Mary ležela a snažila se uklidnit, nalézt ta správná slova, kterými by Catherine sdělila, že rozvod je pro její manželství jediným řešením. Vtom jí pípnul telefon, přišla nová zpráva. [Jak se ti líbila včerejší scéna? Víš, není to poprvé. Děláme to jednou, dvakrát denně; tvůj manžel je nenasytný. Normálně se to stává jen párům, které se doopravdy milují. Což ty asi nevíš, když je tvé manželství jenom fraška a jediná, kdo je s ním spokojená, jsi ty.] Ke zprávě byla přiložena kompromitující fotografie Alexie a Maxima. Veškerý klid, který v sobě Mary pracně udržovala, se rozletěl na kousky a ona se rozplakala. Nikdy se jí takhle nedotýkal. Nebyla sice panna, ale nikdy po ní netoužil tak, jak zjevně toužil po Alexii na té fotografii. Náhle ji ovládlo šílenství a začala shazovat všechno ze svého toaletního stolku. Rozbila zrcadlo a střepy se rozsypaly po podlaze. Popadla jeden z úlomků a začala si s ním řezat do kůže. Chtěla se cítit živá a tyhle řezy jí přinášely zvláštní, slastnou bolest, díky které se cítila lépe. Už dávno zjistila, že sebepoškozování je způsob, jak uvolnit nahromaděnou frustraci, takže její paže často zdobily jizvy. Aniž by si to uvědomila, přeřízla si žílu na zápěstí a krev začala tryskat ven. Emma zaslechla rámus a přiběhla k Maryiným dveřím. Když se pokusila vstoupit, zjistila, že jsou zamčené zevnitř. "Paní? Paní? Jste v pořádku? Prosím, ozvěte se!" volala Emma s panikou v hlase. Protože hospodyně nedostala žádnou odpověď, vyděsila se a začala vyťukávat Maximovo číslo. "Prosím, zvedněte to, prosím…" "Ano?" "Pane, prosím, přijďte rychle! Paní se zamkla ve svém pokoji a nechce otevřít dveře. Slyšela jsem uvnitř strašný hluk, ale neotevře mi ani neodpovídá." "Emmo, chystám se na důležitou schůzku. Je to nejspíš jen další z jejích hysterických scén, kterými mě chce donutit, abych se vrátil. Vem klíče a otevři ty zatracený dveře." "Ale, pane…" "Prostě udělej, co ti říkám!" "Rozumím, pane. Omlouvám se, že obtěžuji." Emma se rozběhla pro klíče a odemkla dveře. Když vstoupila a spatřila tu hrůznou scénu, nemohla se ubránit výkřiku. "Ááá!!! Paní! Co jste to udělala?!" Mary nereagovala, tvář měla zbrocenou krví a paže pokryté řeznými ranami. "Paní, co jste to udělala?!" vykřikla Emma znovu. Emma si klekla a pokusila se ji zvednout, ale Mary omdlela. Jeden z řezů zasáhl důležitou žílu a ona ztratila obrovské množství krve. Emma zpanikařila, rozplakala se a zavolala záchranku. Znovu vytočila Maxima, ale ten hovor ignoroval, protože předpokládal, že jde o další problém s jeho ženou. Bez odezvy neměla Emma jinou možnost, než zavolat Catherine. "Paní Catherine, omlouvám se, že vás obtěžuji, ale už nevím, co mám dělat. Paní Mary se právě pokusila o sebevraždu. Volala jsem sanitku, ale ještě nepřijela. Snažila jsem se zastihnout pana Palmera, ale marně. Jedu s ní do nemocnice." Catherine oněměla, ale rychle se vzpamatovala. "Co se stalo? Okamžitě mi to řekněte! Vysvětlete mi to!" řekla hlasem zkřiveným úzkostí. "Už jsem na cestě!" Emma se znovu pokusila dovolat Maximovi, tentokrát to zvedl Matthew. "Emmo, co se děje? Proč tak vytrvale voláš? Šéf má velmi důležitou schůzku." "Matthew, paní Mary se právě pokusila zabít. Sanitka už je tady a já jedu s ní. Musela jsem informovat paní Catherine. Ta už míří do nemocnice." Matthew zbledl. Ještě včera viděl Mary tak klidnou. Ten klid se dnes rozplynul a on věděl, že za to může to, co včera viděla. "Okamžitě to řeknu šéfovi. Informuj mě o všem," řekl Matthew s hlasem plným obav. Matthew bez váhání vtrhl do zasedací místnosti, i když si byl dobře vědom toho, že smí vyrušit jen v naléhavých případech. Maximus ho spatřil a nasadil chladný výraz. "Co se děje, Matthewi?" zeptal se Maximus podrážděně. "Pane, volala Emma. Paní Palmerová se pokusila o sebevraždu a je na cestě do nemocnice." Maximusovi zbledla tvář. Vstal ze židle a řekl: "Pánové, musím odejít. Pokud by se objevilo něco naléhavého, informujte Matthewa." A bez dalšího slova opustil zasedací místnost. "Co přesně ti Emma řekla?" zeptal se Matthewa, když spěchali chodbou. "Jenom to, co jsem ti právě řekl. Neměla čas na podrobnosti. Je v sanitce s paní," odpověděl Matthew. V tu chvíli k nim přistoupila Alexia a zeptala se Maxima: "Co se děje? Proč jsi tak náhle odešel ze schůzky? Musíme dnes uzavřít ten obchod, nemůžeme si dovolit ho ztratit," řekla podrážděně. "Ten obchod se uzavře, ale já musím odjet." "Maxime, kam jdeš?" vykřikla Alexia a ztratila nervy. "Alexio, nezapomínej, že já jsem tady šéf a nebudeš se mnou takhle bavit," řekl Maximus a stiskl ji za bradu. "Maxime, promiň, ale…" "Žádný ale. Musím okamžitě jet!" Maximus spěšně odešel a zamířil do nemocnice, snažil se pochopit, co se děje. Dnešní hádka byla ve srovnání s těmi ostatními jen malichernost. Nemohl pochopit, proč se jeho žena chová takhle. Nedávalo mu to smysl. Napadlo ho, že to možná bude tím velkým věkovým rozdílem.