Bylo to tak nesnesitelně směšné, že jsem se musela ušklíbnout a zadívat se na dopravu, abych se uklidnila. "Nejsem sběrný dvůr, Edwarde. Nezáleží na tom, jak moc jsem tě milovala nebo se pro tebe obětovala, ztratil jsi své místo v mém srdci v momentě, kdy ses rozhodl mě zradit." Udělala jsem pár kroků od něj a otočila se jen proto, abych dodala: "I kdyby vyhynul každý muž na světě, ani bych se na tebe nepodívala, natož abych s tebou byla. Hnusíš se mi, Edwarde Kennedy." Možná ho mé ocelové odhodlání zranilo, protože náhle vykročil vpřed a popadl mě. "Miluji tě, Taylor! Těch šest let lásky nebylo nadarmo – je to vryto do mých kostí! za boží milosti! "Jenže... Maddie umírá, Tay-Tay. Tolik si toho prožila a já jsem nemohl ignorovat to malé přání, které si chce splnit, než..." "Pusť mě, sakra!" "Počkej na mě, Tay-Tay. Přísahám, jakmile Maddie..." Švihla jsem rukou a vrazila mu facku na druhou tvář tak silně, jak jsem jen mohla. Teď už měl otisky prstů na obličeji symetrické! "Jestli pro mě chceš něco udělat, tak se aspoň pokus chovat s nějakou slušností a důstojností. Přestaň už být taková moucha domácí!" prohlásila jsem, než jsem odešla. O zrušení svatby jsem neinformovala žádné příbuzné ani přátele. Moje babička Edna a teta Sára byly jediné dvě osoby, které o tom věděly. Babičce bylo skoro osmdesát. Poté, co si protrpěla smrt mého dědečka a matky, začala být v průběhu let dost nemocná. Její zdraví se s každým dalším dnem zhoršovalo. Bála jsem se, že omdlí z šoku z té zprávy. K mému překvapení, po počáteční zuřivosti a smutku, to nechala být. "Ale no tak. Je pro ženu lepší dozvědět se o všech problémech muže dřív, než si ho vezme, holčičko. Mnohem lepší, než aby jí to hodili do obličeje, až bude těhotná. Takový konflikt by mohl ublížit tvému tělu způsoby, o kterých ani nebudeš vědět, a pak s tebou musí trpět i tvé dítě! Jsi krásná, nezávislá mladá dáma s úspěšnou kariérou. Nemáš kam spěchat, že ne? I kdybychom pro tebe v budoucnu nenašli toho pravého manžela, podpořím jakékoli tvé rozhodnutí – včetně tvé volby zůstat svobodná!" řekla moje babička. Moje teta řekla, že babička vidí věci jasněji, než naznačuje její špatný zrak. Neúspěšné manželství mé matky ji hodně naučilo. Podpora mé babičky a tety byla tolik potřebná dávka sebedůvěry a jistoty. Moje nálada se zlepšila a cítila jsem se natolik posílená, abych se vrátila do práce. Teď, když jsem šéfkou společnosti, bych měla pracovat ještě usilovněji... pro sebe! Po ranní poradě jsem se vrátila do své kanceláře. Cherry zaklepala na dveře. "Pan Kennedy je tady, Tay-Tay." Byla jsem ohromená. Co tu dělá? Než jsem se stačila zeptat, Edward se objevil u mých dveří. Odmítavě jsem na Cherry mávla rukou. Nevstoupil do mé kanceláře a zůstal u dveří. "Maddie propustili. Jel jsem domů poté, co jsem ji vzal z nemocnice, a napadlo mě, že bych se zastavil pro své věci." Ne vždycky se ukázal v kanceláři, ale ano, měl tady některé své věci. Ignorovala jsem ho a vrátila se ke své práci. Moje nedostatečná pozornost mu byla nepříjemná a odešel. O několik sekund později někdo znovu zaklepal. Vzhlédla jsem. Tentokrát to byla Maddison! Zamračila jsem se a suše řekla: "Není tady. Je ve své kanceláři." Vstoupila a zavřela dveře. "Ne, jsem tady kvůli tobě," řekla tiše. Skepticky jsem se zamračila. Napadla mě myšlenka. "Co ode mě ještě chceš?! Máš mého manžela, moje šaty, moje šperky a teď i moji svatbu. Co ti ještě zbývá vzít?!" Maddison ke mně přistoupila, její malá tvář byla bledá, jako by měla každou chvíli omdlít. Upřímně jsem nevěděla, kdo jí povolil opustit nemocnici. K čemu bylo nechat ji odejít z nemocničního lůžka? Nebo se prostě vzdala léčby? "Chci, abys byla svědkem naší svatby a požehnala našemu manželství, Tay-Tay. Jsi výjimečná – hosté nás nebudou pomlouvat, když to budeš ty." Můj mozek explodoval hněvem. Vyskočila jsem na nohy. "Maddison, ty ku—" zarazila jsem se, můj hněv mě přemohl. "Má tvá nestydatost nějaké meze?! Líbí se ti ta představa, že na tebe všichni ukazují prstem? Je to, jako bys chtěla, aby na tebe uvolnili svůj hněv!" zavrčela jsem a sebrala jsem v sobě co nejvíc zloby. Kdyby nevypadala tak křehce, dala bych jí takovou facku, že by se přilepila na zeď! Maddison se rozplakala. "Ve všem jsi lepší než já, Tay-Tay! Není to fér... Ve všem, co děláme, jsi lepší než já... Já jsem ta zbytečná! A teď mám nevyléčitelnou nemoc! Chci si jen vzít Eddyho, než umřu. Šťastnou, naplňující svatbu... To je vše, o co žádám! Ale nakonec je stejně tvůj. Až umřu, dostaneš svého miláčka zpět!" Už jsem tyhle nesmysly nemohla dál snášet a ukázala jsem na dveře. "Vypadni! Než ti dám takovou facku, že ti zlomím vaz!" Přešla místnost, popadla mě za paži a ještě víc se rozplakala. "Pomoz mi jen jednou, Tay-Tay! Vím, že jsem ti toho hodně vzala... Vím, že mě nenávidíš... Omlouvám se za všechno, co jsem udělala! Tohle je naposledy, co tě budu otravovat! Prosím, jen mi jednou pomoz!" Nemohla jsem snést její dotek. Nemohla jsem snést ty věci, které jí vycházely z úst. "Drž hubu a pusť mě!" "Prosím tě, Tay-Tay!" křičela a houpala mojí paží. "Pusť mě!" vyštěkla jsem a švihla paží dopředu, abych se vymanila z jejího sevření. Zapištěla a spadla jako hroutící se věž z Jengy. Snažila jsem se ji chytit, ale bylo už pozdě. Její pád byl ošklivý. Náhodou vešel do mé kanceláře Edward a viděl, co se stalo. "Maddie!" vykřikl a spěchal k ní. Jemně ji zvedl a v panice koktal: "Jak se cítíš, Maddie? Jsi zraněná? Kde?" Byla jsem ohromená. Chtěla jsem vysvětlit, co se stalo, ale věděla jsem, že to nemá smysl. Edward mi dal téměř okamžitě za pravdu. Bez váhání mi vyčinil: "Jak jsi to mohla udělat, Taylor? Víš, jak je křehká, že? Jak jsi jí mohla ublížit, i kdyby udělala něco špatného?" Maddie zabořila hlavu do jeho náruče. "Nekřič na ni, Eddy... Ani ona to nechtěla... Byla to nehoda..." slabě mě bránila. Ušklíbla jsem se pro sebe a řekla bez emocí: "Prostě ji odtud už dostaňte. Nechci, aby mi tady v areálu společnosti umřela. Bylo by to nechutné a otravné." Edward nemohl uvěřit, že bych řekla něco tak krutého. "Je to, jako bych tě už ani neznal, Taylor! Já jsem na vině! Proč si to vybíjíš na nevinné ženě, která se chystá umřít?! Nebojíš se božího trestu?!" Usmála jsem se a odsekla: "Zradil jsi mě i přes všechno, co jsem pro tebe udělala. Celou dobu jsi se mýlil ty! Proč bych se měla bát božího trestu, když ty ne?" Edward se chystal odpovědět, když Maddison náhle slabě zasténala: "E-Eddy..." Podíval se dolů a uviděl krev kapající z koutku jejích úst. Ještě víc zpanikařil. "Vydrž, Maddie! Hned tě vezu do nemocnice! Vydrž!"