*Švih!* Dvě řady vojáků pochodovaly v dokonalé souhře a zaujaly pozice u vchodu do tábora. Zvedli pravé ruce a salutovali směrem ke Quinn. Potom Quinn uviděla Dominica Zahna, starého velitele v uniformě, jak osobně nese urnu. Blížil se k ní. Na krematorní urně byla státní vlajka. Když se na ni podívala, oči ji pálily. Vlajka ztělesňovala neochvějné přesvědčení jejích rodičů! Tenkrát, když její rodiče přijali vládní misi a připojili se k mírovým silám v zahraničí, byli již připraveni na možnost nejvyšší oběti. „Pozůstatky vašich rodičů byly nalezeny propletené, proto byli zpopelněni společně v zahraničí. Jejich popel je zde,“ sdělil Dominic s náznakem lítosti. „Je to tak lepší.“ Quinn pohlédla na urnu pod státní vlajkou. „Máma a táta se hluboce milovali. Chtěli by být spolu i po smrti.“ Dominic přikývl a náhle se napřímil. Podal Quinn urnu. „Duch padlých hrdinů nikdy nevyhasne!“ Vojáci stojící za Dominicem unisono zopakovali: „Duch padlých hrdinů nikdy nevyhasne!“ Jejich ohlušující výkřik pronikl až k oblakům! Quinn se do očí nahrnuly slzy. Narovnala záda a znovu slavnostně salutovala Dominicovi a vojákům. „Já, Quinn Bridgerová, tímto vítám své rodiče doma!“ Vzala si od Dominica urnu. Ačkoli byla těžká, nevysvětlitelně jí to dodávalo pocit klidu. Před třemi lety zemřeli její rodiče v cizí zemi. Konečně je mohla přivézt domů! Po vyřízení záležitosti s popelem si Dominic konečně všiml, že přišla sama. „Kde je tvůj manžel? Nepřijel s tebou?“ Dominic věděl o Quinnině manželství. Quinn s mírně sklopeným pohledem tiše řekla: „Mhm. Je zaneprázdněn, takže nepřijel.“ Dominic sledoval Quinn vyrůstat. Bývala to dívka plná energie a ambicí, ale tři roky po svatbě se jí do tváře vryla únava. „Kdybys někdy narazila na nějaké potíže, dej mi vědět. Měl bych být schopen pomoci,“ řekl Dominic a poplácal Quinn po rameni. „Děkuji, pane Zahne!“ řekla Quinn. „Také, pokud se věci nevyvíjejí tak, jak jsi si představovala, můžeš se vždycky vrátit. Dveře kasáren ti budou navždy otevřené!“ dodal Dominic. Quinn přikývla. Po rozloučení s Dominicem se vrátila k autu a kolébala v náručí urnu s popelem svých rodičů. S maximální péčí položila urnu na sedadlo spolujezdce a nastartovala auto. „Tati, mami, vezu vás domů!“ Když se vrátila do sídla, Quinn slyšela hlas své tchyně vycházející z obývacího pokoje. „Teď, když je Sidonie zpět, a dokonce je pilotka, měl by ses s Quinn urychleně rozvést a oženit se se Sidonií.“ „Jsme jen přátelé, Sidonie a já,“ ozval se hluboký Trentův hlas. „Jaký přítel? Všichni vědí, že se ti Sidonie líbí. Má dobré vzdělání, skvělou práci a je první pilotkou Nimbus Air. Quinn nemá nic. Není tě hodna!“ zvolala Jacinda Graftonová, Trentova mladší sestra. Quinn přeběhl mráz po zádech. Byla vdaná tři roky a podporovala Trentovy podnikatelské aktivity. Pracovala dlouho do noci a hnala se až na hranici svých sil ve prospěch společnosti. Byly dokonce případy, kdy chodila do práce s kapačkou. A přesto se veškeré její úsilí setkalo s odmítavým „Nehodná“. V tu chvíli Jacinda Quinn náhle spatřila. „Quinn, ty se opravdu nestydíš, takhle odposlouchávat!“ Quinn vykročila vpřed. „Neschovávala jsem se, takže jak jsem mohla odposlouchávat?“ „Je dobře, že jsi mě slyšela. Pokud víš, co je pro tebe dobré, měla ses s mým bratrem rozvést dřív. Neblokuj mu cestu k Sidonii.“ Jacindin tón byl jako vždy odmítavý. „Dost, Jacindo!“ varoval Trent přísně. Jacinda nepatřila k těm, kteří by ustoupili. „Nemám pravdu? Quinn nemá nic. Jen využila toho, že Sidonie byla pryč, proto sis ji nakonec vzal!“ Trent se zamračil. „Jacindo, už jsi skončila?“ Jacinda našpulila rty a neodvažovala se říct nic víc. Penelope Hayesová vykročila vpřed a utěšovala svou dceru. Trent se zamračil a přistoupil ke Quinn. Jeho pohled padl na urnu ozdobenou státní vlajkou, kterou držela v rukou. „Co to je...?“ „Je to popel mých rodičů,“ řekla Quinn. „Přivezla jsem je domů.“ Trentovi v očích problikl záblesk lítosti. „Omlouvám se. Měl jsem tě dnes doprovázet, ale Sidoniina matka si vymkla kotník, takže—“ Než mohl Trent dokončit větu, byl náhle přerušen ostrým hlasem. „Cože, popel?“ Penelope se na Quinn intenzivně zamračila. „Jak jsi mohla přinést takovou smůlu domů?“ *Smůlu?* Quinn se na Penelopu nevěřícně podívala. „To je popel mých rodičů. Nepřináší smůlu!“ *Byli to stateční hrdinové, kteří obětovali život za zemi a zaslouží si nejvyšší úctu!* „Nezáleží na tom, čí je to popel, přináší smůlu!“ řekla Penelope podrážděně, „Okamžitě vypadni. Nenech tu věc vstoupit do této budovy!“ Quinn pevně držela urnu v rukou. „Neodejdu. Tohle je můj domov, místo, které jsem koupila s Trentem po svatbě!“ „Co tím myslíš, že jsi to koupila s Trentem? Zaplatil to on,“ řekla Jacinda. Potom zavolala na Trenta: „Trente, máma byla na operaci očí. Doktor řekl, že by se neměla rozčilovat. Rychle pošli Quinn pryč!“ Trentovi v očích problikl záblesk váhání, ale nakonec řekl: „Měla bys teď odejít a najít místo, kde popel uložíš.“ Quinn cítila, jak se jí srdce propadá. *Jak mohl něco takového říct?* „Také si myslíš, že popel mých rodičů přináší smůlu? Nemůžeme ho tady dočasně nechat?“ Upřeně se na něj podívala a dožadovala se odpovědi. Trent neřekl ani slovo, ale jeho mlčení mluvilo za vše. „Co když nechci?“ řekla. „Trente, za ty tři roky, co jsme svoji, jsem se proti tobě ani tvé rodině neprovinila! Když jsi začal podnikat, byla jsem ti po boku a sdílela s tebou útrapy podnikání. Když tvé matce diagnostikovali šedý zákal, mnoho lékařů řeklo, že její zrak nelze zachránit. Byla jsem to já, kdo doprovázel tvou matku a navštěvoval každou nemocnici v Jexburghu, využíval jsem všechny kontakty, které jsem mohla, abych si zajistila schůzku s nejlepším očním lékařem ve městě. Tak se nám podařilo zachránit její zrak! Vždycky jsem se k vám všem chovala jako k rodině, ale projevili jste někdy úctu k mé rodině?“ Její slova způsobila, že výrazy tváří členů rodiny Graftonových zhořkly. Jacinda rozhořčeně řekla: „Co tím myslíš, že jsi pomohla mé mámě? Jen proto, že je Trent bohatý, byl nejlepší oční lékař v Jexburghu ochoten se s ní setkat! A co to má být s tím, že jsi pomáhala Trentovi s jeho podnikáním? Jen tě Trent podporoval, to je všechno. Jeho společnost vstoupila na burzu díky jeho vlastním schopnostem, ne díky tobě. Neříkej, že to bylo všechno jen tvá zásluha!“ Quinn se jednoduše podívala na Trenta. „Jsme svoji tři roky. Opravdu nemůžu nechat popel svých rodičů doma alespoň na pár dní?“ Trent se zamračil. „Quinn, přestaň blbnout.“ „Co když odmítnu?“ Quinn vykročila vpřed. Penelope se ve vzteku vrhla na Quinn a rychle zvedla ruku, aby ji udeřila. „Dokud jsem tady, ani se neodvažuj sem dávat nějaký popel!“ Quinn se mírně zakolísala a vydržela facku do tváře. Když se Quinn ještě snažila ustálit, Penelope využila příležitosti. Silou strčila do urny v Quinniných rukou a ta jí málem vyklouzla...