Edward mlčel, a tak Cameron zasáhla a zvýšila hlas: "Máš pravdu! Tvoje sestra si zaslouží zdědit tvoje věci, protože je to tvoje rodina. Ber to jako svatební dar od tebe pro ni." Sladce jsem se usmála a odpověděla: "Počkejte! K tomuto daru je třeba ještě něco přidat!" "Aha?" "Správně. Pěkná, drahá rakev uprostřed oltáře!" cvrlikala jsem. Zmodrala v obličeji. "Ty mrcho!" "Ale no tak, je to pragmatický dárek. Stejně ji bude brzy potřebovat! Dávám jí to jen předem, abyste za to jednoho dne nemuseli utrácet peníze." Zamračili se na mě, ale nemohli nic říct. Bylo to stejné, jako když mi dřív prošel ten incident s prskavkou. Nemohli mi nic udělat. Nikdo z těchhle lidí se mě nezastal, když mě celá ta léta šikanovali, takže nastal čas, abych jim dala okusit to nejhorší ze mě! Cameron vztekle ukázala na dveře. "Vypadni odsud!" Ukázala i na mého kreténa otce. "Chystáš se s tím něco udělat? Ta holka, kterou jsi zplodil s tou druhou ženskou, uráží a proklíná moji dceru, co se tu ukázala, a ty s tím nic neuděláš?!" Harry se ke mně rozběhl dřív, než Cameron vůbec domluvila. Edward se napnul a postavil se mu do cesty. "Pane Jonesi, nechoďme tam," varoval ho. Harrymu byla zablokována cesta, ale i tak na mě dokázal ukázat prstem. "Okamžitě se sestře omluv!" V žádném případě jsem s tím nemohla souhlasit! "Řekla jsem něco špatně? Byla jsem pragmati—" Náhle zvedl ruku a švihl mi po tváři. Edward mi skočil před obličej a ránu schytal na hlavu. Maddison vykřikla: "Tati!" Edward zamrkal, jako by se vzpamatovával z nárazu, ale stále neustoupil. "Fyzické násilí nic nevyřeší, pane Jonesi." "Ať se na to díváte jakkoli, hodně z toho byla moje chyba, že jsem Taylor neuklidnil. Dejte mi čas – já to napravím." Harryho obličej byl už rudý vztekem i námahou. Byl nemocný několika nemocemi, včetně cukrovky. Upřímně řečeno, veškeré to emocionální vzrušení mu nedělalo dobře. Prakticky funěl. "Ty… Jdi si s ní promluvit… Jestli se bude chovat pořád takhle… Zlámu jí kosti!" vyhrožoval mezi dechy. Edward přikývl, podíval se na mě a tiše řekl: "Pojďme si promluvit někam jinam." "Ne! Nemám zájem si s tebou povídat!" Otočila jsem se, abych odešla, ale on mě chytil za zápěstí. "Tohle chování nic nevyřeší, Taylor. Jsme rodina. V rodině není nic neřešitelného." Rodina?! Přepadl mě odpor. "Nezasloužíte si být moje rodina!" vyštěkla jsem a zvedla ruku. "Teď mě pusť!" "Měli bychom si promluvit." V frustraci jsem ho plácla přes tvář. "Řekla jsem pusť mě!" V místnosti zavládlo ohromení. "Cos to udělala?!" vykřikla Maddison. "Jak jsi ho mohla takhle uhodit?! Jestli jsi naštvaná, udělej to mně! Ne jemu!" "Jak jsem mohla? Je to prolhaný bastard. To je dostatečný důvod," odpověděla jsem s úsměvem. "A co se týče tebe? Nechci si ušpinit ruce. Stejně umřeš." Ignorovala jsem zlostné zkřivení v jejich tvářích a opustila místnost. Dlouho jsem seděla v autě, zírala do prázdna, dokud jsem se konečně neuklidnila. Nemohla jsem si pomoct a bylo mi líto, že mám tyhle lidi jako rodinu. Myslela jsem si, že z toho traumatu můžu vyjít a uzdravit se díky Edwardovi – protože to byl někdo, koho jsem milovala. Kdo by si pomyslel, že on bude ten, kdo mi zasadí tu největší ránu? Jen když jsem si vzpomněla na to, kolik obětí jsem přinesla, abych ho celá ta léta léčila, a dočkala jsem se za to jen tohle… Měla jsem pocit, jako by mi nůž v srdci otočili. Zazvonil mi telefon a vytrhl mě z otupělosti. Byla to moje nejlepší kamarádka, Jean Valentineová. "Pověz mi, paní Kennedyová! Zapomněla jsi, že máme dnes rande, hmm? Neříkej mi, že se zrovna teď sbíráš z toho, co ti provedl, holka!" žertovala Jean nevinně. Nevěděla, čím jsem si prošla. Zamračila jsem se. Správně. Měly jsme spolu obědvat a probrat náš plán na svatební zkoušku. "Za chvíli tam budu." Na zkoušce už nezáleželo. Šlo o to, abych jí řekla, co se stalo. Jean si hned všimla, jak hrozně vypadám, když jsem dorazila do restaurace. "Co se děje? Pohádala ses s rodinou?" zeptala se ustaraně. Věděla o tom všem. Vyhnula jsem se její otázce a prohlásila: "Svatba se ruší, Jeannie." Šokovaně se na mě podívala. "Cože? To je vtip? Svatba je příští týden!" Numbě jsem se usmála. "Přesnější by bylo říct: 'Svatba se koná, ale já už nejsem nevěsta.'" Položila skleničku, obešla stůl tam, kde jsem seděla, a položila mi ruku na čelo. "Jsi sjeta nebo máš horečku?" Stáhla jsem ji na sedadlo vedle sebe, jen pro případ, že by ji můj příběh šokoval natolik, že by se přeřekla. Řekla jsem jí všechno co nejstručněji. Vyvalila oči. "Cože?! Je Edward šílený? Maddison je ta největší potvora, jakou kdy tenhle svět viděl! Jak moc musí být chlap slepý, aby to nepoznal?! Nebojí se, že když uprostřed cesty vymění nevěstu, stane se z něj internetová celebrita? Nebo se chce stát memem?!" Jean byla tak naštvaná, že si ani neuvědomila, jak hlasitě mluví. Hosté od ostatních stolů se začali ohlížet, když lovila telefon. Měla povahu dost ohnivou na to, aby ta moje vypadala ve srovnání s ní mírně. Samozřejmě, že to nenechá jen tak. "Tak dost! Půjdu mu vynadat!" prohlásila a mávala telefonem. Byla jsem příliš unavená na to, abych ji zastavila. Jen jsem se napila. "Provedla ti Maddison lobotomii, Edwarde?! Co na tom, že má rakovinu? Taylor je s tebou šest let! Zapomněl jsi na všechno, co pro tebe udělala, aby ti pomohla během tvého uzdravování?! Byla tvým zdrojem krve po celá léta! Kdyby nebylo jí, byl bys jen náhrobní kámen, ty hovado! A od kdy jsi milenec Maddisonové, co? Neříkej mi, že tě už okouzlila v kalhotách! Nikdy jsem neviděla tak mizernýho sukničkáře, jako jsi ty! Jsi dno toho zasranýho sudu, slyšíš mě?! A jsi taky slavný! Lidi by tě mohli snadno zviralizovat na inter—" Jean už asi pět šest minut pronášela svou tirádu, když přišla servírka, aby jí poradila, ať je tišeji. Nesnesla jsem, abych se na veřejnosti cítila trapně, a tak jsem jí sebrala telefon a ukončila hovor. "Cože?! Vrať mi ho! Ještě si musím s tou mrchou o něčem promluvit!" zavyla. Strčila jsem jí skleničku a poplácala ji po zádech. "Hej, neničme ostatním oběd, ano?" Jean si konečně všimla pohledů kolem nás a zkrotila svou povahu. "Nechápu to. Co má v hlavě? Miluje Maddison?" zeptala se zmateně. Zavrtěla jsem hlavou. "Bůh ví. Ale vím, že mě nemiluje." "Maddie je certifikovaná blázen, člověče. Chce jen to, co vlastníš nebo chceš ty! Je Edward opravdu tak hloupý, že to nepoznal?!" Ušklíbla jsem se. "Ne. Myslí si, že kvůli problému s Maddie přeháním." Jean dopila skleničku. "Věděl, kdo ve skutečnosti je? Že je to tvoje nevlastní sestra?" "Nevím. Nikdy jsem o tom nemluvila. Možná ano. Možná ne." Byla to trapná stránka rodiny. Milovala jsem ho, a tak jsem nechtěla, aby viděl, jak ošklivá rodina Jonesových může být. Nemohla jsem snést pomyšlení, že by mě zradil a držel tyhle tajemství jako rukojmí, aby se to mohlo stát. "Neví to?" Uchechtla se Jean. "Nemůžu se dočkat, až na to přijde. V den, kdy si uvědomí, jak zkažená Maddie ve skutečnosti je… bude před tebou klečet na kolenou." Mlčky jsem se usmála. Bylo mi jedno, jestli toho bude litovat. Nemělo to se mnou nic společného. "Neboj se, holka. Výměnou za to dostaneš celou svou společnost," utěšovala mě Jean po obědě. "Můžeš se soustředit na svůj podnik místo na ten odpad!" Její slova mi připomněla, že musím vyřešit ještě právní záležitosti. "Máš pravdu. Neměla bych ztrácet čas tím, že budu smutná nad ztrátou odpadu. Neboj se, Jeannie. Jsem v pohodě," odpověděla jsem. "Je lepší to zjistit dřív, než se nechám podvést a vydám se muži, jako je on, že?" Rozloučila jsem se s Jean a řekla Edwardovi, ať se se mnou odpoledne sejde. Snadno souhlasil. Edward měl na tváři pořád slabý otisk mé ruky, když jsem ho uviděla. Vypadalo to na něm komicky. "Rychle. Musíme dokončit tyhle právní postupy, než zrušíme náš oddací list," vyštěkla jsem tiše, když přešlapoval. Náš oddací list byl starý jen měsíc. Kdybych věděla, že se to stane, neztrácela bych čas s tím termínem! Edward se na mě smutně podíval, rty pootevřené, jako by chtěl něco říct. Nic z něj nevypadlo. Po vyřízení všech právních postupů týkajících se společnosti jsme šli rovnou do kanceláře městského úředníka. Nečekala jsem, kolik zdrojů a dokumentů je potřeba připravit jen na zrušení občanského svazku. Byla tam i 30denní ochranná lhůta – občanský svazek by byl neplatný, jen pokud by obě strany po uplynutí této lhůty souhlasily. Bylo to frustrující. Snažila jsem se domluvit si termín, ale bylo mi řečeno, že nejdřívější volný termín je až za půl měsíce. Co to znamenalo? Znamenalo to, že budu stále jeho civilní partnerkou, až se on a Maddison vezmou! Co to má sakra znamenat?! Edward poznal, jak špatně se cítím. "Nemusíme s tím spěchat. Maddie nás taky nenutí," řekl tiše. Zvedla jsem hlavu a zamračila se na něj. Byl ohromen. Pak jsem se najednou usmála. "Aha? Chceš mi říct, že se nebojí, že se nedožije dne, kdy se oficiálně 'rozvedeme'?" Edward zamrzl. Zapomněl, jak těžké je zrušit občanský svazek. I kdyby si ji Maddie vzala na obřadu, v očích zákona byla stejně dobrá jako milenka. Ignoroval otázku a jemně se naklonil. "Tak možná bychom vůbec neměli rušit náš občanský svazek. Takhle bychom se v budoucnu nemuseli obtěžovat se svatbou." Byla jsem zmatená. Nemohla jsem tomu uvěřit. Pořád si myslel, že se k němu vrátím, až Maddison zemře!