„Přestaň s tím. Jenom žvanili nesmysly. Nechtěli ti ublížit!“ řekl Trent. V Quinniných očích se zablýsklo zklamání. I když ji takhle pomlouvali, Trent ji ani v nejmenším nechtěl bránit. „Co by se muselo stát, aby se jejich slova považovala za zraňující? Mám snad klečet, fackovat se a říkat, že jsem si tě neměla brát?“ ušklíbla se Quinn. „Nezapomeň, že jsi mě požádal o ruku ty, Trente!“ Trentovi kumpáni si vyměnili znepokojené pohledy a dokonce i Sidonie vypadala trochu nesvá. Trentovi v očích problikl nesouhlas, když chytil Quinn za ruku. „Neřešme to tady. Promluvíme si doma.“ „Ne. Řekněme si všechno rovnou tady.“ Quinn mu vytrhla ruku. „Upřímně, ty a Sidonie se k sobě hodíte. Jeden je podvodník a druhá milenka. Přeju vám oběma, ať žijete šťastně až do smrti.“ Trentovi zbledla tvář, zatímco Sidonie se v mžiku proměnila v smrtelně bledou. Jeden z Trentových kamarádů, Yorick, odsekl: „Quinn, co ti dává právo mluvit o Sidonii špatně? V čem si myslíš, že se jí můžeš rovnat? Proč by tě měl Trent milovat, sirotka a absolventku pochybné školy, místo Sidonie?“ „To jsou ale kecy!“ vyjela Laura a vztekle se vrhla dopředu. „Co to melete o pochybné škole? Quinn vystudovala Univerzitu národní obrany!“ „Hahaha!“ Všude kolem se rozléhal smích. „Věříte tomu, že absolventka pochybné školy říká, že vystudovala Univerzitu národní obrany?“ „Quinn, ty a tvoje kamarádka jste si opravdu podobné. Obě jste stejně nestydaté!“ Sidonii se výrazně zlepšila barva v obličeji, když vstala, a její hlas byl prosycen sarkasmem. „Pokud se chceš chlubit, měla bys to otevřeně dokázat. Falešné prohlašování vlastní kvalifikace z tebe udělá jenom šaška!“ Laura byla rozzuřená. „Proč bychom měly lhát? Můžete si to snadno ověřit na akademických stránkách!“ Quinn držela kamarádku zpátky a chladným pohledem se upřela na Sidonii. „Nepotřebuju, abys soudila moje vzdělání!“ Sidonie se zamračila, když to uslyšela. *Je jasné, že byla právě odhalena za falešné prohlašování své kvalifikace. Měla by se cítit provinile a trapně. Proč se zdá být tak nestydatě klidná? Její postoj je znepokojující!* V tom si Sidonie všimla několika postav, které se blížily z nedaleka a vypadaly, jako by měly projít kolem jejich stolu. Mezi nimi byla jedna osoba, kterou poznala. „Profesore Griffine!“ zavolala Sidonie s úsměvem na rtech. „Už je to nějaký čas. Jste tady také na jídle? To je náhoda.“ Gordon Griffin poznal Sidonii a řekl: „Aha, to jsi ty. Už je to nějaký čas.“ Gordon měl nějaké kontakty s rodinou Stonehurstových a občas se stýkali. „Jste profesor na Univerzitě národní obrany. Je zajímavé, že někdo u našeho stolu tvrdí, že tam vystudoval. Zajímalo by mě, jestli ji znáte,“ řekla Sidonie. Mezitím se ostatní, jako by očekávali podívanou, přidali: „Přesně tak! Quinn, neříkala jsi, že jsi vystudovala Univerzitu národní obrany? Určitě poznáš své vlastní profesory!“ Quinn se s klidnou chůzí posunula dopředu. „Profesore Griffine, už je to nějaký čas.“ „Páni! Ty opravdu víš, jak udělat show!“ „Ty se opravdu vidíš jako absolventka Univerzity národní obrany, co?“ „Jak by tě mohl profesor Griffin znát?“ Ponižující a posměšná slova se rozléhala kolem, ale náhle ustala, když viděli Gordona, jak Quinn jemně poplácává po rameni. „Nečekal jsem, že tě tu uvidím. Už je to několik let, co jsme se viděli naposledy,“ řekl Gordon. „To je pravda. Už je to pár let. Jak se máš?“ odpověděla Quinn. „Všechno je v pořádku! Slyšel jsem o té záležitosti ohledně tvých rodičů. Upřímnou soustrast,“ řekl Gordon s tichým povzdechem. „Díky,“ odpověděla Quinn tiše. Ti, kteří původně plánovali užít si podívanou, měli v tu chvíli všichni překvapené výrazy. Sidonii se rozšířily oči a její tvář byla plná nevěřícnosti. „Profesore Griffine, vy ji opravdu znáte?“ „Samozřejmě. Učil jsem ji. Jak bych ji nemohl znát? Tenkrát byla nejlepší studentkou přírodních věd v Jexburghu. Její příchod na kampus dokonce způsobil docela rozruch,“ prohlásil Gordon. Ti, kteří čekali na podívanou, v tu chvíli nemohli mít v obličeji nic jiného než ošklivost. Quinn byla nejlepší studentkou přírodních věd v Jexburghu. Každý, kdo studoval, věděl, jak těžké je takového postavení dosáhnout. Ve skutečnosti by se dala rozhodně označit za génia. Navíc se říkalo, že dostat se na Univerzitu národní obrany je ještě náročnější než na Qudnardovu univerzitu. Člověk musel mít nejen vynikající akademické výsledky, ale musel být i fyzicky zdatný. Barva v Sidoniině tváři kolísala mezi odstíny červené a bílé. Ještě před chvílí Quinn s jistotou odmítala jako pouhého šaška. V tu chvíli se zdálo, jako by se šaškem stala ona. Trent byl také plný překvapení. Nikdy o těchto věcech nevěděl. Quinn se mu o svých oceněních nikdy nezmínila. V tu chvíli najednou pocítil odcizení vůči ženě, se kterou sdílel život tři roky. „Profesore Griffine, je tohle vaše studentka?“ Ozval se náhle chladný mužský hlas, který všechny vrátil do reality. „Ano.“ Gordon představil oba dva: „Tohle je moje studentka, Quinn Bridgerová. Quinn, tohle je Julius Whitethorn, pan Whitethorn ze skupiny Whitethorn.“ Jakmile bylo zmíněno jméno Juliuse Whitethorna, všem se okamžitě změnily výrazy. Bývalý šéf rodiny Whitethornů, Edward, zemřel a jeho nástupcem nebyl nikdo jiný než Julius. V očích všech se zračila dychtivost. Kdyby mohli navázat byť jen nepatrné spojení s Juliusem, věděli, že by z toho sklidili značné výhody. „Dobrý den, slečno Bridgerová.“ Julius zdvořile natáhl ruku. Tehdy si Quinn uvědomila, že muž, který před ní stojí, je ten samý, kterého viděla u vchodu do pohřebního ústavu. Nicméně, v tu chvíli, bez ochrany deštníku, byla mužova tvář ještě jasněji vryta do jejích očí. Jeho vlasy byly uhlazené dozadu, odhalující plné čelo, vysoký nos a rty jemné jako voda. Pod jeho dlouhým obočím byl pár hlubokých černých očí, které byly stejně klidné a hluboké jako samotný oceán. Přestože s ní muž v tu chvíli mluvil jemně, nebylo možné rozeznat, co si skutečně myslí. „Dobrý den, pane Whitethorne,“ řekla Quinn a natáhla ruku na potřesení. Jeho ruce byly čisté a hezké, s výraznými klouby. Když si Quinn potřásla rukou, pocítila instinktivní pocit krize. Měla pocit, jako by se tyto ruce mohly v kterémkoli okamžiku proměnit ve smrtící zbraně. Bylo to krátké potřesení rukou. Ostatní v okolí se také toužili zapojit do rozhovoru s Juliusem. Zdálo se, že Julius nemá o nikoho jiného zájem, a řekl: „Profesore Griffine, pojďme nejdřív do soukromého pokoje.“ Gordon přikývl, dal Quinn několik rad, než pokračoval v chůzi s Juliusem. Trent pak přistoupil k Quinn a nespokojeně řekl: „Proč jsi mi neřekla, že jsi byla nejlepší studentkou přírodních věd z Univerzity národní obrany?“ Quinn se na Trenta podívala s ledabylým výrazem, protože se nikdy předtím nezeptal. „Na tom záleží?“ zeptala se. Právě když se Trent chystal promluvit, v restauraci náhle zazněl výstřel. Někdo v restauraci vytáhl zbraň a vystřelil směrem na Juliuse. Okamžitě poté se ozýval nepřetržitý křik hrůzy. V tu chvíli byla Quinn prudce strčena silným tlakem. Zakopla a málem upadla. Koutkem oka si všimla, jak Trent zvedá Sidonii do náruče a hledá útočiště u skládací zástěny. Osoba, která ji před chvílí strčila, byl Trent. Když nastala krize, Trent se rozhodl zachránit Sidonii místo Quinn, své manželky. *Kolikrát mě ještě Trent zklame?* Quinn zaplavil chlad, když upřeně zírala na Trenta, její tvář byla zbavena jakéhokoli výrazu. *Nemyslel si, že mě může zasáhnout zatoulaná kulka, když mě strčil?* Jako by cítil její pohled, Trent se podíval směrem k Quinn a v jeho tváři se zablýsklo provinění. Když uslyšel výstřel, jeho jedinou myšlenkou bylo ochránit Sidonii. Než se vzpamatoval, už Quinn odstrčil. Po zamyšlení chtěl Quinn uklidnit. Věděl, že je to žena, kterou lze snadno uklidnit. V minulosti, i když udělal chyby, několik uklidňujících slov vždy napravilo situaci. Právě když chtěl Quinn uklidnit, jeho oči se náhle rozšířily šokem. Viděl, jak se Quinniny rty pohybují, otevírají a zavírají, když řekla: „Trente, už tě nechci.“