluju. Věděla jsi to od začátku a přesto jsi přijala babiččinu nabídku. Takže nechme to tak, jak to je." Natáhl k ní kartu. "Nepotřebuju, abys mi kompenzoval tu ránu, co jsi mi včera zasadil. Víš, co chci? Vůbec to víš?" řekla Mary a po tváři jí stekla slza, kterou se tak usilovně snažila zadržet. "Co? Tak mi to řekni!" Maximus doufal, že její odpověď bude něco materiálního, co by jí mohl dát, něco, co by ho zbavilo pocitu viny. "Chci se kurva rozvést!" vyhrkla Mary to, co si nikdy nemyslela, že řekne. Maximus se málem udusil kávou, kterou právě pil, když to uslyšel. "Co jsi to řekla? Jsi v pořádku? Tak tvrdě jsi o to bojovala a teď mi řekneš, že se chceš rozvést?" "Maxime, je mi jasné, že mě nemiluješ, a já už jsem unavená. Opravdu tě žádám, abys mě nechal rozvést. Jsme manželé skoro tři roky a tohle nefunguje a nikdy fungovat nebude," řekla Mary a slzy jí tekly po tváři. Emma sledovala tu scénu z okna kuchyně, nevěděla, o čem se baví, ale tušila, že to není nic, co by se pánovi líbilo. Byla připravená vyběhnout a Mary podpořit, kdyby se jí Maximus znovu odvážil vztáhnout ruku. "Nech svého asistenta sepsat rozvodové papíry, cokoliv chceš, cokoliv ti bude vyhovovat. Dnes to podepíšu, a pokud to půjde, zajdeme si dnes na matriku, abychom ten rozvod dokončili." "Myslíš, že je to tak jednoduché? Jen sepsat a podepsat kus papíru? Ne, Mary, když to udělám, babička půjde po mně a ty skončíš jako obvykle, budeš hrát oběť." Mary zmlkla. Nebylo to přesně to, co se v tom vztahu dělo? Den předtím ho našla, jak v jeho kanceláři souloží s Alexií, a místo aby jí to vysvětlil, ji praštil do břicha a zakázal jí chodit do firmy. "Chci rozvod! Je mi jedno, jestli si budu muset promluvit s tvojí babičkou. Sestav ten zatracený papír a já ho podepíšu," řekla Mary a vstala od stolu, aby odešla. "Mary!" vykřikl Maximus. "Už jsem ti to řekla. Dnes se uvidím s tvojí babičkou a do večera očekávám, že bude dohoda připravená k podpisu. Pokud ne, sepíšu ji sama. Ale před výročím tvojí firmy musíme být rozvedení." Maximus rychle vstal, aby Mary dohnal. Ať už šla sebe rychleji, její drobné krůčky se nemohly rovnat jeho dlouhým krokům. Zuřil, popadl ji za paži a trhl s ní zpět. Skoro upadla a Emma, která to viděla, vyběhla, aby jí pomohla. Když ale přiběhla, uviděla Maxima, který měl před chvílí v očích oheň, jak Mary objímá. "My se nerozvedeme! To si musíš vtlouct do hlavy. Nikdy nic nepodepíšu. Tohle je tvůj domov, jsi moje žena a já tě nenechám odejít." Mary byla zmatená. Nebyl rozvod to, co tak moc chtěl? Proč o něj žádá ona a on nesouhlasí? "Nech mě, ty bastarde! Chci rozvod! Už jsem ti to řekla, budeš si moct dělat, co chceš, tak nechápu, proč se máš dál přetvařovat, když už to všichni vědí." Když Maximus viděl její odhodlání, pustil ji a v záchvatu vzteku vyběhl z domu. Snažil se na svou ženu neohlížet, protože věděl, že by se neudržel a mohl by ji i uškrtit. Ta holka ho dokázala tak snadno vyvést z míry, že se rozhodl okamžitě odejít. "Pane, včera to byla moje chyba, že vás paní Palmerová viděla v té nepříjemné situaci. Vyřizoval jsem něco s ostatními asistenty a ona přišla neohlášeně. Omlouvám se za to nedorozumění," řekl Matthew a snažil se vysvětlit, co se včera stalo. "Není se za co omlouvat. To, co Mary včera viděla, už všechno urychlilo," řekl Maximus vážným tónem, ale bez hněvu. Mary stála na zahradě a sledovala, jak její manžel odchází. Slzy jí tekly jako z vodopádu. Konečně řekla to, co si nikdy nemyslela, že řekne. Cítila ostrou bolest na hrudi, nemohla popadnout dech a zhroutila se do trávy. Emma jí přispěchala na pomoc a doprovodila ji zpět do pokoje. "Paní, musíte si odpočinout. Možná je to vyčerpáním. V poslední době jste toho hodně prožila. Musíte se uklidnit a odpočinout si. Můžu vám donést snídani do pokoje, pokud nechcete vycházet." "Nemám chuť k jídlu. Myslím, že mi ji ta hádka vzala. Mohla bych se na chvíli prospat?" "Samozřejmě, paní! Budu dole. Stačí mi poslat zprávu a hned přijdu." "Děkuju, Emmo," řekla Mary tiše.