„Wilbure, proč jsi znásilnil Yvonne?“ Wilbur Penn na výslech rodiny Willowových odpověděl klidně: „Yvonne přišla domů pozdě v noci opilá a měla celé rozházené oblečení. Jen jsem jí pomáhal do postele, aby si mohla odpočinout, ale vy jste mě obvinili, že jsem ji znásilnil. Navíc je to moje žena. Jak to může být považováno za znásilnění?“ „Je to znásilnění, pokud bylo použito násilí, i když jste manželé,“ zařval Wilburův tchán Jackson Willow. Jeho tchyně Miranda Westerová se k němu přidala: „Přesně tak! Dnes se musíš rozvést a odejdeš s prázdnou.“ Wilburovo čelo se svraštilo tak silně, že se mu obočí téměř spojilo… Zdálo se, jako by se schylovalo k bouři. Právě tehdy jeho mladší švagrová Chelsea Willowová řekla: „Tati, mami, co to děláte? Kdyby nám tehdy Wilbur nedal těch padesát milionů dolarů, neposunuli bychom se z obyčejných lidí na miliardáře s vzkvétajícím obchodem se supermarkety, kterými jsme teď. Zapomněli jste, co pro nás Wilbur udělal?“ Wilburova žena Yvonne zařvala: „Ty mlč! Je pravda, že nám dal padesát milionů dolarů, ale za poslední tři roky neudělal nic jiného, než že se jen poflakoval! Impérium Willowových jsme vybudovali sami. On s tím nemá nic společného.“ Chelsea se to chystala vyvrátit, když její otec řekl: „Už nemáš co říct. Rozhodně se rozvedou.“ Chelsea se kousla do rtu a povzdechla si. Wilbur zavrtěl hlavou. Byly to tři roky. Kromě Chelsea ho zklamal každý člen rodiny Willowových. „Popřemýšlím o tom,“ řekl Wilbur a vrátil se do svého pokoje. Wilbur si svlékl šaty a vešel do sprchy. Jeho záda byla odhalená a většinu z nich pokrývala hlava dravě vyhlížejícího draka. Nebilo to tetování, ale znamení, které nesl od narození. Z tohoto znamení také získal tajemnou energii. Od toho dne si změnil jméno na Trevor Penn, bojoval v zámoří s nasazením vlastního života a zapsal se do historie založením legendárních Žoldnéřů z Propasti. O mnoho let později ho všechno to krveprolití unavilo, a jakmile vydělal dost peněz, žoldnéře rozpustil. Zůstalo jen několik vedoucích pracovníků, kteří využili své bohatství k založení konsorcia Cape. Najali ty nejlepší lidi z Waller Street, aby ho řídili, investovali po celém světě a stali se jedním z nejlepších konsorcií na světě. Sám Wilbur se vrátil do Seechertownu. Znovu přijal své staré jméno Wilbur a rozhodl se oženit se svou snoubenkou Yvonne Willowovou. Byl připraven odložit svou starou identitu a zbytek života prožít na předměstí. Zpočátku byli Willowovi tak šťastní, že od něj dostali těch padesát milionů dolarů, že se k Wilburovi chovali prakticky jako ke králi. Jak však čas plynul, Willowovi finančně sílili a začali měnit způsob, jakým s ním jednali. Teď se ho dokonce snažili vyhnat a nenechat mu nic. Wilbur stál pod studenou vodou a jeho výraz chladl. Nešlo o to, že by odmítal opustit Willowovy, ale o to, že Yvonnin dědeček byl v minulosti dobrodincem jeho vlastního dědečka. Posledním přáním Wilburova dědečka bylo, aby se přiženil k Willowovým a splatil tak onen dluh. Oba jejich dědové se na domluveném sňatku dohodli už dávno. Wilbur sňatek uskutečnil, ale Willowovi už ho měli plné zuby. Když to bylo takhle, prostě odejde. Mělo smysl takhle trpět? Bude žít v horách a soustředit se na kultivaci nadobro. To bude beztak lepší. Když se Wilbur rozhodl, vyšel z koupelny. Právě se chystal obléknout, když Chelsea otevřela dveře pokoje a vešla přímo dovnitř. „Ááá! Co to děláš? Obleč se!“ vykřikla Chelsea v šoku a spěšně zavřela dveře. Wilbur na sebe hodil oblečení a tvář mu zrudla. Bylo trapné, že ho Chelsea viděla celého. „Jsem hotový. Můžeš jít dál,“ řekl Wilbur a snažil se ze všech sil zachovat klidný tón. Chelsea pootevřela dveře na škvírku a vešla až poté, co se ujistila, že je Wilbur oblečený. Oba se posadili na pohovku. Chelsea se červenala. „Wilbure, vím, že je to pro tebe těžké, ale nemusíš se bát. Nedovolím, abyste se vy dva rozvedli. Willowovi by bez tebe nebyli nic. Na to nezapomenu.“ „Hloupá holka. Nemá cenu nutit věci, které nemají být. Už se o to nemusíš starat,“ odpověděl Wilbur. Chelsea byla jediný člověk v rodině Willowových, který byl na Wilbura hodný. Byla jediná, kdo měl stále čisté srdce, což se hledalo opravdu těžko. Přesto Chelsea řekla: „Mně na tom záleží! Prostě je ignoruj. Nemohou tě donutit k rozvodu, dokud s tím nebudeš souhlasit. Poslouchej mě.“ „Dobrá. Rozumím. Měla bys jít do práce,“ řekl Wilbur s úsměvem. Chelsea se podívala na hodinky. „Už půjdu. Pamatuj na to, co jsem řekla.“ Chelsea vstala, až když viděla, že Wilbur přikývl. Wilbur se usmál. Vykouřil cigaretu, než vstal a šel dolů. Byla tam jen Yvonne a jeho tchán s tchyní. „Ty dnes nejdeš do práce?“ zeptal se Wilbur. Rodina Willowových si vybudovala impérium a všichni byli neustále zaneprázdnění. Co se dělo? Yvonne se chladně ušklíbla. „Dnes máme hosty a připravujeme se na to.“ Wilbur pohlédl na služebné, které pilně pracovaly. Chtěl něco říct, když se otevřely vchodové dveře. „Ach, jste tady, pane Woodsi. Prosím, posaďte se.“ Jackson a Miranda muže ve dveřích okamžitě přivítali a pomohli mu k pohovce. Yvonne k němu také přistoupila, posadila se hned vedle něj a vyměnili si zdvořilosti. Wilbur se zamračil. Sedl si stranou a kouřil cigaretu. Ostatní čtyři si vesele povídali a Wilburovu přítomnost zcela ignorovali. Sám Wilbur nic neříkal a chtěl vidět, o co se snaží. Po chvíli povídání se pan Woods náhle otočil a řekl Wilburovi: „Vy musíte být pan Wilbur Penn.“ Wilbur se lehce usmál. „Ano, a jak vás mám oslovovat?“ „Jsem Blake Woods. Generální ředitel Woods Corporate.“ Blake na něj zářil. Wilbur přikývl a pronesl, aniž by hnul brvou: „Slyšel jsem o vás.“ „Slyšel jsem, že jste s Yvonne ženatý tři roky, ale vůbec jste spolu nežili intimně. Je to pravda?“ zeptal se Blake nestydatě. Wilbur přikývl. „Ano.“ Tehdy dosáhl důležitého bodu v kultivaci a potřeboval si udržet auru čistoty. Proto s Yvonne nespal. Když však tento bod překonal, Yvonne už k němu ztratila city. Ani on nic nenutil, a tak zůstali manželi jen podle jména. Blake propukl v smích. „Yvonne mi to včera v noci říkala a já tomu nemohl ani uvěřit… ale hádám, že je to pravda. Jak jste mohl odolat takové krásce, jako je ona? Že by vám chyběly jisté schopnosti v určitém ohledu?“ Wilbur se ušklíbl, když vycítil Blakeův arogantní tón, ale zůstal klidný. „To vy jste s ní včera večer popíjel? Řekla vám všechno?“ „Přesně tak. Povídali jsme si dlouho do noci. Je taková škoda, že jsme se potkali až tak pozdě v životě. Je opravdu hanba, aby tak dobrý člověk skončil s nulou, jako jste vy. Bůh jí žehnej.“ Blake zavrtěl hlavou. Wilbur se chladně ušklíbl. „Zdá se, že to máte všechno vymyšlené a jen čekáte, až vypadnu, že?“ Blake samolibě odpověděl: „Budu k vám upřímný. Woods Corporate má momentálně hodnotu miliard. Také jsme se právě spojili s konsorciem Cape a oni do nás hodlají investovat dalších pět miliard. Moje společnost roste každou vteřinou. Yvonne bude šťastná jedině se mnou. Co jí můžete dát vy?“ „Konsorcium Cape je v Seechertownu?“ zeptal se Wilbur překvapeně. Málokdy se vyptával na finance konsorcia nebo do nich zasahoval a netušil, že expandovali až sem.