POV ARIA Opouštím večírek v omráčeném tichu, a nemůžu se zbavit uspokojivého pocitu, že Eva konečně sklízí, co zasela. Adamovo mlčení po naší konfrontaci mluví samo za sebe – je to tiché přiznání, že mě nedokáže ochránit před vlastní rodinou. S Regisem po boku necháváme všechno za sebou, ani jednou se neohlédneme. Jenže dnes, když se probouzím do nového dne, na mě doléhá tíha mé situace. Toužím po