ADAMŮV POHLED Chci se rozvést. Ta slova mi neustále víří v hlavě. Ze všech těch sraček, co jsem kdy musel slyšet – a věřte mi, jako generální ředitel poslouchám tuny žvástů – je Ariino prohlášení, že se chce rozvést, jako blesk z čistého nebe to nejhorší. Jsem chlap, který si zakládá na své síle a schopnosti zvládat situace, ať jsou jakkoli nečekané. K mé pozici to patří, ale z nějakého důvodu nedokážu říct ani slovo, ani se pohnout z místa, dokud nenastoupí do auta s mým strýcem. Než se vzpamatuju, je pryč a já se topím v kaluži šoku, kterou tu nechala. Šokuje mě její drzost. Ten pohled do očí, když mi ta slova vrazila do tváře. Ariiny chladné oříškové oči naprosto popíraly tu mírnou a plachou povahu, kterou jsem u ní znal. Stejně tak mě šokuje, že mě to vlastně zasáhlo, i když by mě to nemělo ani trochu rozhodit. Vždyť jsem si ji nikdy nechtěl vzít. Ty tři roky s Ariou jsem se cítil jako v okovech, které vytvořila její vlastní lest a despotický děda. Nikdy mi na Arii nezáleželo, ale to slovo "rozvod" mě tak paralyzovalo, že nejsem schopný normálně myslet, dokud se neotevřou dveře auta a nepřipomenou mi, že pořád stojím jak tvrdý Y před hřbitovem. Můj osobní asistent vystoupí z auta a promluví: "Pane, schůzku s Taylor Enterprises máte za třicet minut. Odsud je to víc než hodina cesty, měli bychom vyrazit, pokud–" "Zruš to," řeknu a otočím se zpátky k autu. Nemám náladu nic řešit, dokonce ani schůzku, která by mi mohla vynést miliony. Můj asistent za mnou spěchá, viditelně zmatený. "Ale pane, to není jediná schůzka na dnešek. Máte taky..." Začne mi číst můj nabitý program, když konečně nasedám do auta. "Zruš to všechno!" Rozvalím se na kožených sedadlech a povolím si kravatu. Mám pocit, že se nemůžu nadechnout. "Nasedni a zapni tu zasranou klimu," poručím mu. Už se neudržím a vztek a podráždění mi prosakují do hlasu. Konečně si všimne té vlny negativních emocí, která se ze mě valí, a zamumlá něco, než naskočí na sedadlo řidiče a vycouvá z parkoviště u hřbitova. Když jsme na dálnici, chladný vzduch z klimatizace nestačí. Cítím, jak ve mně stoupá horkost a ani rozepnutí knoflíčků na košili nepomáhá. Myslím jen na Ariu a ten zatracený rozvod. Šok už odezněl a teď se topím v hněvu, který hraničí s zuřivostí. Co si ta ženská sakra myslí? Co jí dává tu drzost myslet si, že bude rozhodovat o rozvodu? Pokud by měl někdo žádat o rozvod, tak já. Já jsem si ji vzal proti své vůli. Ona mě tak chtěla, že mě dokonce sjela práškama, jen aby mě dostala. Jestli si někdo zaslouží hodit rozvodové papíry do ksichtu, tak jsem to já. Ale nikdy mě to nenapadlo. Je to dobrá sekretářka, svědomitá, výkonná a vždycky mi je k dispozici. Funguje i jako dobrá manželka, nikdy se mi neplete do cesty a nevyžaduje pozornost. Aria si bere, co jí dám. Trochu času, občasný sex a minimum komunikace. Všechno, co jsem považoval za adekvátní pro náš vztah. Ten náhlý obrat mě nutí přemýšlet, co se mohlo pokazit. Napadne mě jedna věc a vztek ve mně ještě víc naroste. "Zjisti, jestli se Aria v poslední době s někým scházela. Hlavně s chlapama," řeknu. Můj asistent se na mě podívá do zpětného zrcátka. V očích se mu zračí překvapení, že ho žádám, aby mi špehoval manželku a zjišťoval, jestli se nevídá s jinými. Nemůžu vyloučit nic a jestli mě Aria fakt podvádí, tak přísahám bohu... Na koženém sedadle vedle mě zavibruje telefon. Na displeji se objeví zpráva od Sophie. Ptá se, kdy se můžeme sejít u doktora. Když vidím Sophiinu zprávu, hněv ustoupí, ale nahradí ho mnohem horší pocit. Přemýšlel jsem, proč moje tichá žena najednou žádá o rozvod, ale nenapadlo mě, že by to mohlo být kvůli tomu, že jsem oplodnil ženu, kterou jsem kdysi miloval. Vzpomenu si na ten den před dvěma měsíci, kdy jsem se zase nechal opít a udělal jsem největší blbost. Měl jsem Sophii jen vyzvednout na letišti, odvézt do hotelu a jet domů. Místo toho jsem přijal pozvání na drink v jejím pokoji. Prý pro staré časy. Ale nezůstalo jen u pití. A výsledkem je dítě, které v Sophii roste. Nemůžu to nazvat chybou, ale v hloubi duše vím, že se to nemělo stát. Neměl jsem se nechat zlákat myšlenkou, jaké by to bylo být v Sophii po třech letech. Chci to dítě. Je moje a nechci o něj přijít. Ale má to svou cenu, kterou jsem nečekal. Rozvod s Ariou. Nemůžu dopustit, aby se se mnou Aria rozvedla. Potřebuju ji. V práci i doma. Je mojí sekretářkou už sedm let a nikdo to neumí jako ona. Platím jí dobře a jako manželka má všechno, co potřebuje. Jak chce beze mě přežít? Myslí si, že když požádala o rozvod, tak je nade mnou? Co se mnou hraje? Ha! Ženský si myslí, že se obejdou bez chlapa a jeho podpory. Když nad tím tak přemýšlím, napadá mě, jak to napravit. Musím udělat něco, co ji osloví. "Co se ženským líbí?" zeptám se asistenta. Nejdřív zaváhá, překvapený tou náhlou otázkou, pak si odkašle a odpoví: "Ehm, myslím, že značkový kabelky a...jo, a kytky." Už projíždím e-shop a klikám na každý drahej kousek, co mi padne do oka. Nakonec jich objednám tolik, že jí to vydrží na celej rok. Pak se cestou domů zastavíme v květinářství. Ukáže se, že existuje snad sto tisíc druhů kytek a já nevím, jakou pro Ariu vybrat. Ženský maj prej svý oblíbený i u takovejch kravin, jako jsou kytky. Nakonec vyberu lilie, protože prodavačka říká, že je má většina ženskejch nejradši. Potom už jedu domů s jedinou myšlenkou: Nedovolím, aby se se mnou Aria rozvedla.